Končí třetí den našeho obdivování krás keňského safari. Po výjezdu z posledního ze tří národních parků stavíme vyprázdnit své močové měchýře (máte-li v tom vedru ještě co vyprazdňovat krom permanentně pracujících potních žláz) a trochu se zase protáhnout před dlouhou cestou zpět k hotelu.
Stejně jako u nás, cestou sem tam zakopnete o – řekněme – motorest. Pravda, nevyskytují se na cestách v takovém hojném počtu jako u nás a nabídka zboží se oproti nabídce u nás značně liší, ale co, hlavně když si člověk může skočit na WC (no, bóže, dveře nejdou zavřít a spláchnete po sobě kelímkem s vodou). Cestou hangárem k a z WC se pokocháte dalšími (stále stejnými) vyřezávanými slony, šperky, malovanými plátny, apod. a naprostý luxusem je koupit si vychlazenou Colu a sušenky. Slast. Hlavně si nevyskakujte, že chcete lightku, džus nebo jiný druh sušenek 🙂 
A zrovinka v tomhle „motorestu“ nás vysmátej frajer v kulichu (v tom horku!!!) láká směrem k řece vzdálené snad nějakých 50 m. Otevře vrátka, jakými mívával můj děda oplocený výběh se slepicemi a
cestou v písku nám se smíchem ukazuje, že přesně tudy se v noci plazil krokodýl. U řeky nás, pravda, upozorňuje, abychom nestáli přímo na jejím břehu, protože tam krokodýli vylézají, ale abychom se postavili raději o kousek dál. A už je začíná jakýmsi speciálním mlaskáním a házením kousků čehosi lákat k nám. V řece plavou vcelku nenápadně směrem k nám a do pár minut se u nás vyhoupnou na břeh, přímo před našimi zraky, dva asi třímetroví krokodýli. Přiznám se, že mi v tom okamžiku běželo hlavou jen pár myšlenek. Jednak, že mě (potažmo naši skupinku asi 16 upocených bělochů) a krokodýly tentokrát nedělí žádná zídka ani plot, jako na krokodýlí farmě. Taky že kdoví, kdy naposled tihleti žrali. (I když krokodýl údajně vydrží bez potravy dokonce až 1 rok! Ale tipuju, že je pak stejně nevrlý jako já, když nedobrovolně hladovím… :-)) Svah, ve kterém stojíme jako tupci s fotoaparáty
je vcelku prudký, písčitý a porostlý četnou zelení s krásně odhalenými kořeny. O ty se bude při panickém úprku (obzvlášť v žabkách na nohách) prima zakopávat, jakmile směrem k nám udělají jakýkoli prudší pohyb. Připusťme však fakt, že se krokodýl na souši obecně pohybuje pomaleji než ve vodě a nemá výdrž. (To nám už ukázali, když překonávali mírně vyvýšený, písčitý ostrůvek uprostřed řeky. Vždycky zdolali pár kroků a žuchli na břicho. Odpočinuli si, zase ušli pár metrů a opět žuchli na břicho. To bylo ještě vtipné, jak se pravidelně rozplácli. Teď, když stojí téměř u nás, si však zcela bezpečně nepřipadáme.)
Sice individuum v pruhovaném kulichu stojí přeci jen blíž než my (takže asi metr od zvířete), nepřestává se stále dobře bavit a dráždí jednoho z nich olistěnou větví. Ještě chvíli a začne ta zelená divoká stvoření přeskakovat, jak čarodějnice přes oheň. Krokodýl zlověstně otevírá tlamu, ohání se neochotně po větvích a mám pocit, že si z nás vybírá nejlepší kus. Naše skupinka se pomalu a nenápadně dává na ústup, hlavně žádné prudké pohyby.
Posléze se dozvídáme, že v téhle řece každý týden dojde k usmrcení či zranění minimálně jednoho člověka! Místní chodí totiž k řece pro vodu a prát prádlo. Jak vidno, nejen vodní kámen je prevít… 🙂
Á propos, abych nezapomněla. Omar se nám na zpáteční cestě postaral ještě o jedno zajímavé zpestření. Docházela mu zřejmě nafta, i když nevím, jak to poznal, když žádný z jeho budíků na palubce neukazoval krom nuly žádné hodnoty 🙂 a zastavil v jedné z vesnic. Cosi svahilsky velmi rozkazovačným tónem říkal místní omladině shluklé u cesty, pak kdosi z nich někam běžel, pak jakási žena utíkala nejdřív směrem pryč a pak zase směrem k nám a táhla obří kanystr. Pak za pomoci dalších dětí přelévali palivo z kanystru do menších kyblíků a pak do nádrže auta. A nad tím vším stál Omar a se zapálenou cigaretou v ústech na vše dohlížel… Inu, bezpečnost práce… 🙂
A mezitím, co auto stálo, shlukovalo se kolem něj čím dál víc dětí, které nám prostrkovaly okénky dovnitř své hlavy i ruce a žadonily o cokoli. Nejdřív jsme jim rozdávali bonbóny, pak i zbytky rozmačkaných sušenek, co jsme měli po ruce, chtěly po nás naše brýle na očích, časopisy, peníze, prostě cokoli. A asi nějak v tuhle chvíli mě začal popadat nutkavý pocit, porozhlédnout se v některé z jejich vesnic a ideálně navštívit aspoň jeden z jejich domů… Vždyť přeci není možné, že v těch chýších opravdu žijí??? Jak to tam mají asi zařízené??? Přežili bychom vůbec takovou návštěvu u nich? Okradli by nás? Pustili by nás zpět?
Pokračování příště…
Napsal/a: Babofka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)
opět krásné fotky, téééda ty jsi musela mít dovolenou snů. Moc krásné. Díky
Babofko, díky. Tak to je fajn přístup – z obou stran 🙂
marinado, díky za dotaz. Jen tak z nudy to nedělal 🙂 ale aktivně si o nic neřekl, vstupné od každého nevybíral, ale vím, že mu někteří dávali. A tak to tam funguje všude kam jsme přišli. Necítíš z nich honbu nahrabat nebo nažebrat. Nejdřív se Ti snaží něco nabídnout, ať už nějakou službu nebo zboží a pak teprve čekají nějaké drobáky nebo se smlouvá.
Babofko, tenhle díl jsem málem zmeškala. Chtěla bych se zeptat, jestli vás ten domorodec dovedl ke krokodýlům zadarmo, nebo jestli je to jeho způsob, jak aspoň něco málo vydělat (což bych samozřejmě chápala)…
suodal, děkuju moc. Ani já bych se v Africe nedožila moc let 🙂 Ale možná když v tom prostředí člověk vyrůstá odmalinka, má vycvičenější zrak i sluch na „jiné“ zvuky a noční obrazy, než my… Ale i tak. Každopádně podle statistik je průměrný věk v Keni 18 let…
Co k tomu víc dodat… 🙁
Peťko, ano, žijí hodně v souladu s přírodou… A co jsem teda nechápala, jak je možné, že jsou čistě oblečení, všechny ty jejich pestrobarevné šátky na sobě, mají krásné, zářivé. Nemají Ariel a vodu mají rudou… 🙂 Nechápu…
ABO, to věřím! Ono takhle zpětně to vypadá fakt děsivě… 🙂 A děkuju za napsání 😉
Babofko,originálně napsané! Tvůj zážitek Ti nezávidím ani náhodou, taky mám z těch „zelených klád“značný respekt. Ještěže vás nesežrali!! 😉
ABA
Babofko a zpozorovala jsi, že jim tam opravdu nějak chybí vzdělání? Jakože nemají představu o tom, že by to šlo vymyslet i jinak, než se nechat sežrat krokodýlem kdykoliv jde někdo vyprat? Nebo, že nikdy neviděli koryto, kterým by mohli vodu spouštět třeba i kilometr daleko? Nemluvím o vodovodech jako máme u nás, to je mi jasné, že to je nereálné.
Na druhou stranu oni žijí v souladu s přírodou a tak to asi má být.
A možná, že ta červená voda v řece má lepší kvalitu, než naše z vodovodu. 🙂
Babofko, díky za další čtení…dnes k ranní kávičce 🙂 Opravdu děkuji Bohu, že jsem se narodila v civilizaci. Já bych se dlouhověkosti v Africe asi nedožila.
Příroda je úžasná, docela mě láká si to všechno zažít na vlastní kůži-jen ve formě turisty!!! 😀 😀 …mají úplně jiné životní hodnoty a podle mě i mnohem jednodušší a do jisté míry jsou v ledasčem i šťastnější. To my si všechno jen zbytečně komplikujeme. 🙁
Na druhou stranu, z některých jejich rituálů (obřízka…) je mi fakt hrozně.
Takže když to shrnu…přidávám se k Padmé a děkuji za pračku, vodovod, splachovací WC, odpady, řeky bez krokodýlů …. netrpělivě se těším na další pokračování!!!! 🙂
Holky, děkuju za reakce i pochvaly. S vodou je v Africe problém. Tahle řeka s krokodýly vypadala vcelku čistě, použitelně. Jiná řeka, kterou jsme míjeli asi o 100km jinde, byla totálně rudá řeka… (Pamatujete na rudé slony v NP Tsavo? Tak když takovým terénem, kde je červená železitá půda, teče voda, ta voda je prostě oranžovočervená. A zkuste v takové vodě prát, mýt se, pít ji…) Takže ono to bude hodně o možnostech, které vůbec mají. Kanystry s vodou nosí od řek nebo studní dlouhé vzdálenosti. Zapomeňte na vymoženosti, které máme my – vodovody nebo studny pro každou domácnost. Tam je třeba jedna studna pro tisíce lidí. Je to fakt jiný svět. A stojí za to ho vidět. A uvědomit si, co si běžně ani neuvědomujeme…
Peťko, to úplně nevím, jestli jim to je „jedno“… Asi ne, ale co mohou udělat jinak? Jasně, tady řádí krokodýli, ale vem si, že údajně každý desátý člověk v Keni je nakažen HIV. Komáři přenášejí malárii, v přírodě potkáš i další nebezpečná zvířata kromě krokodýlů. Těch nebezpečí je na každém kroku spousta… 🙁
nuninko, máš pravdu, já taky hodně myslela na syna, ale nejvíc asi při zpáteční cestě, když nám oznámili, že je závažná porucha na letadle a vlastně ji objevili jen pár minut před startem. Jinak si myslím, že o nás bylo postaráno a nepociťovala jsem žádné nebezpečí…
Krásný článek i fitky. Z těch krokodýlů bych tdeda měla strach, ale musel to být zážitek.
Jana87
Babovko ani nevíš jak se na tvé články těším. Já bych na takovéhle dobrodružství asi neměla odvahu. No jo, čím jsem starší tím více mám z něčeho strach.Prijde mi, že co mám děti, je to horší a horší 🙂 . Děkuji, že mohu s tebou prožívat tohle dobrodružství prožívat, pěkně v bezpečí a pohodlí u internetu 🙂
Opět zajímavé čtení,žijí tam v úplně jiných podmínkách,než jsme zvyklý,ale vidět vše na vlastní oči,musí být zážitek.
Babofko, opět krásný článek.
Taky si to neumím vůbec představit, chodit pro vodu do takových míst.
Hned mě napadlo, proč si nevyrobí nějaké „plašidlo“, nebo nevím, nějakou oplocenou přístupovou cestu. Tedy, proč neoddělí kousíček té řeky pro účely praní prádla, bez strachu z krokodýlů? Nedostatek materiálu na stavbu plotu? Nebo prostě neustálé ztráty na životech pradlen neberou v potaz a je jim to „jedno“? Nějak to asi nechápu.
Ještěže vím, že jsi nyní v pořádku doma. Už se při čtení tolik nelekám. 🙂
Ahoj Babofko, děkuji Ti za pěkný článek a úžasné fotky :-).
Musím se Ti přiznat, že mi bylo při čtení Tvých řádků chvílema ouzko, chci říct, že mi pěkně zatrnulo. Je to skutečně úplně jiný svět a pro mě v mnohém nepochopitelný – neumím si představit, že bych šla prát prádlo v místě, kde jsou krokodýli. Oni to berou jinak, jinýma očima a zřejmě tu jde i o to, že nemají jinou volbu (není kam jinam jít).
Díky za zprostředkování poznání :-). Jsem ráda, že mám pračku v koupelně :-D.
Mobile Sliding Menu