Agresivní styl komunikace u dětí

Ve většině případů dítě, které komunikuje agresivním stylem, zná ze strany rodičů tvrdost ve výchově nebo přehnanou přísnost. Může to být také nevyrovnanost, která se projeví agresivním stylem komunikace. Rodiče tomuto dítěti neprojevují lásku nebo je přehnaně rozmazlují.

Charakteristika dítěte

• Dítě si od jiných lidí vynucuje ocenění, jiné lidi nerespektuje a v určitých fázích je i ignoruje.
• Dítě si nepřipouští možnost selhání, z neúspěchu obviňuje jiné lidi. Při překonávání překážek si neumí samo pomoci.
• Mívá pocity napětí, hněvu, nerespektuje práva jiných dětí. Často jde přes překážky ke svému cíli, nevnímá, že ohrožuje jiné lidi, nepřipouští si to.
• Toto dítě si přivlastňuje právo rozhodovat za jiné děti a neptá se na jejich názor.
• Druhému dítěti nebo i dospělému hledí zpříma, upřeně a vyzývavě do očí. Skáče druhému do řeči, je netrpělivé. Často hovoří silným tónem hlasu. Trhavým nebo zlostným pohybem rukou, hlavy nebo jiné části těla dává najevo, že se mu něco nelíbí, nesouhlasí s něčím. To samozřejmě může rodiče ještě více rozčilovat, popuzovat.
• Mimikou může toto dítě dávat najevo pocit hněvu a ironie.
• V chování s druhým člověkem používá často věty typu: „Ano, ale…“ a má k danému tématu obsáhlý komentář. Je neústupné a podceňuje druhé lidi.
• Svým chováním druhé lidi provokuje ke konfliktu a k hádce. Tímto způsobem druhé lidi nebo děti odrazuje od kamarádství s ním. Může se také stát, že k sobě až nezdravě připoutá nějakého člověka a bude jím manipulovat. Pokud se mu druhé dítě vzepře, stane se z něho nepřítel.
• Pokud dítě zůstane osamocené, hněvá ho to, je z toho nešťastné.
• Lidmi je toto dítě negativně hodnoceno, nevyhledávají ho jako kamaráda svých dětí, považují ho za nepřizpůsobivé, zlobivé, někdy až nezvladatelné. V mnoha případech se mu vyhýbají nebo nabádají své děti, aby se mu vyhýbaly, aby nebyly jeho kamarády.
• K řešení konfliktu dítě přistupuje nekompromisně, bojuje za každou cenu o to, že ono má pravdu. Nedokáže ustoupit a nechce slyšet logické tvrzení druhého, že jeho chování bylo špatné. Ve sporech druhému dítěti vyhrožuje, odmítá řešení, pokud je na ně uplatněn nátlak, reaguje útočně nebo ironizuje sdělení druhého. Vůči hodnocení vlastní osoby ze strany druhého je netolerantní.
• Často chce dokázat druhému, že problém za každou cenu vyřeší samo. Tak projevuje mnohdy svoji nadřazenost. Ono má vlastně pravdu, je po jeho a basta. Druhého nenechá projevit svůj názor, má k tomu odmítavý postoj. Toto dítě nerespektuje nesouhlas druhého.

Co je pro toto dítě důležité udělat?

• Mít je velmi, velmi rád. Rodičům dítěte, které se tak chová, totiž snáze „ujedou“ nervy a začnou se chovat obdobně jako samotné dítě: vyhrožovat, křičet, chtějí je uhodit.
• V podstatě se dá usuzovat, že toto dítě bude mít cholerický ráz temperamentu, bude živější, aktivnější. Často se od toho odvíjí i styl komunikace, který se mohlo od někoho naučit. Dítěti se zřejmě tento styl vyplatil, v některých situacích pro ně byl výhodný. Pokud se tak rodič někdy zachoval nebo pokud to dítě mohlo vidět u svých nejbližších příbuzných, je zapotřebí, aby si ve chvíli klidu rodiče řekli, jakou změnu chtějí oni sami udělat ve svém chování, ve své komunikaci.
• Toto dítě má být povzbuzováno. Má mu být jasně ukázáno, jaká negativa tento styl komunikace přináší do jeho života.
• Toto dítě ve své podstatě není samo spokojené a šťastné. Má mu být tedy ukázána jasná cesta, co má dělat samo se sebou.
• Pokud se stane, že dítě reaguje agresivně, má být zabrzděno ve svém útoku na rodiče nebo kohokoliv jiného. Dítě se má učit, že hněv, který se u něj projevil, je jeho hněv. Má se učit, co s tímto hněvem udělat. Může jej odreagovat sportem, aktivní prací (vydrhnutí koupelny, podlahy, sekání dřeva), hlasitým zpěvem, bubnováním do bubínků atd. Má se učit, že jeho útokem nesmí trpět jiný člověk. Pokud se to někdy stane, má se dítě umět omluvit, být si vědomo své viny a chtít ji odčinit.
• Je zapotřebí, aby se rodič zajímal o chování svého dítěte také především ve věku batolete, kdy se dítě učí, jaký styl chování je od něho přijatelný a jaký mu není dovolen, se kterým jiné děti či rodiče nesouhlasí. Tak se učí jasným pravidlům již v raném věku. Tato pravidla jsou mu zdůvodněna a dítě vidí, že pravidla platí a dodržují je i jeho rodiče. Pak je pro ně vše v pořádku a vnímá, že jsou to správná pravidla.
• Další pokušení bude mít jistě toto dítě ve věku pubertálním. Bude zkoušet mantinely rodiče daleko více než jiné, klidné dítě. Mantinel má být ze strany rodiče jasně nastaven. Má to být mantinel jasný, pevný, jistý. Rodič se má také informovat u dítěte, jaký mantinel by si samo představovalo, má s ním komunikovat a nacházet v určitých věcech kompromisy nebo jasně a konkrétně zdůvodňovat svá pravidla.

Napsal/a: Ilona Špaňhelová