Tomáš jede po dálnici něco přes 140 km/h. Chce být u moře co nejdřív. Jsou asi tři hodiny v noci, manželka a děti spí. Přišla mu SMS. V rychlosti prohlédne zprávu. Nic důležitého. Během čtení nechtěně vyjel z jízdního pruhu, na dálnici není naštěstí provoz. Začíná cítit, že mu těžkne hlava. Jak to? Vždyť se pořádně vyspal, vypil půllitr kávy a řídí teprve šest hodin…
Dovolené často předchází shon a stres před odjezdem a úmorné cestování. Do vzdáleného cíle, například v oblíbeném Chorvatsku, se vyplatí zvážit, jaký dopravní prostředek využít. Na misce vah je čas cesty, náklady, pohodlí, bezpečnost… Bylo by však pošetilé propadnout představě, že člověk se rozhoduje pouze pragmaticky a racionálně.
I v době stále levnějších letenek zůstává auto přitažlivým způsobem dopravy. Většina řidičů ale považuje cestování na dlouhé vzdálenosti za nutné zlo, které skončí až v místě pobytu.
Řízení je velmi náročná činnost, klade vysoké nároky na pozornost, vnímání, rozhodování, pohotovost reakcí a další psychické procesy. V zahraničí se přidávají další stresující faktory: odlišné dopravní předpisy a nařízení, různá kvalita silnic nebo odlišná kultura řízení v té které zemi.
Extrémní nároky na pozornost
Nepozornost hraje při dopravních nehodách hlavní roli. Naše pozornost je přitom ovlivněna denním rytmem. V časných ranních hodinách je snížená, postupně se zvyšuje a kulminuje kolem 10-11 hodiny, po obědě klesá a zase se zvyšuje v pozdějších odpoledních hodinách. Koncentrovaná pozornost výrazně zkracuje reakční čas. Být připraven reagovat je nejdůležitějším předpokladem pro zvládání neočekávaných situací za volantem.
U průměrného motoristy klesá schopnost koncentrace pozornosti již po stokilometrové cestě po dálnici zhruba o pětinu. Situace se zhoršuje za snížené viditelnosti nebo za jiných podmínek, které kladou na řidiče vyšší nároky.
Tip: Poznejte své biorytmy a počítejte s jejich vlivy. Nejvhodnější je řídit dopoledne a dělat pravidelné přestávky – nejméně každých 200 km nebo po 23 hodinách jízdy.
Únava a spánek
Únava je vedle nepozornosti nejnebezpečnějším faktorem zvyšujícím při dlouhých cestách riziko dopravních nehod. Odhaduje se, že se podílí na 40 % nehod. Společně s rostoucí únavou totiž postupně ubývá výkonnost. Při řízení se únava projevuje pocity ospalosti, nudy, zíváním, pocitem těžkých víček, ale například i podrážděností. Zhoršuje se zaostřování, dělá problémy udržet hlavu narovnanou, řidič zapomíná odbočit, nedokáže si vzpomenout, jakou značku minul, mimovolně mění jízdní pruhy…
Žádný člověk nedokáže bez změny ve výkonu řídit déle než 3 hodiny, nikdo není proti únavě imunní. Je to přirozený fyziologický jev, s nímž musíme na cestách počítat. I řidiči autobusů se na dálkových trasách střídají nebo mají povinné přestávky.
Nebezpečí spočívá v tom, že únava často přichází plíživě. A na delších cestách jsou splněny všechny předpoklady pro to, aby se dostavila: Řidič má narušen pravidelný denní rytmus, často prožívá intenzivní vypětí, spánkový deficit, jede po jednotvárné cestě, spolucestující spí, řídí za vedra atd.
Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie Dnes, vydává Portál
Napsal/a: Jiří Vašek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Teď je to týden, co jsem si odřídila 13 hodin na cestě z Chorvatska domů. Jela jsem od oběda, tedy v největším horku a do Čech jsem dorazila v 01,00 ráno. Osobně mám krizi kolem druhé, třetí až čtvrté ráno, kdy je pro mě opravdu těžké udržet pozornost, takže v tu dobu prostě neřídím a střídá mě manžel. Jemu se naopak stalo, že při cestě na dovolenou upadal do mikrospánku dopoledne. Já když vysvitne sluníčko, jsem zase jako rybička.
Důležité je nepřepínat síly, nehrát si na hrdinu a nechat se včas vystřídat. Hodně pít, často zastavovat a protáhnout si tělo. Dobrý je i aktivní spolujezdec, který řidiče baví.
Všem, které čeká dlouhá cesta, dojeďte v pořádku….