Pláč je normální dětský projev

Pláč je privilegovaný projev novorozence. Jestli si myslíte, že šťastné miminko nepláče, zvláště během prvních tří měsíců života, mýlíte se. Psychologa by zneklidnilo mnohem víc, kdyby neplakalo.

Dítě, které se nedožaduje potravy nebo neprojevuje potřebu vaší fyzické blízkosti, má pravděpodobně emoční problém. Takové dítě je v nebezpečí. Křičet znamená mít důvěru v život. Jedná se o první náznak řeči, a proto má křik děťátka komunikační hodnotu. Křik je k přežití nepostradatelný.
Nesmíme zapomínat,že novorozeně musí po příchodu na svět vynaložit značné adaptační úsilí. Přichází z vodního prostředí plodové vody do vzdušného prostředí. V děloze spalo, kdy chtělo, nikdy nemělo hlad, necítilo chlad ani bolení bříška, ani potřebu mazlení (alespoň si to tak představujeme). Jeho životní rytmus a uspokojování potřeb na nikom nezávisely. Je samozřejmé, že potřebuje několik měsíců na to, aby se vypořádalo s takovými zvraty.
Určitý počet novorozenců, řekněme mezi deseti a dvaceti procenty, hodně a přehnaně pláče. Není to nic nového, i dříve se s tím setkávali. Odborníci rozvíjeli a posléze vyloučili četná vysvětlení a ti nejpoctivější z nich přiznávají, že se jedná o těžko vysvětlitelný jev. O těchto dětech, těšících se výbornému zdraví a naprosto normálně se vyvíjejících a často právě velice čilých, se pak říká, že mají koliky – což však nic nevysvětluje. K tomuto problému se ještě vrátíme podrobněji, vždyť právě takové děti jsou předmětem této příručky. Ale pro milujícího a pozorného rodiče znamená plačící miminko vždycky náročnou situaci: pláč trvá příliš dlouho, je příliš zneklidňující, drásavý…
„Objektivní“ doba dětského pláče může být vzata v úvahu, ale zásadní je, co prožívají rodiče a co mohou snést.

Od počátku byste měli vědět,
– že to není vážné;
– že to není vaše chyba;
– že všechno odezní (bez následků).

Napsal/a: Anne Bacus