Kolik jídla je dost?

Nedělejte si starosti, jestli vaše dítě jí příliš mnoho nebo málo. Zdravé dítě jí přesně tolik, kolik potřebuje. Ale toto pravidlo platí, pouze když své dítě živíte potravinami téměř bez cukru. Nadbytek cukru vyvolává touhu po sladkých věcech a odtud vede cesta k nedostatečné výživě. V následující ukázce z knihy Výchova dívek se dozvíte více…

Jídlo a moc
Když vaše dcera pozná, že vás může přes jídlo ovládat, bude toho zneužívat. Vysloví větu typu „To nebudu jíst“. Ví, že vám na tom záleží a že její výživa je pro vás velmi důležitá, a tak může oprávněně předpokládat, že jí okamžitě začnete připravovat něco jiného. Výsledek takového zneužívání je dobře známý: na vašem stole se bude večer co večer střídat hotové jídlo jako rybí prsty a konzervované špagety, a pokud tuhle kombinaci jen jednou porušíte, budete muset svou malou dlouho přesvědčovat, aby vůbec něco snědla. Po této cestě se nevydávejte.

Může vám pomáhat vařit
Vařte s radostí, potěšením a s láskou a zapojte do toho svou dceru. Jakmile bude dost velká, nechte ji, aby vám pomáhala vybírat, co se bude vařit, vezměte ji s sebou do supermarketu, pomáhejte jí, aby se učila rozeznávat kvalitní potraviny od špatných, a dovolte jí, aby vám pomáhala připravovat jídlo. Dvouleté dceři můžete ukazovat, jak se správně zachází s kuchyňským nožem, pouze tehdy, je-li velmi tupý! Tyto smyslové zážitky zvyšují její zájem o jídlo a přispívají k vývoji její inteligence.
V prvních několika letech se děti učí pouze prostřednictvím smyslových zážitků – napodobováním, doteky, hrou, lízáním a zkoumáním věcí celým svým tělem. Když dovolíte své dceři, aby byla součástí takové smyslové aktivity, jako je příprava jídla, získá přesně tu stimulaci, kterou potřebuje. A když se nad tím zamyslíte, příprava a konzumace jídla zahrnuje všech pět smyslů – zrak, sluch, čich, hmat a samozřejmě chuť – jako málo jiných činností.
Na druhé straně pokud se bude vaše dcera setkávat hlavně s konzervovanými nebo zmrazenými potravinami, mohla by se domnívat, že mléko pochází z kartonu a mrkev z mrazáku. Pokud oba s partnerem pracujete, snažte se vařit se svou dcerou o víkendech a nakoupit dopředu. Bydlíte-li ve městě, můžete občas zajet na venkov a navštívit nějakou farmu, aby vaše dcera viděla, jak se pěstuje a sklízí zelenina.

Chování u stolu
Chování u stolu je stejně důležité jako výběr potravin. Jíst by se mělo pokud možno v přátelské a klidné atmosféře. Cokoli jiného je nezdravé. Během společného jídla své dítě ani partnera nekritizujte a nehádejte se. Pokud je potřeba řešit nějaké problémy, jděte na procházku nebo si sedněte v obývacím pokoji a popovídejte si po jídle.
Najděte si klidný okamžik, abyste se svým partnerem prodiskutovali, jaké chování u stolu pokládáte za vhodné. Může vaše dcera od stolu odejít, když má všechno snědeno, nebo by měla počkat, až dokončí jídlo všichni? Může si u jídla hrát? Může si v určitém věku sama nakládat jídlo? Jestli ano, kdy? A musí potom sníst všechno, co si dala na talíř?
Na tyto otázky neexistují pevně dané nebo správné odpovědi. Vytvořte si svou vlastní rodinnou kulturu stolování společným hledáním odpovědí a zdůrazňováním toho, co je pro vás důležité. Například v dřívějších dobách se obvykle před jídlem odříkávala modlitba, děti nesměly u stolu mluvit, pokud nebyly osloveny, a všichni zůstávali sedět, dokud nedojedl i ten poslední. V mnoha rodinách se věci změnily: dnes jsou rodiny, které ke společnému jídlu nezasedají nikdy.
Co chcete pro svou rodinu? Jak chcete formovat život své rodiny v tomto ohledu? V okamžiku, kdy vaše batole zasedne k rodinnému stolu, začíná se učit něco o jídle. Ve vašich rukou je, co se naučí.

Napsal/a: Preuschoff Gisela