Na počátku druhého roku se u dítěte začnou viditelně projevovat složité pocity, z nichž nejzřetelněji vystupuje žárlivost.
Už od 10 nebo 12 měsíců se u dítěte ukazují první náznaky žárlivosti, které se projevují typickými zvuky, jež dítě vydává. Dříve se dítě příliš nezajímalo o vztahy lidí ve svém okolí, zajímaly ho jen jeho vlastní vztahy k ostatním lidem.
V tomto období mu zvlášť silně vadí, když jeho maminka nebo osoba, která se o něj často a pravidelně stará, prožívá intenzivní vztahy s jinou osobou.
Projevují si rodiče něžnosti nebo se objímají? Dítě to nastraží tak, aby na sebe upoutalo pozornost, a dožaduje se, aby ho rodič vzal například do náruče. Chová maminka bratříčka nebo sestřičku? Dítě se pokusí vetřít mezi ně, jako by se s nimi chtělo prát. Jiné děti se nepustí přímo do konfliktu, ale začnou vzdychat, naříkat, plakat nebo po mamince natahují ruce.
Dítě je schopné vytušit vztahy mezi matkou a jinou osobou ze svého okolí a trpět proto, že není výhradním objektem její lásky a touhy.
Na jedné straně by dítě chtělo mít matku jen pro sebe. Na straně druhé vnímá svou situaci jako skutečnou a trpí tím. Chová se stejně jako v situaci, kdy po něčem touží a nemůže toho dosáhnout – vzteká se, naříká nebo se snaží vytlačit třetí osobu z dosahu matky, jako by představovala překážku jeho jedinečného a výjimečného vztahu s matkou.
Tato situace vztahového trojúhelníku je modelovou situací oidipovského vztahu, který se naplno rozvine v dalších letech. Psychoanalytikové ho považují za součást vývoje jednotlivce. V životě dítěte je to velmi důležitý pokrok; dítě se začíná víc orientovat na své okolí, ačkoli na první pohled jedná stále velmi egocentricky.
Jak byste měli v takové situaci reagovat? Předně je nutné si uvědomit, že v tomto věku je dítě na matce velmi citově závislé. Jeho přání a tužby jsou nyní srozumitelnější a dítě začíná využívat strategii odporování, aby dosáhlo svého.
Nejrozumnější je tedy dítě ujistit o vaší lásce a zájmu o ně, ale zároveň také potvrdit své city, které spojují matku s jejím partnerem a dalšími dětmi.
Dítě se musí pomalu, jemně a něžně učit, že ho rodiče bezvýhradně milují, ale že není jediné, koho má maminka ráda. Otec má v tuto chvíli důležitou úlohu – měl by totiž dítěti zprostředkovat následující myšlenku: „Já mám taky rád maminku a ona má ráda mě. Stala se mou ženou dříve, než se stala tvojí maminkou. Tedy dovol, abychom se objali, a pak se budeme mazlit i s tebou.“
vydal Portál, 2003
Napsal/a: Anne Bacus
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
No, tak já to pomalu pozoruju u holčiček (13 měsíců)… Ale ony žárlí spíš na sebe vzájemně… Nás s tatínkem nechají se obejmout…
Jsem zvědavá, jak to půjde dál…
Synkovi v červnu budou 4roky a občas mu teda vadilo,když viděl,jak mě manžel objal,dal pusu..začal hned „to je moje maminka“ a tak jsem mu říkala, že jsem i tatínkova, né jen jeho a že i on je tatínka a že jsem rodina a patříme k sobě a musíme se mít všichni rádi. V listopadu k nám do rodiny přinesl čáp holčičku a tak se ještě o lásku dělíme s ní. Zpočatku Martínek na sestřičku žárlil a občas je vidět, že žárlí, hlavně když jí já nebo manžel máme v náričí a spustíme na ní své „ťuťuňuňu“, tak se začne s jedním z nás i syn mazlit a že chce dělat „tulu tuli“. Ale sestřičku má ráda občas mě sám říkal, že by s ní chtěl dělat „tuli tuli“ Tak ho nechám, když jí držím a on jí láskyplně objímá a z očiček mu září spokojenost. Je třeba jen si včas uvědomit,že on je malý tvor a tak to,jak to s láskou chodí, ještě moc nechápe..Prostě musí vídět z nás lásku ,aby se jí mohl i on naučit.