Pozor, vyrážíme…!

Rubrika: Z našich cest

566674_twinsVypravit se s miminkem na vycházku není rozhodně jednoduché.
Vypravit se na vycházku s dvojčaty připomíná „malé“ manévry.

Bydlíme ve čtvrtém patře v sedmipatrovém paneláku, naštěstí s výtahem. No, i když… Výtah je tak malý, že se tam tak tak vejde mono-kočár. (A to nám ho mají měnit za bezpečnější, vyhovující normám EU – tzn. velikost kabiny zůstane stejná, jen vevnitř přibydou dveře…)

Když byly holčičky malé natolik, že jsme je vozili v taškách, vypadala naše výprava ven asi takto…

1. připravit si vše potřebné pro miminka na cestu a obléknout sebe
2. svézt složený kočár dolů výtahem, tam ho rozložit
3. doma obléknout holčičky do všech vrstev (začaly jsme jezdit ven cca v únoru – když to teploty dovolily), do zavinovačky a fusaku, „nainstalovat“ je do tašek, doobléknout sebe, pobrat všechny potřebné věci
4. sjet s oběma holčičkami a všemi věcmi výtahem dolů
5. nainstalovat tašky s holčičkami do kočárku, zapnout všechny popruhy a pojistky (abych je někde cestou nepotratila), uložit všechna zavazadla
6. vyjet z chodby ven na venkovní schodiště (tzn. otevřít dveře a udržet je otevřené – otevírají se ven, trefit se do dveří, nesjet předčasně ze schodů)
7. zaaretovat přední kolečka a sjet opatrně kočárkem dolů
Sláva! Můžeme vyrazit!

Než jsem provedla všechny tyto úkony, byla jsem vždy zpocená jak amina… Když jsem, nedej bože něco zapomněla doma, zas jsem holky naložila do výtahu, vyjela s nima nahoru, a pak zase dolů.

Pak přišlo léto, holky vyrostly, „oživly“ (obzvláště Lu) – začaly zkoušet otočky i v kočárku, takže jednak jim přestaly tašky stačit prostorově, a navíc jsem měla kolikrát strach, abych některou z nich nevytratila.
Tak jsem se jednou prostě rozhodla, že kočár na další vycházku změníme na sporťák…
Holky se měly – najednou pro ně bylo více místa. Zato já…

Body 1, 2 a 6, 7 jsou vlastně stejné, jen postup mezitím se poněkud změnil. Hlavně jsem musela vyřešit přesun holčiček výtahem z bytu do kočárku a po vycházce zase zpět. Na tatínka jsme spoléhat nemohly – je v práci. Babičky daleko.
Některé dvojčecí maminky to prý řeší tak, že si pořídí starý hluboký kočár právě jen na tu cestu výtahem. Já se rozhodla pro jinou alternativu – pro šátek.
Naštěstí jsme začínaly v létě, když bylo teplo a holkám stačilo krátké bodyčko, já se taky nemusela navlékat.

Takže jsem holky oblíkla a nechala v postýlkách, pak se šla obout, vzít taštičku s doklady, telefonem a klíči, uvázala šátek, případně vzala batoh na záda.
Pak přendat Any na postel, šup s Lucinkou do šátku, Anežku na levou ruku, do ní další potřebné věci, na pravé rameno tašku na kočárek a vyrážíme na chodbu. Nesměla jsem zapomenout nechat někde rozsvíceno, otevřený balkón, nesměla jsem zapomenout nic doma. Pokud ano, musela jsem se bez toho obejít.
Dole zbavit se věcí, šup s Any do kočárku, šup s Lu z šátku a šup do kočárku, zapnout do šráků (naštěstí už součástí kočárku), složit šátek a schovat do košíku, uložit všechny věci. A vyrážíme.
Teď, když už je zima, oblékám holky jen částečně, a když už mám uvázaný šátek, teprve je dooblékám.
Další věc je, že už si musím obout boty. Když teprve vyrážíme, jsou relativně čisté, horší je to, když se vracíme. A to nevím, jak to budu řešit, až nastanou plískanice, nedejbože sníh… Nějaké nápady se mi v hlavě už rojí, tak uvidíme, jak se to vyvrbí…

Zpočátku jsem vůbec nebyla schopná sjet s kočárkem s holčičkama ze schodů, natož vyjet zpět nahoru, když jsme se vracely.
Takže jsem nejdřív jen vyvezla kočár, pak snesla holky v taškách, při návratu v opačném pořadí. To jsme ale nemohly jet za nepříznivého počasí.
A když se rozpršelo při cestě domů, doslova jsem se modlila, ať se vyprší než dojedem k baráku – vždycky se mi to splnilo.
Dnes už mám tak vypracovanou fyzičku, že to zvládám levou zadní, i když holky zdvoj- až ztrojnásobily svou váhu. Jednou jsem to počítala a vyšlo mi, že vlastně tlačím cca 35 kg… A bude hůř…

Když se náš tatínek vyboural na kole a nějaký čas zůstal doma, namlsala jsem se, protože mi zpočátku počkal dole s jedním zlatíčkem v kočárku. Pak dokonce jednu holčičku nesl na (zdravé) ruce on.
Ale pak se vrátil do práce a my to zase musely zvládat samy – a holky-šikulky mezitím přibraly.
Teď naštěstí dost často někoho při návratu potkáme před barákem, takže mi pomůže (pohlídá kočár s jednou cérenkou, já druhou vezu domů do ohrádky; dnes dokonce mi paní, co šla na návštěvu k sousedům, vzala Any).

Už se těším, až budou holky aspoň stát, nebo i trošku ťapkat. Z tohodle důvodu cesty výtahem (jinak prý se mají rodiče dvojčat snažit co nejdéle je venku udržet v kočáru…)

Napsal/a: jarmuschka

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (18 vyjádření)

  • quendolina
    quendolina

    Týýýjo maminko32, to je skoro na vysokou školu, aby se pořádně promyslela organizace takové procházky. A to nevím jak zvládáš ostatní chod domácnosti.Věřím, že se nenudíš. Já jsem vděčná za to, že moji kluci jsou od sebe 7 let.

  • Maminka32

    No já mám 4 děti 1a1/2 letou Elišku,3měsíční Natálku,7letéhoFilípka a 14 letou Páju.Když deme ven je to děsnýbydlíme v bytovce-6bytů-1 patro,+půdá+sklep.Bydlíme v prvním patře.Takto vypadá zase naše cesta ven
    1)Obléknu sebe Natynku a Ellinku,připravím oblečení Filípkovy.
    2)Obléknu sebe.
    3)Skontroluji Filípka.
    4)Zabalím věci(lhavičku s čajem a jednu s mlékem,látkovou plínku na sliny,dudlík)
    5)Pája veme Natynku do náručí a Elinku za ruku a sejde schody.
    6)Já nejdříc snesu kombinovaný kočárek a pak se vrátím a vemu golfáček.
    7)Venku ještě kočárky rozložíme.
    8)Já vezmu kombinovaný kočárek s Natynkou a Pája s Elinkou.
    9)Jééédem

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Tak jsme včera byly na roční prohlídce (trochu v předstihu…) a po zvážení holčiček mi vychází, že už tím výtahem tahám +- 18 kilo živé váhy…
    Už teď se potím, jen při té představě…

  • aha, tak ten anonym z predchozi noci jsem ja, pardon

  • Anonymní

    … a ja jsem vdecna za to nase prizemi…;)

  • No tak teď po přečtení toho všeho jsem straně vděčná architektovi domu, kde teď v 6. patře bydlíme za velice prostorný výthah, kam se krom kočárku (pravda – máme spíše menší) vejdou další 3 lidi…stačilo, když s několikrát pokazil, to pak musel nastoupit taťka – naštěstí byl vždycky doma…ale moje kamarádka, která nedávno porodila, bydlí taky ve 3. patře ve starém baráku s pidivýtahem, kde se taktak vejdou 2 lidi a kočárek se tam vejde jenom složený, kočárkárna žádná…úplně jsem se opotila, když jsem si vybavila, jak to tam vypadá…nakonec jsme přišly asi na „klokánka“ – nosítko na břicho je možná v téhle situaci pohodlnější než šátek, který musíš vázat… bude jej asi vozit s sebou v kočárku, složí kočár, dítě strčí do klokánka,naloží kočár..nebo dítě do klokánka až pak….uff!!Musím se jí zeptat, jak to teda v praxi realizuje, je z porodnice jen pár dní, takže se chystáme na „prezentační návštěvu“:-).. kdyby vymyslela něco převratného, dám vědět..

  • :-)) Tak to je taky dobrý… Stejně jseš dobrá, jak si to pěkně vymyslela s tím šátkem. To mě při mých úvahách nenapadlo:-)

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Tak to já ještě přidám jednu „story“.
    Naši bydlí v činžáku z přelomu 19. a 20. století, nahoře, ve 3. patře. Vede tam asi 87 schodů… Žádná kočárkárna, žádný nájezd…
    A ségra s náma bydlela ještě rok po svatbě, i s malým (její choť jezdil na montáže, tak byl „doma“ jen čas od času na víkend).
    Kočár měla ségra doma (klasický hluboký) a pokaždé se musel snést, nebo i zdrncat. A pak miminko.
    A jednou nebyl nikdo po ruce, než můj osmiletý bratr…
    „Zdrncnul“ kočár z prvního schodu… a pak ho to převážilo…
    Jak to bylo dál, si už nepamatuju. Ale asi to dobře dopadlo. Ségra, brácha i synovec se těší dobrému zdraví…
    ;o)
    Takže já jsem vděčná i za to málo, co mám k dispozici… Vždyť to nebude na věky! (jaká škoda… miminečka moje…)

  • Tak Jarmuschko klobouk dolů. Jsem unavená, jen když to čtu 🙂 My taky bydlíme v paneláku ze 60. tých let s miniaturním výtahem (i golfky se tam vejdou jen složené)a v 6. patře (posledním). Je to nástavba, takže do 6. patra už výtah nejezdí. Máš výhodu, že se ti do výtahu vejde kočár aspoň složený, já ho od narození nechávala zamčený u schodů. Kočárkárna tu sice je, ale pochybuji, že někdy plnila účel. Je totiž ve sklepě, ke kterému vedou schody bez nájezdů, takže se tam horko těžko někdo s kočárkem dostane. Já byla utahaná jen z toho, když jsem takhle tahala svoji dcerku z domova, taky jsem musela jednou rukou zvládat odstrojit kočár, uložit tašku s dcerou a pobrat tašku s věcmi. Nedokázala jsem si představit, že bych měla dvjčata, sama bych se asi nevypravila ven. Do našeho miniaturního výtahu jsem se sotva vešla já a malá v tašce. Další mimi by se už asi nevešlo. Náš panelák zřejmě projektoval bezdětný architekt :-))

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    No to tedy jo…!
    A viděly jste nedávno ten dokument o těch čtyřčatech!? Ta ale mají jistou výhodu – maminka k nim dostane na výpomoc pečovatelku…
    A neuvěřiřelná mi připadá zpráva z USA, kde se nedávno jedné matce narodila při jednom porodu 2x jednovaječná dvojčata… (tzn. že se jí dvě oplodněná vajíčka ještě rozdělila…)

  • Což o to, dvojčáka jsou kráná věc, ale představte si, že já jsem už asi 3x cestou od své dětské lékařky (nebo k ní) potkala na ulici skupinku ve složení: 1 dospělá celkem mladá žena tlačící kočátek s dvojčátky (určitě mladšími 1 roku)a DALŠÍ dvojčata asi 3letá cupající vedle ní… tak nevím, ale jako nejpravděpodobnější varianta mi vychází to, že ona „šťastná to žena“ je matkou všech těch mrňat, protože se mi nehce věřit, že by to byla třeba chůva 2 rodin nebo maminka dvojčat, která hlídá kamarádce-mamince dvojčat její potomstvo…to musí být teda záhul:-)!

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Klarito, to je zavazující… Abych nezklamala… ;o)

  • … tak to se mi popletlo prave s tou kamaradkou ;), komentare urcite sepis, uz se tesime !!

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    ještě ne, na to se teprve chystám… na ty „komentáře“…
    ;o)

  • Tesim se na fotky !! 😉
    Kamaradka ma take dvojcatka a museli kocarek poupravit, aby se vesel do velkeho vytahu. Jeste tam dali takovou tyc, ze pak kdyz mrnata sedela, drzela se tyce a vesele koukala do sveta. Mohla jsem je „snist“, jak jim to sluselo…
    Myslim, ze si psala uz drive clanek o komentarich na ulici ? Tak ona to mela to same. Bud kladne, jak jsou hezke atd., nebo uplne na ferovku, ze doma by to nechteli !! Uplne cizi lidi !! Obdivovala jsem jeji nervy !!
    Ted uz ji ale cupkaji, tak snad ma klid, zeptam se ji…

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Jo, znám tady u nás paní, co měla dvojčata (a dozvěděla se o nich vlastně až při porodu…!) a doma prcka 2,5 roku… Bydleli v 7. patře, sice s výtahem, ale ten často nejezdil (pro poruchu)… Má tu jeden prima obchůdek, tak za ní občas chodíme a sdělujem si zkušenosti… (ovšem její synové mají už kolem 30…)

    Musím se nechat vyfotit, jak vypadáme, když jedem samy výtahem (Lu v šátku, Any „v podpaží“, maminka ověšená „příslušenstvím“). Já se pak pochlubím. A taky abych měla dokumentaci pro holky, až vyrostou, aby viděly, co musí maminky dokázat… Fyzička roste…
    ;o)

  • Pomněnka

    Kamrádka bydlí ve druhém patře, kočárek drncá po schodech nahoru i dolů… Když k níjdu s prckem, tak dělám to samé, ale zároveň jsem šťastná, že to nemám každý den…
    Moji rodiče bydlí v prvním patře, tak tam když jdu a Tomík spí, tak odepnu korbičku, vynesu ho v ní dovnitř, vrátím se pro podvozek a pro věci… Když nespí, tak podle uvážení, kolik věcí máme v kočáru, a taky podle momentální nálady ho buď vynesu v kočárku, nebo nejdřív prcka a pak se vrátím pro kočárek.
    Ale Jarmuschko, teta má dvojčata, kluky, 4 roky. Když se narodili, byla jsem tam celé léto (u babičky), takže mám představu, co to obnáší, obzvlášť u miminek… A obdivuju všechny maminky dvojčat a vícerčat.
    Ale podle mě to fakt za to stojí, jke úžesné, jak se navzájem ovlivňují.. Já sama i po zkušenosti s dvojčaty v rodině bych si dvojčata přála – teda, vlastně, jsem je chtěla jako první, teď nevím, jedno prtě doma a k němu najednou dvě další… To musí být teprve výkon pro maminu…

  • Jo tak to znam moc dobre, Když se malá narodila bydleli jsme ve 3 patře, tak tak jsem se narvala s ní do výtahu.-u kamaráda co bydlí v 7 patře to ani nešlo-kočár se do Eurovytahu prostě nevešel:-(.A ted ta hrůza když vytah nejel. S kočárkem nahorů : a začlo dilema,naštěstí ve 2 patře bydlela kamarádka která mi vždy malou pohlídala. než jsem ten kočár vysmýkala nahoru……ještě že jsme se přestěhovali na vesnici:-))))

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist