Chyby

Rubrika: Výchovné tipy

Obrázek1Každá maminka – či tatínek – jistě dobře ví, že výchova občas zabolí. Pokud všechno funguje tak, jak má, moc se tím nezabýváme. Ovšem ouha v okamžiku, kdy se nám dítko začne vzpouzet a zlobit. Pak se začneme zaobírat otázkou, zda něco neděláme špatně…

A s ohledem na fakt, že i rodiče jsou „jen“ lidé, jsou chybující stejně tak jako všichni ostatní. Každý se dopouští omylů či přehmatů ve výchově, něco jsme „odkoukali“ od svých rodičů a něco je nám prostě dáno. Jak praví mé oblíbené rčení: „Nikdo není dokonalý.“ – tedy ani rodiče nejsou.

První předpoklad k nápravě je, že si sami uvědomíme, v čem je tzv. zakopaný pes. Jaksi přiznáme sami sobě, že něco děláme špatně. A v tu chvíli se nám otevírají dveře k novým možnostem, k novým řešením a k hledání schůdnější cestičky – pro sebe i pro dítě. Dalším nezbytným předpokladem je začít na sobě pracovat, chtít být „lepší“ (ve smyslu – trpělivější, důslednější, vyrovnanější atd.).
Pokusím se zmínit několik rodičovských chyb, kterých se dopouštíme. Možná se Vám některé budou zdát povědomé nebo důvěrně známé. A snad některým z Vás trochu v něčem pomohou.

PROČ?

Vyslovujete často otázky, ve kterých je slůvko „proč“?
Např. „Proč pořád zlobíš?“ – „Proč sis neuklidil pokojíček?“ – „Proč zase sedíš u televize?“ – „Proč neposloucháš, co ti říkám?“ – „Proč mi (nám) to děláš?“
Tyto otázky ještě někteří z nás umí „vylepšit“ – „Ještě chvíli a mně rupnou nervy!“ – „Já nevím, co s Tebou mám dělat!“

Stává se, že dítě na tyto a podobné otázky nereaguje. A rodiče snad ani neočekávají odpověď. Takže z toho logicky plyne, že zde se žádná konstruktivní diskuze nekoná.
Tyto otázky jsou úplně zbytečné a ve výchově naprosto neefektivní – nic neřeší, ničemu nepomohou a hlavně – nic nezmění.

VÝČITKY A DOMLUVY

Někteří rodiče používají výčitky či domluvy jak na běžícím pásu (tedy nezdravě často) a jaksi doufají, že jejich dítě na základě těchto výčitek „zmoudří“ a své chování změní. Velice častými výčitkami jsou tyto a jim podobné věty: „S Tebou je to k nevydržení!“ – „Tvé chování je nemožné!“ – „Nikdy neděláš, co Ti řeknu.“ – „Ty mě nikdy neposloucháš!“

A co se děje ve skutečnosti? V podstatě sdělujete dítěti fakta o jeho chování (či jednání), kterých si je samo velice dobře vědomo a v žádném případě nedocílíte změny nebo zlepšení chování svého potomka. Tyto věty, pokud je má dítě oposlouchané, kolem jeho oušek pouze „prošumí“ a sluchu se nedotknou.

SKUTEK UTEK

Je to sice lidově řečeno, ale podstata je výstižně vyslovena. Pokud svému dítěti něco nařídíte – úklid pokoje, vynesení koše, vytření podlahy atd. – a dítě vás neposlechne, co uděláte? Začnete vyhrožovat? A použijete některou z následujících vět?
„Pokud si okamžitě neuklidíš pokoj, nepůjdeš na počítač!“ – „Začni psát ten domácí úkol, nebo dostaneš na zadek!“ – „Jestli nepřestaneš zlobit, nepůjdeme do kina!“

Užíváte-li vyhrožování jako výchovnou metodu, zcela jistě už jste přišli na to, že není příliš účinná – lépe řečeno: v mnoha případech je neúčinná. Dítě totiž velice rychle přijde na to, že svá slova nedodržíte. A bude dál pokračovat v nezměněné podobě svého chování. Co z toho vyplývá? Nemluvte zbytečně a planě.

Odborníci doporučují tzv. pravidlo tří. Požádejte své dítě jednou… Podruhé ho upozorněte, že pokud požadavek nesplní, bude následovat Vaše okamžitá reakce (na danou situaci). Potřetí zasáhněte. Vyřknete-li nahlas zákaz (např. nepůjdeš do kina, nesmíš si zapnout televizi), musíte ho bezpodmínečně dodržet. Důslednost je ve výchově nezbytná. Jedině tak docílíte toho, že vás dítě bude brát vážně.

Jste-li normální rodiče, zřejmě s rukou na srdci odhalíte, že Vám některé popsané situace cosi připomínají. Nevadí. Nevadí to v případě, že se nejedná o setrvalý stav. Jedná-li se o Vaše každodenní chování, začněte na sobě pracovat – jinak se Vám může časem stát, že vás vaše dítko bude poslouchat stylem: jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven.

Napsal/a: redakce (Helena)

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Lien

    Asi nezbyde než pořád dokola vysvětlovat, hlavně trpělivost, ona to chápe, ale jen na chvíli a za pár minut už jí dře znova, ale postupně se zlepšuje, abych jí jen nehaněla. :-))

  • redakce

    Lien a nechodí spinkat třeba po obědě? Aby to bylo časově blíž?

    Teď mě tak napadá, jestli nemá Tvoje dcerka dlouhé vlásky… zapnout třeba sponečku tak, aby to „táhlo“, prostě aby to bylo nepříjemné a následně vysvětlit, že to je ten nepříjemný pocit a že kočička neumí mluvit, aby to řekla…

    Jedna moje kamarádka používala na svou dcerku lehké štípnutí. Když holčička neposlechla (jednou, dvakrát, třikrát), štípla ji (na hřbetu ručičky).

    Helena

  • Lien

    Heleno, to zatáhání na ní praktikuje partner a je z toho sice křik, ale pomůže to zhruba na pět minut. Pohádka by taky nezabrala, je to dlouhá časová prodleva, je jí podle mě fuk, co bude za pár hodin, hlavně, že teď si může hrát, ale nezkoušela jsem to, díky za typ, možná to zabere už teď, určitě až bude starší. :-))

  • redakce

    Kekunko, Lien, moc Vám děkuji za Vaše reakce a Vaše zkušenosti.

    Lien, víš, ona si Tvoje malá asi neumí představit, co tím té kočce působí, zřejmě bych zkusila ji zatahat (popotáhnout) za ručičku – tak aby jí to bylo nepříjemné, ale aby ji to nebolelo (mám na mysli v tu chvíli, kdy ona tahá kočku).
    A co třeba zkusit, že jí nebudeš před spaním číst pohádku? To u nás zabíralo celkem spolehlivě.

    Přeji hodně trpělivosti.:-)
    Helena

  • Lien

    Heleno, také děkuji, moc pěkně napsáno. Jasně a srozumitelně. Co se týče mě, otázku proč používám málo často, výčitky a domluvy, ty už mi tedy ujedou častěji, ale skutek utek je můj problém. Chci říkat jen to, co dodržím, jenže mě vůbec nenapadá co vlastně jsem schopná dodržet.

    Třeba malá tahá kočku, povídám pust jí, děláš jí bebí, malá nic, takhle třikrát a pak to přijde. Pust jí nebo …. No a nebo co? Takže už jsem použila – nebo už na ní nebudeš sahat (což samozřejmě nedodržím, protože bych musela kočku někam zavřít nebo celý den nedělat nic jiného než je hlídat) taky nebo půjdeš domů a budeš tam sama (což taky nedodržím, protože se jí tam samotnou bojím nechat – ani ne dva roky), a taky nebo dostaneš přes ručičky (což sice dodržím, ale tak, že malá se tomu směje). No a nic jiného mě nenapadá, je to těžké, co? Nemáte nějaký typ?

  • kekunka

    Helenko, moc zajímavý a jistě podnětný článek! Myslím, že je dobře občas si připomenout, co ve výchově bývá špatně. Např. já v naprostém zoufalství také používám otázku „proč“, aniž bych čekala, že na to cácorka zareaguje. Díky za článek!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist