Jsem máma dvou dětí. Dcera má 8 let a syn 4 roky. Z mého pohledu jsme úplně normální rodina, do které patří také tatínek, prarodiče i prababičky.
Pokud jsme v pohodě, tak nemám žádný důvod si stěžovat, ale když pohoda zmizí je to horší.
Vůbec už netuším, kde jsem se s Nevýchovou setkala poprvé a kdy, ale přihlásila jsem se k odběru rodičovského seriálu. Než jsem se dostala k shlédnutí, měla jsem v mailu již tři díly. Jednou jsem se k nim tedy posadila a nestačila se divit.
Nejenže se mi velice líbí způsob, jakým Katka Králová informace předává a je mi sympatická – i to považuji za velice důležité, ale mluvila mi z duše. Chtěla bych doma větší pohodu, domluvit se s dětmi na pravidlech a hlavně je dodržovat, předat jim zodpovědnost za jejich jednání, odbourat naštvanost, vychovat sebevědomé človíčky,…
Po dlouhém hloubání, zda stačí dostupné informace z neplacených videí nebo si zaplatit kurz, se mi různé situace skládaly jako puzzle a vyšlo z toho ANO – JDU DO TOHO.
A co byly ty jednotlivé dílky:
- Dceru jsem „musela“ honit do přípravy školních věcí. Většinou to dopadlo tak, že naštvaný jsme byly obě, hotový výsledek neodpovídal mému očekávání, dcera se zasekla a nešlo dělat nic. Většinou musel nastoupit taťka a nějak to dodělat.
- Velice nás taky mrzelo, když se dcera obořila na bráchu, že ho nechce a nesnáší ho. A on přitom na ni občas kouká jak na svatý obrázek.
- Po dětech jsem něco chtěla a ony mě buď ignorovaly úplně nebo poslouchaly na půl ucha a stejně neudělaly, co jsem po nich požadovala. Pak byl křik, vztek a někdy pláč.
- Dalším důvodem byla víkendová scéna, při přebírání poděděného oblečení, že dcera nechce nic s kytkami. Po dotazu Proč? z ní vylezlo, že Kája z druhé třídy někomu řekla, že kytky jsou hnusný a dcera – ve třetí třídě – nechce, aby si ji kvůli tomu vzala do parády. První mojí reakcí byla zlost, po uklidnění jsme si o tom v klidu popovídaly.
No a ještě mě v tom, že za pokus to stojí, utvrdilo dnešní ráno. Syn od probuzení pofňukával, že nechce do školky. Nakonec jsme se vypravili, ale ve školce slzičky. Sice jsme se domluvili, že dnes půjde po O, ale stejně jsem byla celé ráno rozhozená. A ptám se proč a co s tím?
Náhodou jsme na Nevýchovu narazili při návštěvě u známých a ti nám placený kurz doporučili z vlastní zkušenosti. Prý ho mají zaplacený asi už rok a nemohou si ho vynachválit.
Dnes tedy začne NÁŠ den D.
Mix pocitů – těšení se, očekávání, obavy i pochybnosti.
Chci změnu a proto to zvládnem. Mám podporu manžela a určitě budeme hledat nové cesty a cestičky spolu.
Moc se mi líbí moudro dědečka Moniky Absolonové:
Život není to, co chceme, ale to, co máme.
Napsal/a: Kvitek1
