Náš pobyt v lázních

Protože bývá Dominik často nemocný a je alergik, tak jsme po dohodě s dětskou lékařkou zvolili pobyt v lázních, a to v Luhačovicích. Protože má i ADHD, tak mi bylo jasné, že ten pobyt nebude jen tak.

Když jsem si představila, co vše s sebou na měsíční pobyt bude potřeba, tak jsem na dopravu zvolila auto, ale nechtělo se mi platit velké peníze za místo k parkování a tak nás tam vezl manžel, taky měl jistotu, že jsme odjeli.
Po chvili projíždění jednosměrnými uličkami a hledání ubytování jsme se dostali konečně k cíli, sice to vzal manžel do protisměru, ale nebyli jsme jediní. Po prohlídce u lékařky, která Domču prohlídla a mě vyzpovídala, napsala léčebné procedury. Od sestřiček jsme dostali klíče od pokoje a popis cesty a jeli jsme znovu hledat penzion, což se nám tentokrát povedlo na poprvé. Tak jsme se konečně ubytovali a manžela poslali domů. Mezitím jsme si i sehnali kamarádku s chlapečkem o rok starším jak Domča a Domča měl s kým řádit. Během našeho pobytu jsme pořádali i výlety, byli jsme v zoo Lešná, na pouti, v lesoparku a na pohádkovém lese. Pořádali nám i maškarní a divadlo, během našeho pobytu byly slavnosti Otvírání pramenů, výstava historických aut, motorek, velocipedů a původních kostýmů.
Každý den jsme si šli na nějaké procedůry, inhalace, cvičení, plavání a pak procházky po parku a okolí. No procházky, jak se to vezme, ostatní měli procházky a já dostihy. Než si Domča zvykl, že nemůže letět jako ďas po parku, ale aspoň na zavolání zastavit, tak jsem se několikrát pěkně proběhla.

Jakoby nestačilo k pobavení okolo posedávajících lidí mé zběsilé dobíhání Dominika,to když už na volání nereagoval a nechtěla jsem budit pohoršením neandrtálským řvaním v poklidném parku. Ono někdy hrozilo pokud ho nechytím včas, že se přidá ke kačenkám plujícím po potoce na kolonádě. Také budil velikou pozornost lidí když si hrál na mašinku, to si dal ručičky před sebe jako nárazníky a jel si po svém kolonádou, vydávaje jeho šššššš, hů, šššššš, hů. A protože park byl v jednom květu, postupně koho potkával, kolemdoucí nebo i sedící na lavičkách, tak obdarovával natrhanými kytičkami z louky.
Také udržet jeho pozornost při nějaké činnosti byla velká práce. Třeba při cvičení pobavil cvičitele i maminky tím, že před nástupem na kladinu začal zpívat písničku Jede, jede mašinka, kouří se jí z okýnka, jede, jede do dáli, veze samý ožralý. Udivený pohled cvičitele vidím jako dnes a nevím zda mě uvěřil, že tuto písničku zná ze školky.
Ale po týdnu začal mít kašel, horečky a byl zahleněný, a tak dostal asi na tři dny izolaci na pokoji. Ještě, že mi manžel předvídavě sebou strčil dvd, a tak se nenudil. Po zlepšení jsme měli povolený přístup mezi děti i do jídelny, jen měl omezené procedury. Sice mu vadilo, že nemohl chodit plavat do bazénu, ale o to více jsme využívali procházek po kolonádě nebo na hřiště. Dokonce mi jeden tatínek řekl, že obdivuje moji trpělivost a že musím být svatá. Na to jsem mu odpověděla, že to vím, že druhej by ho zabil a odešla jsem středem. Dalších 14 dní jsme dodržovali klidový režim a na poslední týden pobytu jsme se vrátili k původně naplánovaným procedůrám. No, ale tato idyla netrvala až do konce, odjížděli jsme dva dny před ukončením s angínou.
Taky jsem se nestačila divit, když jsme tam přijeli, většinou s dětmi alergiky, v době, kdy vše kvetlo a všude bylo žluto. Když píši všude, tak myslím opravdu všude. Chodníky v parku byli posety pylem do žluta a když zafoukal vítr, tak se proti nám hnal mrak pylu. Naštěstí po pár dnech, kdy i já jako alergik začala mít velké problémy, vše spláchl déšť.
Takže i když jsme si pobyt užili, tak jsme tam jeli, aby to Domčovi pomohlo a stačil tam během měsíce marodit 2x, splnil si svůj rekord. A i když tam bylo krásně, tak tam byl více nemocný jako doma.

Napsal/a: Králíček4