Motorický vývoj dítěte v prvním roce života

Rubrika: Péče o miminko

Každé děťátko má do jednoho roku mnoho práce s tím, co má své tělíčko naučit. Velmi pěkně nám na toto téma napsal kolektiv fyzioterapeutů článek, který nás zavede k hlubšímu pochopení toho, co, jak a proč se v které vývojové fázi děje.

V prvním článku jsme se seznámili s metodami fyzioterapie, které nám mohou pomoci při řešení konkrétních dětských potíží. Dnes se podíváme na zoubek vývoji dítěte do jednoho roku. Myslím, že se článek našim fyzioterapeutům velmi povedl, sama jsem z článku pochopila souvislosti psychiky a motoriky. Do teď jsem v časopisech narazila většinou jen na vyjmenování toho, co má kdy dítě ovládat a tím to haslo. Doufám, že si také počtete a dozvíte se, co potřebujete ;-). Také jsem na závěr opět malinko vyzvídala.

Motorika v dohledu pediatra
Motorika člověka se rozvíjí po celý život, pro jeho pohybový aparát je však rozhodující první rok po narození. Znát určité mezníky v tom, co má dítě zvládnout v daném věku, je záležitostí pediatra. Jeho povinností je při každé prohlídce dítě plně vyšetřit. Tak může odborně posoudit nejen jeho motorickou, ale i psychickou vyzrálost, tj. jak se zajímá o svět kolem sebe. Od maminek se přesto dozvídáme, že zhruba v polovině případů lékař dítě vůbec nepokládá na vyšetřovací stůl, ale jen se dotazuje na to, co už zvládá. Takový přístup není dostatečný a pediatr pak jen stěží zaznamená neoptimální motorický vývoj, který se může negativně projevovat po řadu let. V rehabilitační praxi se pak setkáváme s malými pacienty, kteří například do 2. třídy základní školy chodí po špičkách. Jistě tedy není od věci, aby sami rodiče znali alespoň v základních rysech motorické mezníky.

Domněnky x snaha
Motorický vývoj dítěte v 1. roce života se obecně dělí do 4 trimenonů (období 3 měsíců). Pro každý z nich je typický určitý motorický vývoj a vzájemná návaznost. Kvalita nižšího motorického modelu je tak beze zbytku obsažena v modelu vyšším. Dříve než přistoupíme k popisu jednotlivých trimenonů, je nutné zmínit, že hlavním hybatelem motoriky je motivace zdravého dítěte. Domněnka, že dvouměsíční miminko ležící velkou část dne v dětské postýlce začne samo od sebe „pást koníčky“, je mylná. To stejné platí o představě, že se začne přetáčet pětiměsíční kojenec, který tráví téměř všechen čas v sedačce. Rodiče se musí dítěti věnovat, stimulovat ho jak doteky, tak třeba hračkami. Dítě přirozeně není schopno myslet na to, jak zpevnit své tělo, jak zapojit končetiny, chce se ale dostat k mámě nebo za hračkou, a tak rozvíjí svou motoriku.

1. trimenom
Novorozenec se musí ihned po porodu vypořádat s tím, že na něj působí gravitace. Na počátku je typické asymetrické držení těla a tzv. masové pohyby (reagování na podněty celým tělem). Dítě si ještě nedokáže aktivně vytvořit oporu či fixovat předmět očima. Ramenní a kyčelní klouby jsou ve vnitřní rotaci. Zatížení trupu je jak na břiše, tak na zádech asymetrické. Postavení pánve je ventrální, což ukazuje, zjednodušeně řešeno, že nepracuje břišní muskulatura. Ke změně dochází přibližně ve 4.– 6. týdnu. V tomto věku mohou rodiče vidět asociovaný úchop nohou.
Na konci 3. měsíce už by dítě mělo zvládnout symetrické držení těla, dokázat si aktivně vytvořit oporu; dochází k plnému napřímení páteře. Dítě vleže na břiše zvládá vytvořit si oporu ve tvaru trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří lokty a kost stydká (symfýza), běžně tomu říkáme „pasení koníčků“. Končetiny začínají zvládat izolovaný pohyb. Kyčelní a ramenní klouby jsou již v zevně rotačním postavení. Hlava dítěte je schopna izolovaného pohybu asi 30 stupňů na každou stranu, což je umožněno vzniklou oporou. Ve 3. měsíci vleže na zádech tvoří oporu záhlaví, lopatky a kost křížová. Páteř je plně rotabilní. Dítě zvládá držet dolní končetiny antigravitačně v pravém úhlu ve všech hlavních kloubech, což vyžaduje dobrou aktivitu nejen břišních svalů. Ruce se při držení hraček začínají „proplétat“, což ukazuje na propojování mozkových hemisfér.

2. trimenon
Touha poznávat a dostat se k věcem kolem sebe je hybatelem motoriky ve 2. trimenonu. Ve 4. měsíci můžeme zaznamenat vleže na zádech laterální úchop, což znamená, že kojenec zvládne izolovaný úchop horní končetinou bočně v rozsahu 60 stupňů a chytá chtěnou hračku malíkovou hranou (ulnární úchop), což se na konci tohoto trimenonu změní a dítě ji začne uchopovat z palcové strany (radiální úchop.)
Když už má dítě hračku v ruce, strčí si ji nejčastěji do pusy a chytí také druhou rukou. Ve 4. měsíci dítě ještě nezvládá úchop přes střední rovinu. K tomu dojde až o dva týdny či měsíc později, kdy začínají první pokusy o otáčení se ze zad na bříško. Otočení je opět „hnáno“ motivací. Dítě zafixuje předmět zrakem, otočí za ním hlavu a natahuje se v daném směru horní končetinou přes střed, čímž se dostane na bok. Zároveň se opírá o spodní rameno, které prostřednictvím svalových řetězců na trupu přetáčí pánev s dolními končetinami. Při plném otočení končí dítě v pozici na bříšku s nataženými dolními končetinami a s oporou o lokty. V 6. měsíci bychom už měli vidět plné otáčení na obě strany. V tomto měsíci dítě samo rozhoduje, kterou horní končetinou uchopí hračku ze středové roviny, neboť hemisféry mozku jsou již propojeny.
Dítě ležící na bříšku se natahuje po hračce takovým způsobem, že jedna horní končetina ji chce uchopit a druhá spolu s protilehlou dolní končetinou vytváří oporu. Páteř je napřímená a rotovaná. Tyto opory mají formativní vliv na správný vývoj ramenních a kyčelních kloubů. Vidíme-li tento pohyb u dítěte, můžeme říci, že je jeho hrubá motorika zdravá.

3. a 4. trimenom
V těchto měsících začíná vstup dítěte do vertikály, dochází k prvním pokusům o šikmý sed, lezení po čtyřech a první stoj. Je na místě zdůraznit, že dítě nikdy nedáváme do pozic, do kterých se nedostane samo. Pasivně ho neposazujeme ani nestavíme! Může to totiž mít negativní vliv jak na páteř, tak na kyčelní klouby, což se může projevit v dalších letech života. V tomto trimenonu také dochází k rozvoji řeči a jemné motoriky, s čímž souvisí kvalita napřímení a rotabilita páteře.
Přes šikmý sed jde dítě do lezení po čtyřech a najednou začíná zkoumat všechno, až kam se dostane, což se kolem 8. měsíce přirozeně děje ve zkříženém modelu. Dětský fyzioterapeut přesně ví, jak má vypadat práce horních a dolních končetin. Taková svalová aktivita utváří optimální tvar kloubů a kostí. Při lezení nedáváme dítěti na nohy boty, protože by to mělo negativní vliv na jeho pohybový aparát. Boty dítěti nazouváme, až když umí chodit, důležité přitom je, aby byly měkké a podrážka dobře ohebná.
V 8. měsíci také zaznamenáme volný sed, ve kterém si dítě hraje s hračkou. Kolem 9. měsíce se dostaví náznaky první vertikalizace. Dítě zkoumá prostor nad sebou, vytahuje se za horními končetinami a stoupá na plosky nohou. Nejprve bokem obchází nábytek, později (12. měsíc) se začíná otáčet do prostoru a zkouší první samostatné krůčky. O opravdové chůzi ale hovoříme, až když se dítě samo zastaví v prostoru a dokáže změnit směr, což je přibližně ve 14.–16. měsíci.

kolektiv rehabilitace Lázeňský dům, B. Braun Avitum Slavkov u Brna

Ochotu odpovědět na pár otázek jsem využila doufám, účelně ;-).

MarieB (MB): Pamatuji si, že první stimulací a cvičení, kterým jsem u syna prakticky okamžitě začala, bylo pravidelné dávání třeba u přebalování na bříško a tím si posiloval svaly pro udržení hlavičky. Jsou nějaké další cviky, pro „línější“ miminka, kterým můžeme maličkým pomoci, nebo je tento dostačující?

Kolektiv fyzioterapeutů (KF): V zásadě žádné takové cviky neexistují. Pro každé dítě je důležité, aby ho rodič stimuloval („hrál si s ním“, a tak ho motivoval k pohybu). Dítě díky motivaci začne aktivovat (zapojovat, nikoliv posilovat) svalstvo svého těla, ať už leží na bříšku nebo na zádech.

MB: Také mě napadá, že je na trhu obrovské množství matrací do postýlek, od molitanových, po různé pěny, kokosové matrace a jiné. Můžete mi poradit, jaká matrace je pro děťátko do jednoho roku „nejlepší“? Předpokládám, že měkká, molitanová je i nebezpečná z hlediska možného „zadušení“ a asi neplní ani formu opory páteře.

KF: Na trhu je dnes poměrně široký výběr matrací do dětských postýlek. Pro kojence jsou zbytečné matrace z moderních pěnových materiálů (tzv. líná pěna), které se mají přizpůsobit jeho páteři. Esovité zakřivení páteře ještě není vytvořeno, k tomu dojde až s vertikalizací. Proto lze doporučit středně tuhou matraci (např. kombinované materiály, jako je PUR pěna a kokos), na které si dítě dokáže vytvořit oporu.

MB: Plní polohování dítěte i jinou funkci, než aby nebylo přeležené na jedné straně a mělo pěkně formovanou hlavičku?

KF: Hlavním důvodem polohování je opravdu to, aby se zabránilo přeležení. Současně se však ovlivňuje správná svalová souhra (např. při dýchání).

MB: Jaký zaujímáte názor na plavání kojenců? Má velký význam třeba pro pohyblivost? Někde jsem se dočetla, že jde spíše „jen“ o potěšení maminky a příjemně strávené společné chvilky (což je jistě také důležité ;-)).

KF: Plavání kojenců nemá žádný význam pro správný motorický vývoj dítěte. I bez této aktivity se pohybový aparát dítěte vyvíjí správně. Spíše je zde v popředí sociální kontakt maminek. Zvláště v tomto věku bych se však obávala toho, že při plavání může dojít k přenosu infekcí.

MB: Lze s dítětem do jednoho roku navštěvovat nějaké cvičení?

KF: Pokud je mi známo, obecně taková cvičení neexistují. Není-li diagnostikován motorický problém, není třeba s dítětem cíleně cvičit. Jak bylo uvedeno v článku, rodič by měl věnovat dítěti pozornost a snažit se ho stimulovat k pohybu. Když se v tomto věku vyskytne problém, cvičí se Vojtova reflexní lokomoce nebo Bobath koncept.

MB: Udivilo mne, že pro dítě, co začalo chodit, doporučujete měkké boty. Přitom osobně jsem vždy byla upozorňována, aby alespoň do dvou let mělo dítě pevnou, kotníkovou botu, a to jak na doma, tak i na venkovní chození. Jak si to mám tedy přebrat?

KF: Ve článku je uvedeno, že je důležitá měkká podrážka boty, nikoliv volná (měkká) obuv. To je z toho důvodu, aby se správně vyvíjela klenba nohy (která se tvoří do 3. až 4. roku dítěte). Pokud bude dítě od svých prvních krůčků chodit v botách s tvrdou podrážkou, plosky nohou nebudou mít stimuly a nevytvoří se fyziologicky správně. Proto není občas na škodu, aby i malé děti (když je to bezpečné) běhaly bosy.

MB: Pokud bych chtěla prodiskutovat psychomotorický vývoj svého dítěte z nějakého třeba osobního důvodu přímo s fyzioterapeutem, je zřejmě nutné doporučení od pediatra?

KF: Pokud chcete konzultovat psychomotorický vývoj svého dítěte, nebo s ním absolvovat vyšetření u fyzioterapeuta, je pochopitelně nutné mít žádanku od pediatra. Avšak kdybyste měla podezření na nějaký motorický problém a dětský lékař Vám nechtěl žádanku vystavit, je možné se k fyzioterapeutovi objednat. Musíte však počítat s nějakou přímou platbou (tedy pokud není fyzioterapeut Váš známý:-)).

Děkuji za zajímavé a užitečné informace!

Příště se můžete těšit na finální článek z této „trilogie“, který bude věnovaný cvičení v těhotenství a šestinedělí.

Napsal/a: Marie Busolíni

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: Křeček v utajení

Dětskou knížku od paní Zuzany Pospíšilové Křeček v utajení vydanou nakladatelstvím Grada jsem otevřela spíše z profesionální zvědavosti. Můj malý roční

Čtu dál →

Bezpečnost dětí na kole – bez přilby a brýlí dítě na kolo nepatří

Nastupující jarní počasí stále víc láká k vyjížďkám na jízdním kole, koloběžce nebo kolečkových bruslích. Tyto tři aktivity mají jedno

Čtu dál →

[Soutěž] audiokniha Kouzelníci z pradávna

Přijměte pozvání do doby, kdy byla magie skutečná. A rovnou si můžete zasoutěžit o 3 audioknihy ve formátu mp3

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)

  • Lien

    pěkný článek

  • Anonymní

    Děkuji za velmi rozumný článek,stále ještě se potkávám s maminkami, které posazují dítě a podkládají ho polštáři nebo ho staví na nohy protože „ono tak hezky hopsá“ a je mi těch dětí líto:(. Nicméně ani v porodnici jsem nezažila že by dětské sestry nebo pediatři vždycky přidržovali dítěti hlavičku, či ho nebrali za krk…s čím nemůžu souhlasit je odpověď na plavání dětí, myslím že podpora pohybu vodou opravdu nemůže dětem škodit a pokud není náchylné k nemocím tak kojeneckému plavání (v bazénu k tomu určeném) nic nebrání. Sociální kontakt i s dalšími dětmi a dospělými také ještě žádnému kojenci neublížil. Jen co se týče toho psychomotorického vývoje tak se poměrně hodně různí názory ortopedů, neurologů a fyzioterapeutů a je dobré si poslechnout informace všechny a vytřídit si je – např. ortoped vysvětluje že dítě má běhat bosky, ale jen po tomu odpovídajícím terénu – tráva, oblázky, koberec – parkety, beton atp. nedoporučuje kvůli deformacím chodidel a to i u starších dětí.

Pšt, tady si komentáře radši nechte pro sebe ;-)

Sdílet
Sdílet
TOPlist