Proč je autenticita klíčem k plnohodnotnému životu vašeho dítěte?

Rubrika: Výchovné tipy

Když jsem byla malá, chtěla jsem být učitelkou. Vzpomínám si na to, že jsem to jednou ve škole někomu řekla a nesetkalo se to s pochopením. Učitelky přece byly ty, co neustále opruzují a napomínají. Velmi rychle jsem zjistila, že bych dostala nálepku šprta a nudné holky, tak jsem to pak už nikdy nikomu neřekla.

Když jsem končila gympl a měla se hlásit na vysokou, hodně jsem přemýšlela nad tím, že bych šla studovat volnočasovou pedagogiku. Přece jen mě bavilo pracovat s dětmi. Jenže jsem stále narážela na to, že pedagogika není úplně sexy obor a měla pochyby o tom, jestli chci být fakt nálepkovaná jako učitelka. A tak jsem šla nakonec studovat sociologii.

Když jsem nastoupila do své první práce, dostala jsem se do oblasti lidských zdrojů. Na přijímacím pohovoru jsem měla říct, jestli bych radši pracovala v oblasti vzdělávání zaměstnanců nebo v oblasti talentu. Vzdělávání mě lákalo víc, ale moje šéfka mě přesvědčila o tom, že oblast talentu je mnohem zajímavější a že mě tam vidí. A tak jsem začala pracovat s ní.

A pak jsem jednoho dne seděla v kanceláři v Madridu, řešila pozdě do večera pracovní věci s kolegy z Jižní Ameriky a říkala si: „Fakt chci, aby takhle vypadal můj život?

Jenže jsem nevěděla, kam ho posunout. Na cestě jsem tak nějak ztratila sama sebe. Neměla jsem tušení, kdo jsem, co bych chtěla dělat, co je ta moje esence. Musela jsem začít hledat od nuly. Vracet se k mým dětským vzpomínkám, vracet se znovu ke všemu, s čím jsem se v životě setkala.

A krok po kroku jsem začala znovu objevovat téma vzdělávání. To téma, které jsem několikrát zavrhla, protože mi přišlo, že není dostatečně ceněné.

Začala jsem studovat vzdělávání jako společenské téma. Začala jsem pracovat se zaměstnanci z celého světa, pro které jsem navrhla globální vzdělávací program, který rozvíjel jejich dovednosti. A díky tomu se dívám na celé téma vzdělávání jinak. Neřeším, jakým způsobem učit na školách, ale co našim dětem ve vzdělávacím systému chybí.

Učitelkou se asi nikdy nestanu. Ale ta esence, která mě v dětství přitahovala, pořád existuje. A nutí mě vracet se sama k sobě, i když jsem v životě udělala několik kroků stranou.

A o tom je autenticita.

Ta esence, o které mluvím, to je jádro autenticity. Spousta lidí si myslí, že být autentický je dělat to, co nás baví. Že to znamená rozvinout naše silné stránky. Ale autenticita je mnohem komplexnější pojem.

Znamená to být sám sebou. A to můžete nejen tehdy, když znáte svoje silné stránky a víte, co vás v životě baví. Být sám sebou znamená také přijmout vaše stinné stránky a vidět, že nejste perfektní.

Být sám sebou znamená stát si za svými cíli, i když vás od nich lidé zrazují. Udržet si vlastní názor, i když si lidé kolem vás myslí, že byste měli dělat něco jiného.

Být sám sebou znamená kriticky vyhodnocovat všechny informace, které k vám proudí a vybrat si z nich ty, které jsou pro vás důležité.

Být sám sebou je proto mnohem složitější, než se na první pohled zdá. A žít autentický život je běh na dlouhou trať. Na začátku se to zdá těžké a vyčerpávají. Ale na konci záříte štěstím a víte, že jste přesně tam, kde jste chtěli být. A že váš život má smysl.

Když jsem si uvědomila, o čem přesně autenticita je, věděla jsem, že přesně tohle chci pro své děti. Chci, aby byly takové, jaké jsou a věnovaly se tomu, co dá jejich životu smysl. Chci, aby si uměly stát za svými názory a nenechaly se manipulovat druhými.

A tak jsem pro vás sepsala tři kroky, které pomůžou na cestě k autenticitě vám i vašim dětem. Najdete je také v e-booku Podpořte autenticitu svého dítěte.

První krok: Poznejte se takoví, jací jste

Když jsem zjistila, že mě stále přitahuje téma vzdělávání, přihlásila jsem se na kurz zážitkové pedagogiky, a následně kurz koučinku. Tam jsem zjistila, že to jsou přesně moje témata. Rezonovalo to se mnou. Bavilo mě to. Měla jsem pocit, že mi to jde.

Začala jsem zjišťovat, že jsem svoje schopnosti chápala mylně. Když jsme měli nějaké pracovní setkání s lidmi, které jsem neznala, nešlo mi moc dobře navazovat pracovní kontakty a hledat, kdo by byl dobrý obchodní partner. Vlastně jsem to nesnášela. Mnohem radši jsem si našla jednoho člověka a řešila s ním jeho život. Jenže z hlediska nových pracovních kontaktů to bylo naprosto k ničemu.

A pak jsem objevila koučink, který je přesně o tom, že se bavím s jedním člověkem, poznávám jeho život a pomáhám mu najít řešení jeho problémů. Najednou se z mojí neschopnosti stala moje přednost. Najednou jsem zjistila, že to, co mi jde přirozeně, má smysl, a navíc to dokáže druhé posunout v životě tam, kam chtějí.

Kromě toho, co mi jde, jsem se také musela naučit přijmout to, co mi nejde. Protože autenticita není jen o tom zjistit, v čem jste dobří. Ale i o tom, co se před druhými, a hlavně sami před sebou, snažíte skrýt.

Říká se tomu temné stránky. Já o nich radši mluvím jako o našich stínech. Jak je poznáte? Jednoduše. Stačí si vzpomenout na někoho, kdo vás něčím strašně vytáčí. Vsaďte se, že to, co vám na druhém tolik vadí, je něco, co vy děláte taky, ale potlačujete to.

Možná si říkáte, že to tak rozhodně není. Nechám to na vás. Některé naše aspekty se nám totiž tak moc nelíbí, že radši děláme, že je nemáme. Mě hrozně vytáčela jedna žena, která dělá spoustu zajímavých online akcí. Když jsem si přiznala, že já jsem v jádru stejná jako ona, najednou mi přestala vadit. A ještě se ze mě stal její fanoušek.

Poznat sám sebe tak znamená vidět se reálně takoví, jací jsme. Už to je samo o sobě poměrně náročné, protože musíte zbořit určité mýty, které jste si o sobě vytvořili. A to je teprve první krok k autenticitě.

Navíc je dobré předat tyhle poznatky dětem, dokud jsou ještě malé. Když totiž budete už odmala přistupovat k jejich silným i stinným stránkám bez hodnocení a s podporou, nebudou je pak muset potlačovat. Zároveň neberte na lehkou váhu jejich sny o jejich budoucím povolání. Vždycky v sobě mají esenci toho, co vaše děti přitahuje. Nemusí to nutně znamenat, že chtějí být popelářem, ale třeba že chtějí být v pohybu nebo v kontaktu s jinými lidmi.

TIP

Najděte s dětmi jejich vášeň. Pokud jsou malé, sledujte je, pokud jsou větší, mluvte s nimi. Je nějaká činnost, kterou když dělají, tak nevnímají svět okolo a cítí se absolutně šťastné? Co je to za činnost? Co je to, co je na ní tak láká? Jaký aspekt? Přesně v těchto otázkách spočívá klíč k tomu, co přináší vašim dětem v životě uspokojení. Zároveň se podívejte na to, kolik času touhle činností tráví a jak by se jejich vášeň dala rozvinout.

Druhý krok: Zastaňte si vlastní názory

Když už znáte sami sebe, musíte se naučit stát za tím, čemu věříte. Když totiž zjistíte, že rádi vyrábíte šperky a chtěli byste se tím živit, velmi pravděpodobně narazíte na údiv nebo nesouhlas ze strany vašich blízkých či známých.

Když jsem se rozhodla, že bych se chtěla věnovat koučinku nejen jako koníčku, ale jako práci, musela jsem překonat dvojí překážku. Za prvé věřit sama sobě, že jsem schopná to dokázat, a pak ukázat ostatním, že to myslím vážně a že si za tím jdu.

Lidé kolem vás pro vás chtějí to nejlepší. Ale mají vlastní strachy, které na vás přenášejí. Proto vám neustále připomínají, že se vydáváte na tenký led, že vás to pravděpodobně neuživí apod.

Nenechte na sebe přenést strachy někoho jiného. Všichni máme občas pochybnosti, i když víme, že jdeme správnou cestou. Máme vlastní strachy. Proto nemá smysl nechat na sebe působit strachy dalších lidí kolem vás 😊

Co vám pomůže zastat si vlastní názory? Sebevědomí. Víra, že jdete správnou cestou a že se na ní cítíte šťastní. Věřte si. A všechno pak půjde snáz.

To samé platí pro vaše děti. Berte jejich plány vážně. Berte vážně jejich názory a jejich pocity. Nesuďte je a mějte je rádi takové, jaké jsou. Jak budovat jejich sebevědomí najdete v e-booku tady.

TIP

Rozvíjejte s dítětem kritické myšlení. Najděte si nějaký článek a pozorně si ho přečtete. Pak v něm zkuste najít co nejvíc částí, které by se daly zpochybnit. Existují jiné teorie? Jiné zdroje? Naučte dítě aktivně pracovat s informacemi, a ne jen pasivně přijímat, co kdo napíše. Navíc když pozná, kolik existuje názorů na jednotlivé téma, bude pro něj přirozenější, že i ono samo má svůj názor a dokáže si ho lépe obhájit.

Třetí krok: Buďte sami sebou

Být sám sebou znamená být transparentní a v souladu se svým já a svými hodnotami. I když se dostanete do situace, kdy to pro vás nebude z krátkodobého hlediska výhodné.

Být sám sebou není konečný a neměnný stav. Někdy jste více sami sebou a někdy méně. Záleží na tom, s jakou náladou se vzbudíte, jak se zrovna cítíte a co se kolem vás děje.

Ráda bych řekla, že jsem sama sebou a žiju autentický život. Ale ne vždycky je to pravda. Někdy se mi to daří lépe a někdy hůř. Někdy radši mlčím, abych se nedostala zbytečně do konfliktů, do kterých se mi nechce. Ale vždycky si dávám pozor na to, abych nesešla z cesty a nedostala se někam, kam vlastně nechci.

Být sám sebou je celoživotní výzvou. Ale čím více se vám to bude dařit, tím bude váš život naplněnější.

A jak můžete pomoci vašim dětem, aby byly samy sebou? Podporujte je, buďte jim průvodcem a budujte mezi vámi důvěru, která jim pomůže jít po té jejich cestě. Není to lehké. Musíte nechat za dveřmi svá očekávání, jaké by vaše dítě mělo být. Ale z dlouhodobého hlediska to stojí za to.

TIP

Pomozte dítěti nastavit si vlastní hranice. Jak? Když se dostane do situace, kdy raději souhlasí, než aby se dostalo do konfliktu s ostatními, sedněte si s ním a rozeberte to. Čeho se bálo? Co by se stalo, kdyby řeklo „ne“? Nechte ho, aby si představilo a prožilo ty nejhorší následky. Jak se teď cítí? Jak by reagovalo příště? A co by mu pomohlo, aby příště dokázalo to slovo „ne“ říct?

Více tipů a informací najdete v e-booku Podpořte autenticitu svého dítěte. Je to praktická příručka, která vám krok po kroku ukáže, co jako rodiče můžete udělat proto, aby vaše dítě umělo být samo sebou. Všechny informace najdete tady.

Toto taky stojí za přečtení!

Motivační karty nejen pro nás

Máme s mužem čtyři syny a už dlouho jsem hledala hru nebo inspirační karty, které bychom mohli dlouhodobě používat. Chtěla

Čtu dál →

Neuvěřitelných15 let!

V zšeřelém pokoji svítil jen monitor počítače. Zabíral skoro celý stůl a ozařoval skoro celou místnost. V postýlce v

Čtu dál →

Prosím, nemajte deti!

„Dnes sme sa zase pohádali. Mám pocit, ako keby sme sa v poslednej dobe úplne odcudzili.   Ja sa z toho

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist