Jak jsme zmátli domorodce v Černé Hoře

Příhoda, o níž tu píši, se odehrála již před 15ti lety v létě roku 1990. Tenkrát krátce po revoluci jsem trávila s rodiči třítýdenní dovolenou v Jugoslávii v části dnešní Černé Hory. Slunce, teplo, moře, spousta ovoce…

To vše způsobilo, že jsme se všichni čtyři jedno slunečné odpoledne potkali na místním kempovém WC.
Po dvoudenním martýriu s akutními střevními problémy konečně zabralo IMODIUM a tak jsme se neprozřetelně hned na další den vypravili na výlet do blízkého zálivu Boka Kotorská a městečka Tivat.
Zpočátku vše probíhalo tak jak má a tak jsme si na místním náměstíčku koupili všichni vynikající zmrzlinu. To jsme ale neměli dělat. Asi do hodiny nás přepadly křeče v břiše a teď babo raď!
Tivat je městečko podobné Benátkám, takže místo ulic kanály, nikde zákoutí, kde by se bývalo bylo dalo ulevit. Nakonec jsme zsinalí a zpocení až na zadku s očima navrch hlavy objevili na konci městečka nějaký kozí chlívek a tak jsme tam všichni svorně zapadli. Místní obyvatelka se pak nestačila divit, co jí to leze z chlívku za lidi :-)) a my pelášili, až se za námi prášilo.
A co si pak myslela, když šla zkontrolovat svojí kozu, tu radši nebudu domýšlet. Každopádně od těch dob se v létě v cizině vyhýbáme zmrzlinám velikým obloukem a cestovní lékárničku máme stále plnou léků proti průjmu….

Napsal/a: aarenka