J
ako dítě mě naučil můj otec, že musím denně snídat. Byl to táta, kdo mě vypravoval do školy, když jsem chodila do první a druhé třídy, a byl to on, kdo mě v životě naučil hodně potřebných věcí. Prostě – u nás ten pečovatel byl otec. Neexistovalo, abych odešla ráno bez snídaně, abych neměla svačinu…
Mé děti byly zvyklé, že máma udělá snídani – větší posléze pomáhaly s její přípravou, jak jinak – a denně jsme sedávali kolem stolu všichni společně a snídali. Při odchodu z domu si každý vzal svou svačinu a odešel. Neexistovalo, aby odešly bez snídaně a svačiny.
Dnes to vypadá asi tak – Jana vstane (má-li ranní), nechá si uvařit čaj, nebo si ho udělá sama, pokud vstává opravdu moc brzy. Ovšem ten vylévám při ranním mytí nádobí po odchodu všech synů.
Jeník vstává v šest, skočí pod sprchu a po usušení vlasů jde do kuchyně, kde ho očekává ranní kávička a svačinka. 4 lžičky cukru do hrnečku (2 dl), mléko a udělat hned, když vstane, aby ji mohl pak ve dvou třech zbývajících minutkách vypít.
Petr se na znamení půl sedmé vykulí z postele a přes kalhoty a triko zasedává k ICQ. Očekává u počítače kávičku a snídani. Svačinu si nebere. Opět cukříček, mléčko a jeden dva chleby či rohlíky, je-li pečené, pak celý talíř. Brát si svačinu – to je pro mimina. Dokonce si ji ani nekupuje – to je moc peněz a musel by se namáhat jít do školního bufetu a tam navíc mají dny zdravé výživy prakticky neustále, takže on jim ty celozrňáky a mrkev jíst nebude (vyjadřuje se hůř, to je jasné).
Dokud chodili ještě do základky všichni i s Jiříkem, který dnes pracuje, protože se vybodl na učiliště a teď toho lituje, bylo to jiné. Všichni vstávali stejně, máma o půl hodinky dříve, udělala snídani, svačiny a ještě stihla sprchu a pak jsme všichni čtvrthodinky seděli u stolu, povídali si a snídali, než se rozeběhli do školy.
Taková idylka je k zažití u nás jen poslední dobou s prckem. Udělá ráno, co je potřeba – obléknutí, překontroluje tašku, uklidí sváču, osprchuje se atd. Zasedneme spolu ke snídani a povídáme si.
Tak si někdy tak připomínám ony věty – jak sis je vychovala, takové je máš a podobně. To jsou ale hámotiny, co, zkušené matky? Určitě jsem nebyla sama, kdo podobným věcem věřil. Můj závěr z toho plyne: Uč matko děti, co chceš, stejně si to pak udělají po svém.
Přiznám se, že nejsem přísným zastáncem zdravé výživy, takže ty svačinky a snídaně nejsou zrovna vždy o zelenině nebo mléku a lupínkách, ale jsem ráda, když mi je vůbec někdo ráno sní a svačiny nemusím vyhazovat zelené do koše. S menšími dětmi to jde, ale jak válčíte s těmi odrostlejšími? Přestože opravdu zdravou výživu moc nedodržuji, přesto by se u nás uživila jedna kráva nebo dvě na mléko a další mléčné věci a zelenina s ovocem jsou všeobecně oblíbené, myslím, že dětem celkem nic nechybí. Na všech testech a kontrolách jsou to dobře živení tvorové, svalnatí a veskrze zdraví a jedinými jejich problémy jsou úrazy (nikdy ovšem zlomené kosti) a virozy. Znám ale také takové rodiny, kde dítě prostě chce jen sušenky a čokoládu a to je snídaně. Na svačinu dostane pytlík tatranek a přidružené výroby a všichni jsou spokojení, k tomu dostane peníze na koupi brambůrek a coly a to už i mně skřípou zuby. Kolik dívenek z druhého stupně si místo oběda kupuje za vrácené stravenky čipsy a colu a podobné věci. Pak se rodiče diví, že jsou tak neduživé chudinky.
Myslíte, že je to jen o rodičích? Jak to děláte vy?
Napsal/a: JanaOss
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Po přečtení pěkného článku jsem si vzpoměla na snídaně a svačiny nachystané od táty :)) Ráno namazaný chleba máslem – ale ne „postrašit“ prostě aspoň půl centimetru másla. Od té doby to fakt nemám ráda. A svačiny? Byli jsme terčem posměchu, protože taťka krájel pravé dřevorubecké krajíce, kdy měl jeden snad i dva centimetry. No nedala se otevřít na to pusa. Prostě dřevorubec, který je zvyklý hodně a vydatně snídat jen co vstane. Já v dnešní době snídám třeba až dvě hodiny po probuzení a to hlavně jogurt s vločkama (abych vůbec šla na záchod – po operaci mi nějak blbnou střeva). Jsem nezaměstaná a tak ani nemám energetický výdej. Ale tátu nemůžu přesvědčit, že mi to stačí.
Ahojky,u nás tedy zatím snídaně taky probíhají každé ránko,ale většinou odděleně.Malej vstává kolem 6.15 a má hlad a prvňáčka budím kolem 6.50,většinou k nim přisedne i tatínek/jen já jsem na brzké snídaně lempl a většinou jím až kolem 9,i když pro mě je to snídaně:o))/.Kluci maj rádi pečené,ale jinak snídají pečivo,chlebíky namazané lučinou,žervé,medíkem,jak kdy.
Starší syn svačiny miluje,je velký jedlík,denně má housku,nebo lámankový chlebík s lučinou,pomazánkou a musli tyčinku a kupuje si zatím školní mléko,jen ovoce mi ve škole nechce jíst,tak to doháníme odpoledne.A malej je ve školce,kde svačinku dostávají,tak to jde.
Jen mi chybí společné stolování,tak to doháníme o víkendu.
Tak u nás snídají i svačí všichni a nikdo nebrebtá – to proto, že mám děti ještě malé. Co bude až budou větší uvidíme. K snídani zasedáme ráno s dětmi v 6.15, většinou máme pečivo s marmeládou, lučinou, pom. máslem nebo domáci buchty – ty milujeme, hlavně se ráno nemusím s ničím mazat. Svačiny dělám už večer – manželovi a sobě do práce a Fildovi do školy. Taky většinou pečivo se šunkou, sýrem, sem tam nějaká pomazánka a k tomu vždy ovoce nebo zeleninu. Fildovi někdy pro obměnu jogurt s Nesquikama nebo sýr a křup. A tuhle měl k svačině palačinku s tvarohem od večeře.
U nás se taky snídá i svačí.Do školy je to většinou rohlík či celozrnný chlebík (ten hlavně dcerka,má totiž „hezký čtverečkový tvar“),ve kterém mimo jiné nesmí chybět kousek zeleniny-list salátu,plátky rajčete či mrkve.Šesťák to bere jako fakt a občas se vyjádří i pochvalně, což je u puberťáka opravdu velká poklona a dcerka v první třídě je pyšná, že má nejkrásnější svačinky ze třídy…No a vyžadují i něco na zub,oplatek,musli tyčinku nebo sušenku.
Ahojka, já jsem taky do školy nosila svačiny, taky to byl chleba s máslem, apod. Ostatní měli to samé. Celkem by mě zajímalo, co se nosí na svačinu dneska :-). Snídaně jsou u nás samozřejmost, i pro naše děti.
Ja se priznam,ze snidane rada nemam. Jako dite jsem byla ucena snidat,ale postupem casu je moje snidane tak ctvrt rohliku. Abych neco snedla. Ja ted snidam s Phoebe,ma pripravene psi kosticky. Ale co je u me zaklad! Caj. Cerny s citronem a 3 lzicky cukru. Jindy bych to tak sladke nepila,ale rano to ma byt. Doda to energii na cely den. Moje mamka zdravotni sestra se toto moudro naucila a ja ho dodrzuju.
U nás se musí také snídat. Dcera má ráda müsli a jiné cereálie s mlékem a syn zas baští Dexi kukuřičné plátky namazané sýrem. Snídaně je prostě základ.
Ahoj Jani,tak já si na snídani zakládám a naučila jsem snídat i mojeho chlapa,on nebyl doma zvyklý,jedlo se jen dvakrát!denně.Oběd a večeře.Taky jsou všichni obézní(můj už ne).Dcera,které je dvanáct se o snídani hlásí brzy,už o půl sedmé,ale svačiny mi nosí někdy domů.Jenže je pěkně musí odpoledne sníst,žádné vyhazování.Je hubeňunká a vymlouvá se na to,že to máme geneticky dané.Zčásti je to pravda,ale nejvíc miluje sladké a tím mě rozčiluje.A že vyléváš ráno čaj?Já taky,každičké ráno to samé.A vždycky se zlobím,že ji čaj vařit nebudu.Co se týče stravenek,má čipovou kartu a na netu si můžu
zkontrolovat,zda byla na obědě.
Já mám hrozně moc ráda,když sedíme celá rodina u stolu.Je to málokdy,ale občas se podaří.S tvým závěrem souhlasím,sice učím,ale stejně se vše míjí účinkem.
Jani, tak u nás se snídá i svačí 🙂 Já jsem tak naučená od maminky a přenesla jsem si to do své rodiny 🙂 A zatím to mám „pod kontrolou“ :-)))
Jano i unás je to podobné zdravá výživa není předností,ale bývá denně.Prostě musí a jsou naučení,už mi nebrebtají ,že je zase miisli k snídani.Článek je hezký a pěkně se četl.
Mobile Sliding Menu