Střídavá péče – stále více diskutované téma. Kdo by si kdy pomyslel, že se mě bude také týkat. Před osmi lety jsem se vdala, narodili se dva kluci, a po osmi letech jsem se rozvedla…
První stání u soudu proběhlo krátce, soud stání odročil, protože se rodiče nedohodli. Mezi prvním a druhým stáním jsem přistoupila na střídavou péči „na zkoušku“. Prostě, že to zkusíme a uvidíme, jak to budou kluci zvládat. Tudíž byli týden u mě a týden u otce. Pro mě to bylo peklo, týden sama doma, ale musela jsem to vydržet. Myslela jsem si, že to kluci budou snášet špatně a já „vyhraju“. Přece to nemůže soud schválit, když to dětem nevyhovuje. Jenže ouha, děti byly naprosto nadšený, žádné problémy nenastaly. Byli jsme dokonce i v poradně pro rodinné vztahy, kde kluky „proklepli“, nás „proklepli“ a shodli se, že to klukům vyhovuje, že to je pro ně nejlepší.
Tak jsme šli v únoru ke druhému stání s tím, že jsme se tedy dohodli na střídavé péče týden a týden. Soudce to schválil (bylo vidět, že si oddychl). Podotýkám, že to byla ještě s bývalým manželem řeč, jak se na všem dohodne, jak bude respektovat všechna pravidla, aby měli kluci stejnou výchovu a stejné povinnosti u mě i u něj.
Kdyby to tímto pokračovalo, bylo by to fajn. Jenže…
Po měsíci se mi starší dítko začíná měnit před očima. Začíná mít problémy se psaním a s udržením pozornosti ve škole, rozhovor s paní učitelkou nikam nevedl, rozhovor s otcem nikam nevedl. Najednou začal být zlý na ostatní děti včetně brášky, začal dost provokovat a zkoušet moji trpělivost a hranice, kam až může zajít. Začal být pěkně vzteklý, mě úplně ignoruje. Všechno jen táta, táta. Táta má tohle, táta má tamto, u táty bydlí babička, apod. Už jsem z toho zoufalá, nevím, co s ním. Psycholožka taky neporadila.
Takže takové jsou následky střídavé péče. A teď co s tím. Počkat, jestli se to vytříbí, jestli se „uklidní“ nebo zasáhnout raději dřív? Nerada bych chodila za pár měsíců do školy, že šikanuje děti, aby mě „neměl rád“ a aby nakonec nechtěl zůstat u táty napořád 🙁
Napsal/a: crossca
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (34 vyjádření)
anonymní – 94.113.15.91 (8. 8. 2009 16:03:12): děkuji i za tento názor. Ta neschopnost udržet rodinu pohromadě i za cenu kompromisů – vy nás snad znáte, víte jak jsme žili a kdo jsme? jak můžete vědět, jestli jsme se snažili nebo nesnažili udržet rodinu a ty kompromisy? Co je lepší – když děti vyrůstají v rodině, kde rodiče k sobě nic necítí, kdy není už žádná láska a péče, kdy (jak navrhoval otec) žijí spolu jen kvůli dětem, ale každý si dělá co chce (jak to nazval, to tu psát nebudu), kdy matka je stejně pořád vystresovaná a nervozní v soužití – nebo je lepší, když děti vyrůstají sice v rozvedené rodině, ale matka (a v tomhle případě i otec – protože s novou přítelkyní je spokojený a má to co chtěl, co ode mě neměl) jsou spokojený, usměvavý a vyrovnaný? To je k tomu rozvodu.
Děti se mi odcizují, protože mají u obou jinou výchovu a jiné podmínky (což je u střídavé péče dost problém), proto to řeším a řešit budu. Protože to že si je otec kupuje dárky a penězma za známky, že stejně většinu času tráví u babičky a dědy (tím je nechci z péče o děti vynechávat, ale čeho je moc….- bydlí v jednom domě)což jak všichni víme, není moc dobré. A mohla bych tu psát příklady do nekonečna. Ale beru všechny názory a děkuju za ně. Třeba to opravdu vidím zbytečně černě, ale jsou to moje děti (samozřejmě i jeho) a chci z nich mít dobře vychované človíčky.
Crossco, naprosto vás chápu, jsem totiž ve velice podobné situaci, s tím rozdílem, že jsme teprve před konečným rozhodnutím o svěření do péče. Ale když se s chlapem nedá domluvit a ještě ze sebe dělá chudáčka, tak to prostě nejde nic rozumně domluvit. Takže mně ty rady jak vy se máte s ním domluvit dost vytáčejí. Kdo to nezažil, tak pak takhle radí. Držím pěsti, ať je líp.
anonymní, někdy prostě ani nejde za záchranu manželství bojovat. Třeba proto, že si chlap našel jinou, nebo pisatelku tluče 🙁
Nevím, co tě tak rozhořčilo. Matky SAMOZŘEJMĚ podávají návrh na svěření do jejich péče stejně jako bojovní otcové. Děti logicky rozvodem rodičů trpí tím spíš, když se ti dva nemůžou domluvit. Že se mohou od matky odcizovat může být také to, že otec proti matce děti štve. Je to samozřejmě i obráceně
„Rozvod byl nevyhnutelný, prostě to tak dál nešlo.“ Že by dotyčná takto ospravedlňovala svou neschopnost udržet rodinu i za cenu kompromisů? Tomu nasvědují i další její obraty, jako že „samozřejmě“ podala návrh na svěření dítěte do vlastní péče, myslela si, že „vyhraje“ apod. Pak se nelze divit, že se jí děti odcizují. Podobný příběh je třeba na http://kaja.chytrak.cz
Zhoršení synova chování je ovšem potřeba řešit a na tom by měl zodpovědně spolupracovat i otec.
Přivlastňují si monopol mateřství a staví jej na prvé místo.Rozhodně jednejte Vy sami rodiče. Pokud se ve slušné formě věci nevyříkáte,narůstá jistá nevraživost,která může být i neopodstaněná.Potom jeden rodič brojí proti druhému a dítě to vnímá naprosto negativně.Dítě má rádo oba rodiče a rodiče jsou vzorem pro své děti. Jednou , jak do věci vstoupí další lidé je to konec komunikace mezi lidmi,kteří přestali být manželi,ale zůstávají rodiči a to je přední,co by rodiče měli respektovat.Pokud do věci vstoupí stát a psedopsychologové, je to týrání dětí.
Nevím,zda psycholg by byl ten nejlepší.Mnozí psychologové jsou patologické osoby,kteří si vytvořili jistá pravidla a vštěpují druhým,jak by měly rodiny žít.Mnohdy popírají vědecké poznatky v oboru psychologie a vedou rodiče proti sobě.Zde je třeba se zamyslet nad tím,zda zrovna „já“ nedělám tu chybu a proč se najednou věci změnily.Rodiče jsou partneři odpovědní za výchovu a v každém případě by měli v tomto stavu být si pomocníky,protože jde o děti.Mnoho žen dělá chybu v tom,že zjistí,že dítě má rádo otce a je to vlastně takový žárlivý exces,kdy jsou mnohdy kritické.Prostě žárlí na své děti.
Přítelkyni se možná jen nechce platit část nového telefonu, až tenhle zmizí 🙂 Když si vzpomenu, co jsem v 8 letech byla schopná poztrácet já (oblečení, hračky, školní pomůcky), tak bych asi mobil zakázala taky. Řekni, že když syn mobil ztratí, vždycky mu koupíš náhradní za svoje peníze, třeba to pomůže.
Píšeš, jaké bylo peklo zůstat týden bez dětí – uvědomuješ si, že stejné peklo prožívá i exmanžel?
Souhlasím se zuzinou, kluk zkouší, kam může v nové situaci zajít. Jen nevím, kde bereš jistotu, že změna chování jsou „následky střídavé péče“. Kdyby se viděli jen o víkendech, táta by po synovi nemusel nic chtít a jen ho chvíli rozmazloval, nebyl by ještě „zlatější?“
Maceška
Miklis, už se na tom pracuje. Zkoušíme další psycholožku, nejdřív si s ní promluvím já, pak tam vezmu syna. Uvidíme, co vyřešíme :-).
teda jste jednička, pro mého syna si bývalý manžel chodí jen jednou týdně a i taqk jsem z toho úplně vyřízená, když musím být celý den bez něj… NAštěstí manžel nemá větší zájem. Tedy naštěstí pro mne, ne pro malého. Já bych rozhodně zkoušela psychology nebo psychoterapeuty, když nepomůže jeden, pomůže jinej, najít dobrého psychologa je umění… existují i specialisté na rodinu (i tu po rozvodu), popř. zkuste mediátora.
crossco,myslím,že střídavá péče je velmi náročná právě na komunikaci se všemi zúčastněnými včetně dětí.v těch skoro osmi letech si už i ten kluk uvědomuje co by si vlastně přál a tak zkouší jakou cestou se mu to povede.pokud jen vycítí,že svým přístupem zvyklá vaše odhodlání a nastane zmatek může toho využít..jen ve svém věku není schopen předvídat dopady..Zkusila bych rozhovor s ax manželem i přítelkyní.pokud spolu ýijí tak se jí to také týká ať se tobě líbí nebo ne..Držím palce:-)
Crossco, promiň, já bych to opravdu viděla na rozhovor všech zúčastněných. Třeba i s prostředníkem. Zkuste nějakého mediátora. Jinak se nedomluvíte. Zkuste si stanovit nějaká pravidla, která prostě musíte dodržovat.
Třeba slečna přítelkyně je jen nejistá.
Hodně štěstí.
Jovanko, nevím jestli by to byl dobrý nápad, jít s ním na kafe. Vůbec nejsme schopný spolu normálně mluvit. A jestli do něj někdo hučí? Nevím, má přítelkyni a bydlí s rodiči, tak kdoví, já do toho nevidím. (ale když jeho přítelkyně přikazuje mému synovi, že si nebude brát do školy telefon, aby ho neztratil, ale já potřebuju aby ho měl, kdyby se cokoli dělo abych mu mohla zavolat, nebo on mě, tak to o něčem vypovídá – co jí je sakra do toho!)
Omlovám se, trošku jsem se zase „rozjela“.
No kdyby už nic jiného, tak více hlav víc ví….
A s dním se opravdu nedá mluvit? Kdybyste třeba spolu zašli někam na kafe, do cizího, neutrálního prostředí?
Nebo nehučí někdo do něj, aby se choval tak, jak se chová?
Jovanko, zkusím jiného psychologa. Ale tahle paní mi byla doporučená a zdála se mi dost dobrá. Jen mluvila jenom se mnou, se synem a s otcem vůbec, a to je asi chyba. Sice mi radila, jak na něj, ale nepomáhá to. A pochybuji, že bývalého někam dostanu 🙁
Crossco, a co zajít za jiným psychologem? Ne s každým si sedneš….
Rozhodně přeji pevné nervy a výdrž. Děti za to stojí. Ale měl by to pochopit i tatíček, že jste ve výchově partneři, ne rivalové.
Holky děkuju za podporu!
Padmé děkuji za názor, máš naprostou pravdu. Já to vím také, jenže když jsem bývalého manžela donutila jet do poradny pro rodinu a vztahy ohledné té jeho „domluvy“, tak tam ze sebe udělal chudáčka, že on se na všem dohodne ale všechno „kazím“ já. Takže se defakto nic nevyřešilo. Umí okolí stáhnout, a každý mu to všechno věří :-(.
Crossco, nejsem si jistá, jestli budu umět odpovědět na Tvou otázku, je to obtížná situace a řešení v tuto chvíli neznámé. Mohu ti jen napsat, co si o tom myslím já, ale bude to jen „teoreticky“ – není to zkušenost.
Osobně se domnívám, že střídavá péče funguje tam, kde se partneři vzájemně dohodnou a dohodu oba dodržují, kde jsou k sobě ti dva lidé (matka, otec) ohleduplní, slušní a féroví… což se v podstatě u rozvedených párů nevidí…
Je to nápor pro všechny a všichni členové rodiny se tomu musí přizpůsobit, chce to jistě velkou dávku tolerance ze všech stran.
Každopádně Ti přeji hodně štěstí a pevné nervy.
Já také držím palce,aby se u Vás všechno srovnalo a kluci byli zas v pohodě. A aby se dalo rozumně mluvit s jejich otcem.
Krásný článek,nezávidím vám a držím vám palce,aby se děti uklidnily a byli v pohodě.Hezký den.
Mobile Sliding Menu