Jak vnímáte žarlivé chování u svých dětí?
Mám doma skoro 3-letého kluka. Mám kamarádku, která má stejně starou holčičku a můžu říci, že se to s nimi nedá vydržet…
Proto jsme se s manželem dohodli, že si pořídíme dalšího drobečka. Je lepší, když má dítě dalšího sourozence. A ejhle! Jsem právě v polovině 6. měsíce a můžu všem říci: ten náš kluk se změnil.
Jen co se mi začalo zakulacovat bříško, tak se syn ptal, co mi je. Já mu vysvětlila, že čekáme další miminko, buď bude mít brášku nebo sestřičku.
Když se bavíme o miminku, tak mi najednou začal pomáhat s úklidem a nádobím atd. Pořád chodí všude se mnou a povídá, že: Nikomu tě nedám, ty moje mimi. Hladí mi bříško, pusinkuje ho. Více a více se zapojuje do té představy, že už nebude sám, že bude mít někoho, s kým si bude hrát. S dětma si už více hraje. Není na ně agresivní. A já už se můžu v klidu bavit s kamarádkama a vzít si klidně jejich dítě na klín a bavit se.
Já si zkrátka myslím, že každé dítě žárlí. Rodič by se měl obrnit trpělivostí a pomalu dítě učit. Když se zamyslíte nad sebou, jací jste byli vy? Jednou se stejně musí děti vše naučit a od koho by měli všecko čerpat? No právě od svých rodičů, to je základ toho všeho.
Napsal/a: Neradka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
Asi VAs nastvu,ale ja to neznam:-))Fakt,nemuzu za to:-)..Deti mam od sebe rok a 7 mesicu,holka a kluk..Dcera tedy byla jeste prcek,kdyz se nas kluk narodil.I kdyz vse trvalo dela,clovek nekdy ma strach co vyvede..porad jsem ji do vseho zapojovala,naopak „VICE“ jsem se venovala te nejstarsi,jakmile dosel manz.s prace,babicka..Porad jsem ji davala pocit dulezitosti,ze je „porad nase“,sama jsem pritom myslela na sve dectvi,delala jsem opak..A vyplatilo se!Detcka spolu meli a maji uzasny vztah,nezvyklej:-))Ted jsou v puberte a presto pohoda..Slo to tak nejak samo!..Je ste mame 3 l.ditko,vysnene,po x letech!A to je jeste lepsi!Ted se naopak snazime,vsichni,aby s benjaminky,nebyla rozmazlena opica:-))Jde to lehce!V ramci moznosti se snazime vsem stejnym metrem!Nikdy nepouzivan vetu me mamce-tva segra je lepsi,a ten umi lip to a ono..Podporuju na vsech detech to nej,co v nich je,to horsi „bez milosti“ likvidujeme:-))Hodne spolu muvime,hlasujeme,bereme je vazne!Proto chceme jeste dalsi ditko..Jen chci vsem dodat optimismu!Staci vice klidu,nedat na rady babicek,hodne veci nebrat az zas tak vazne:-))Nejmensi nezarli,mazli se moc rada,je to proste mazel,srdicko:-))Ale jak jsme s jinyma detma,nastesti popisovane zarleni neznam!Drzim pesticky:-)))J.
Mam dve kamaradky se tremi detmi po 2,5 letech. Obe rikaly, ze tak 3 tydny byly vzdy hrozne, pak se to uz srovnalo. Uvidime, jak to zvladne nase mala, byly ji tri a vunoru cekame dalsiho potomka 🙂
Já myslím, že žárlivosti se dá předejít, pokud matka není na děti sama….. Terezka začala žárlit na Honzíčka až když už on sám vyžaduje víc mé pozornosti – tzn od těch 10ti měsíců. Nedivím se že žárlí… Protože její život se hodně změnil. Nemůžu si s ní hrát tolik jako dřív, nemůžu s ní jezdit po jejích zájmech a kamarádkách jako dřív, večer nejdříve musím uložit Honzíčka, pak je na řadě ona. Pokud jsou dvě děti – měl by večer fungovat i otec – a jedno dítě uložit :-((
Tak zatím nevím,jaké to je, když na sebe žárlí sourozenci, ale s naším „drobečkem“ – 2 roky máme vyzkoušené, jaké to je, když žárlí na tatínka. Jakmile se ke mě manžel přiblíží, nebo se mne dotkne, nebo sedíme vedle sebe, tak nás chodí kontrolovat, odstrkává od sebe, dává pryč ruce apokud si tímto způsobem nepomůže, tak spustí kravál, který hraničí skoro až se záchvatem amoku, zapomíná i dýchat. Jsem zvědavá, jak bude reagova na druhé mimi, které plánujeme.
To je krása. Já jsem nejstarší ze tří sester. Pečuju o ně do dneška, až se jim to někdy nelíbí:-).Moji kluci jsou os sebe 4 roky a prostřední od nejml. 5 let. Chvíle, kdy trochu žárlí se najdou, ale jinak je to paráda. Náš prostřední je citlivka a dokáže vycítit, co ten nejmladší(6 měs.) potřebuje. Umí ho rozesmát, pohladit…Souhlasím s Tomasou. Láska k dalšímu dítěti přijde úplně samozřejmě.
Takže k otázce jak to bylo u mne. Já jsem ze tří dětí – holky a bohužel mamka vždy preferovala mou mladší sestru (svou nejmladší dceru), je to tak dodnes i s vnoučaty.
Proto jsem nejdříve měla obavy, zda mít dvě děti, protože jsem si tak nějak myslela, že je přirozené, že matka tíhne k jednomu dítku více, k druhému méně. Mám dvě děti, synovi je 5, dcera má 17 měsíců a už vím, že to srdíčko se akorát jakoby zvětší. Miluji je oba stejně. Ale hlavně jsem se snažila syna vždycky zapojovat do péče o malou, nikdy jsem ho neodehnala, odmala k ní lezl do postýlky. Pořád se objímají, tulí, mazlí. Syn na ni vůbec nežárlí, i když musím říct, že ona na něho ano. Nikdy ji neoplácí nic zlého – když ho štípne, zakudlí a tak. Ještě se jí zastává. Nikdy jsem neřekla, aby jí něco dal, protože je malá, nikdy jsem mu neříkala, že starší ustoupí. Mají spolu moc hezký vztah.
Náš věkový rozdíl mezi dětmi je něco málo přes šest let.Myslím,že pozitivní je to,že starší je holka.Nelinka je totiž taková pečovatelka už od doby kdy se Romča narodil.A i když dnes už mu je 13 měsíců je z ní stále ta chůvička co pomáhá a hraje si s ním.I když jsou i chvíle kdy by ho radči vyměnila za plyšáka,protože Romča je pěkný raubíř a umí dost pozlobit. Rozhodně jsou jistě lepší alespon dva,či tři než jedináček,ten názor nezměním…..
Raduš
Nás taky naštěstí žárlení nepotkalo. Dádovi jsme řekli hned, že bude mít sourozence a bude z něj velký bráška. To mu bylo 2,5 roku. Chodil se mnou na všechna vyšetření, která se miminka týkala, nakupovali jsme spolu různé věci, které byly třeba a hračky musel odsouhlasit:-) A potom se narodila Hanička. Čekala jsem, že bude dělat scény a že nebude chtít zůstat doma jen s tatínkem, co jsem byla v porodnici, ale byl to prostě velký kluk! Sice ještě v porodnici, ten první den, kdy se malá narodila, ji chtěl vyměnit za bratříčka (byl s námi na pokoji chlapeček Vašíček), ale potom si to rozmyslel:-) Byly mu 3 roky a 2 měsíce, když se malá narodila. Teď je taky musím trošku hlídat, aby se tou láskou neumačkali, jak už psala erča:-) Občas se milují, občas se rvou, zkrátka jsou to sourozenci:-)
Ale mám i jednu horší zkušenost. Kamarádka má kluky taky 3 roky od sebe. Když se narodil mladší, tak ten starší maminku odmítal celý měsíc!!! „Odstěhoval“ se k babičce! Maminka z toho byla špatná, jak jinak, ale potom se všechno uklidnilo.
Tak přeji všem, aby to proběhlo všechno v klidu jako u nás:-)
Máme dvě děti s desetiletým rozdílem. Holce je 10 let a maému je 5 měsíců. Když se narodil nedalo se to moc zvládnout domů přibyla konkurence já byla plná štěstí a myslela jsem, že to tak bude vnímat i dcera. Pokud jsem malého měla na ruce nesměla jsem ani za ní přijít do jejího pokoje.
Žárlivost u svých dvou dětí(kluků)jsem nepoznala.Kubíka jsme na příchod brášky brzo začali připravovat.Zkoušel rukou jak kope,jak se hýbe a velice se na něho těšil.Jak už byl na světě tak neustále okolo něho chodil,hladil ho a nedá na něho dopustit.Teď se s ním i mazlí,protože už má půl roku,vykládá mu různé blbinky a Tomášek se jen směje.
moje děti jsou od sebe 2,5 roku . těhotenství se mnou El taky prožívala a pak to bylo její miminko, furt sestřičku dlachnila a chtěla ji nosit, pusinkovat. bylo to super, teď má mrńous 8 měsíců a já je hlídám, aby si samou láskou neublížili.
Mobile Sliding Menu