Příklady nejsou jen v matematice…

Rubrika: Vývoj a výchova batolete

Když jsem psala jsem do perliček jednu naši úsměvnou příhodu z poslední doby, došlo mi, že musím napsat tento článek. O tom, jak moc ovlivňujeme naše děti, aniž si to připouštíme…

Jako každý rodič, i já mám jakous takous představu o výchově. Jak bych asi MĚLA co dělat, jak bych CHTĚLA syna vychovat, jaký ZÁKLAD mu dát. Někde jsem kdysi četla nebo slyšela, už nevím, že „na dítě lze výchovně působit do 3 let. Co do té doby nestihneme, už nedohoníme. Co zkazíme, jen velmi těžko napravíme.“ Takže nám už zbývají do zmíněných 3 let pouhé 2 měsíce a 6 dní!!!
foto

Denně svým dětem říkáme, jak se mají chovat. A denně svým dětem říkáme, jak se chovat nemají. „Ukliď si po sobě ty hračky, když už si s nimi nehraješ.“ „Ty neumíš pozdravit / poprosit / poděkovat?“ „Při jídle se nečte / nekouká na televizi / nehraje s hračkami.“ „Proč bereš bráškovi jeho hračku? To se nedělá!“ „Na stole se nesedí.“ „Chodí se zásadně na zelenou a po přechodu.“
Určitě podobné věty vycházejí i z vašich úst nebo jste je slýchávali v dětství. A některé z nich jsem z duše nenáviděla… Prý se u jídla nesrká. Ale táta VŽDYCKY srkal! To jen já nesměla! U jídla se prý nečte. Ale děda si VŽDYCKY při jídle četl noviny. Nebo máma. Pila kafe a drobečky nějaké buchty se jí sypaly na časopis, do kterého byla právě začtená… A já si Čtyřlístek nebo Mateřídoušku směla otevřít AŽ PO jídle! Když jsem chtěla bonbon nebo cokoli jiného, hned jsem slyšela: „Ty neznáš kouzelné slovíčko?“ Jasně, že jsem ho znala, ale říkal mi ho někdy někdo, když po mně něco chtěl??? Nevzpomínám si… Poděkoval mi někdy někdo za něco??? Takhle bych mohla pokračovat dál a dál…

foto
Chci tím říct, že každý den, našim dětem něco ŘÍKÁME. Můžeme jim v podstatě slovy sdělovat co chceme. A můžeme jim to sdělit třeba i 100x. Podstatné je ale je, jak se budeme CHOVAT my. Jestli i my, děláme to, co kážeme. Děti nás pozorují, i když si to často ani neuvědomujeme.

Čas od času vypěním a prásknu za sebou dveřmi. Hrdá na to nejsem, ale je to neškodné a vždycky se mi okamžitě uleví. A ejhle. Jakmile přijde zlost i na našeho juniorka, prásk a dveře jen stěží zůstávají viset na svých pantech a otřásá se celý barák jak při 5. stupni Richterovy stupnice. A mám to. Mám mu teď říct, že dveřmi se netříská? Nebo snad že třískat smí jen maminka? Brrrrr… Trochu pozdě, ale přesto mám předsevzetí zvládat své emoce tak, abych už ani jedinkrát nezabouchla prudčeji žádné dveře ani pidi dvířečka…
Na druhou stranu musím říct, že jsem většinou potěšená z chování svého syna. To když vidím, jak zcela samozřejmě bez vyzvání zdraví, prosí, děkuje, chová se hezky k ostatním dětem, není lakomý ani agresivní, hladí je, hraje si s nimi, směje se, a vůbec se chová podle MÝCH představ… Jsem na něj pyšná. Nebo na sebe? 😉

To, co se tady tak složitě snažím vyjádřit, řekl zcela stručně a výstižně Jean de La Bruyére: „Učit lze slovy, vychovávat pouze příkladem.“

Zkrátka vychováváme naše děti přesně tak, jak sami žijeme. Ne, jak bychom chtěli žít. Ne, jak se my sami vidíme. My sami dáváme příklad další generaci. Tím, co říkáme, jak myslíme, jak konáme…
foto
Vím, že vám neříkám nic nového. Vím, že to všichni víte. I já to vím. Občas ale člověk nad tím mávne rukou a řekne si, že pro jednou se svět nezboří. Samozřejmě. Svět se opravdu nezboří, ale náš drobeček tuto „výjimku“ stejně zaznamená a při nejbližší příležitosti nám ji naservíruje. I s podnosem. Tak bacha na ty malé, umně napodobující opičky…

A když dovolíte, zakončím své zamyšlení, či spíše připomenutí s přátelským mrknutím ještě jedním citátem, jehož autorem je Carl Jung:

“Existuje-li něco, co chcete změnit u svého dítěte, zamyslete se nejprve, zda to není něco, co byste měli změnit u sebe.“

náhledČlánek byl zařazen do soutěže Napište o svých výchovných tricích a fintách a metodách, do které můžete až do 20. října 2009 poslat svůj příspěvek i vy.

Ceny do soutěže věnovalo nakladatelství Fragment.

Napsal/a: babofka

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Babofko, děkuji, pyšná opravdu jsem 😉
    Ale ne vždy, někdy bych je taky přizdila a co se týká ostudy, na její výrobu je expert náš Davídek 😉 Má schopnost sem tam něco plácnout a já jen žehlím 🙂

  • Mariko, moc děkuju za pochvalu, i když si nejsem jistá, jestli je tolik chvály na místě… 🙂 Já to tak světoborné necítím… 🙂 Ale to asi málokterý autor je stopro spokojený… Ta nespokojenost je na druhou stranu hnacím motorem pro příští a snad lepší výsledky…

    Ájíku, taky díky… A jestli ti něco závidím (a vůůůůbec to nemyslím ve zlém), tak je to ten pocit pyšnosti na čvrtou 😉

  • Babofko :)) Skvělé a taaaaak pravdivé…. napsalas to moc hezky 😉
    Je to tak – nejvíce vychováváme, když vůbec nevychováváme… prostě jak se chováme my, tak to dělají naše děti. Většinou jsem na ně taky pyšná, zvláště když je chválí i sousedé nebo cizí lidé 😉
    Ale jsou přesné momenty, kdy se nesnáším, protože jim zakazuju něco, co dělám (večeře v obýváku u televize, oblečení přes židli, které tam má i taťka….) anebo říkám přesně to, co jsem bytostně nesnášela u našich, takže se opravdu hlídám.
    Mmch, Adámek je moc hezký rošťáček 😉

  • Babofko, no to je nádhera, klaním se před tvým umem psát:)))
    Úplně se s tebou shodují, děti u nás vidí spoustu věcí a dělají to taky:)
    Mou skoro pětiletou dceru musím napomínat s prosením, s děkováním, občas jí to z pusy uklouzne samo a zdravení:)
    Nejlepší na tom je, že ona zdraví jen cizí lidi, ale ty, co pozdravím já, nepozdraví, pořád jí to opakuji, cizí nezdra, zdrav ty, co znáš a nebo ty, co pozdraví maminka:)
    A další pěkné opičení po mě:)
    Dětátka neječte tak už, nedělejte binec, bolí mě z vás hlava:)
    A malá?? Mamo, nemluv na mě, bolí mě hlava!!! Jdu z toho do kolen:)
    Nic jí na to říct nemůžu, protože je to odraz mých neuvážených slov:)

  • Holky, moc děkuju za milá slova…
    Padmé, to nepráskání mi ale dává práci 🙂
    Hanino, krásně řečeno…
    Sončo, taky jsem v dětství ráda bublala… 🙂 Úplně jsi mi to připomněla… 🙂

  • S odstupem času zjišťuji,že celý článek se zakládá na pravdě a jen doufat,že děti při výchově svých dětí se z mých chyb poučí a své zvládnou:)))Ale dá to zabrat…
    Krásně napsaný babofko.

  • Moc hezké. Už jsem Kubovi povolila bublat si do vody brčkem, i když je ten zvuk hrozný, ale vzpomněla jsem si, že jako dítě mě to taky hrozně bavilo. Ale může jen doma.

  • Lien

    Super, výstižně napsané. I já se snažím mnohem víc, než když malá ještě nebyla.

  • Babofko – svatá pravda!

  • Padmé

    Babofko, děkuji Ti za příspěvek. Moc hezky napsané. Chválím.
    No a co k tomu dodat? JE TO TAK.
    Práskání dveří: také jsem to dělala (jako malá holka a jako mladinké děvče) – nyní už to nedělám – z výchovných důvodů. ;-)))

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist