Modrá, žlutá, zelená…

Rubrika: Výchova podle...

recyklaceVe výchově dětí se snažíme docílit toho, aby se náš potomek choval kladně ke svému okolí, ke zvířatům, k přírodě. A není tím myšlena rozhodně jen ochrana určitých vzácných druhů, ale základem by měl být vztah dítěte jako takový ke svému prostředí. Tedy výchova, kdy si dítě uvědomuje, že i vlastním působením může ohrožovat nebo naopak chránit přírodu a v neposlední řadě i samo sebe.

Výchova k ochraně životního prostředí není rozhodně žádnou novinkou, děti se s ní již dlouho seznamují na základní škole. Ne že by naše rodina patřila k nějakým výrazným ekologickým nadšencům, nicméně určité věci „dodržujeme“ a snažíme se tak vést odmalička i našeho syna.

Začali jsme s touto výchovou, když byly synovi necelé dva roky. Nijak násilně, prostě viděl a učil se od nás. Střádáme plasty, sklo a papír hlavně v papírových taškách, např. z Ikey, ukládáme na balkón a vynášíme podle potřeby, přibližně 2x v týdnu. Vždycky jsem synovi vysvětlila, proč odnáším tyto prázdné věci do tašek – naučila jsem ho porozumět slovům jako je třídění odpadu a posléze i recyklace. Nezapomněla jsem ani na vysvětlení toho, proč se vlastně odpad třídí. Tedy že z novin a časopisů, které jsme už přečetli, se dá znovu vyrobit čistý papír, na který si pak může třeba malovat.

kontejneryCo ho samozřejmě bavilo nejvíce, bylo samotné vyhazování odpadu do určených kontejnerů. Rozpoznat co do kterého kontejneru patří, nebylo zdaleka tak těžké, jak jsem si původně myslela. Jediným „problémem“ je, že každý kelímek či noviny chce vyhazovat sám, což samozřejmě obnáší moje neustálé shýbání se. Nejprve mu vyndat z tašky dva až tři kousky odpadků, dát mu je ruky, pak ho zvednout, držet a čekat až je vyhodí. Postavit na zem a znovu. Tím si nechci stěžovat, naopak jsem ráda, že ví, jak a proč se recykluje a k čemu je to vlastně dobré. Jen ty záda, kdyby netrpěly… Občas si říkám, že by někdo mohl vymyslet totožné kontejnery, ale v provedení pro malé děti…

Proč to vlastně píšu? Dost mě mrzí, když – a je to poměrně často – vidím na ulici děti, a nejen je, ale i jejich rodiče, jak v klidu odhodí vedle sebe nebo pod sebe papírek, pod lavičku dopitou plastovou láhev apod. A pak se podívám na svého syna, který je ochotný bez mrknutí oka žmoulat v ruce malý kousíček papírku celou cestu a čekat, až se objeví na chodníku koš na odpadky, kam ho vyhodí. Nemusím mu nyní, v jeho 3,5 letech ani toto opakovat, už jedná skutečně sám, naprosto automaticky a bez přemýšlení – ví, že papírek prostě patří do modré popelnice, popřípadě do odpadkového koše, rozhodně ne ale na zem.

Možná si někteří řekněte, že to třeba trochu přeháním, ale ono stačí, když jdu se synem okolo dětského hřiště, které se nachází nedaleko od našeho domu. Nejen samotné hřiště, ale i jeho okolí připomíná místo odpočinkového místa pro rodiče a děti spíš smetiště – pod lavičkami se válí kupa plastových lahví, nespočet papírků a cigaretových nedopalků. Přitom na hřišti jsou dva odpadkové koše a necelých dvacet metrů od hřiště jsou kontejnery na recyklaci.

Domnívám se, že vše je v rukou samotných rodičů. Jak se oni sami budou chovat ke svému okolí v tomto smyslu, tak to uvidí jejich děti a tak se také budou chovat. Nechávat všechno na učitelích ve škole, aby oni vysvětlili, je trochu málo a bez příkladu v rodině to fungovat prostě nebude. Nikdo přece nechce, aby se celá rodina sebrala a šla demonstrovat v rámci nějakých ekologických aktivit. Stačí podle mě tak strašně málo… Nebo je to moc?

Například jsem se dočetla, že v Praze se ročně najde až deset tisíc tun odpadků, které se ale neocitly uvnitř košů, nýbrž právě jen tak někde na zemi pohozené. A pro srovnání bylo uvedeno, že se toto množství rovná zaplněnému Mariánskému náměstí až do výšky třiceti metrů. To bychom se tedy my Pražané spíš měli víc stydět…

Dobrou věcí třeba také je, vzít dítě tam, kde se odpady svážejí, samozřejmě pokud je ta možnost. U nás se pořádá každý rok den otevřených dveří s Pražskými službami a naposledy jsme tam byli tedy i my. Kromě toho, že syn viděl téměř vše, nebo alespoň to nejzajímavější okolo recyklace a nejen papíru, skla a plastů, mohl se podívat například na to, jak se rozebírá televize či počítačový monitor, jak se jednotlivé kousky třídí a zpracovávají apod. A protože jako správný kluk miluje popelářská auta, mohl se při této návštěvě pokochat pohledem na ně nejen zvenku, ale i zevnitř. Kromě toho viděl, jak takové auto pracuje, kam se odpadky z popelnic sypou atd. Osobně jsem celou návštěvu na tomto dni považovala nejen za zábavu, ale syn měl možnost vidět také tu práci, která se za vším skrývá – samozřejmě tedy z jeho pohledu, pohledu malého kluka.
prsluzby1prsluzby2
Jak jsem řekla na začátku, domnívám se, že vše začíná doma, v rodině. Dítě si osvojuje příklady a jimi se pak řídí. A tak si alespoň já sama a vůbec za naši rodinu, můžu v klidu a s čistým svědomím říci, že po této stránce svého syna vychovávám s kladným vztahem k životnímu prostředí. Předpokládám, že syn si tato „pravidla“ převezme a bude se jimi řídit v jeho dalším životě. Jistě ale není od věci nepolevovat a stále vysvětlovat a vysvětlovat. Protože opakování je matkou moudrosti a to platí podle mě i v tomto druhu výchovy.

Článek byl zařazen do Soutěže o knihy plné rad a triků při výchově.
Ceny do soutěže věnovaly Akce-Novinky.cz.

Napsal/a: Ivča a Domča

Toto taky stojí za přečtení!

Václav Kopta: Člověk musí vědět, čeho si vážit

V následujícím rozhovoru se herec a muzikant Václav Kopta rozpovídal nejen o hře Dvě noci na Karlštejně, která měla v záři

Čtu dál →

Jak si dobít baterky? 3 tipy pro zdrchané rodiče a další dospěláky

V dobách před rodičovskou dovolenou jsme mívali energie dostatek, znali bambilion způsobů jak se dosytit (a nemyslím jen kafe

Čtu dál →

Recenze: Co se skrývá v našem těle?

Na první pohled úplně obyčejná knížka. Možná by vás ani nenapadlo podívat se dovnitř. Ale to by byla velká

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)

  • Ivča a Domča

    Padmé díky:-)Co se týká učení barev, není to tak daleko od pravdy, ty základní se při tom taky děcka naučí:-)

    No, tak to zvedání ti závidím, resp. nezvedání:-)

  • Padmé

    Ivčo, díííky za pěkný článek.:-)
    Když jsem si přečetla název, myslela jsem si, že učíš malého barvy ;-)) A chceš se podělit o zkušenosti.;-)

    Jinak – u nás to taky „jede“ – modrá, žlutá, zelená… A je fakt, že pokud v tom dítě vyrůstá, bere to úplně jako samozřejmost. A jsem ráda, že už ho nemusím zvedat… :-)))

  • Ivča a Domča

    No babofko, pořád lepší položit skleněné akvárko vedle popelnice se sklem, než to roztřískat a hodit do směsné popelnice. Oni si podle mě ti popeláři poradí, určitě jsou na to zvyklý – co jsme viděla s těma popelniceme s očkem, tak to zvednou takovým jakoby jeřábem a sypou do auta dozadu, takže tam pak přihodí i takové větší kousky:-) Takže bych to za trapné nepovažovala:-)

  • Ta fronta mě vytáčela 🙂

    Já vím, co myslíš. Některé (ne všechny) kontejnery na sklo mají uprostřed vcelku dlouhý „řez“, kterým se dají prostřčit skla (desky). Ale to akvárko nebylo lepené, bylo vcelku malé a bylo z tvarovaného skla. Teď jsem si vzpomněla že tentýž problém jsme měli ještě s takovou tou skleněnou koulí (kdysi byly velmi moderní a my v ní měli neonky 🙂 Takže pokud jsem nechtěla obojí roztřískat na střepy (což jsem fakt nechtěla), tak mi nezbylo, než ho trapně položit vedle popoelnic… 🙁

  • Ivča a Domča

    Babofko, přítel tuhle vyhazoval takové skleněné „desky“, prostě skleněná dvířka z takové menší skříňky, co jsme likvidovali. Údajně (já u toho nebyla) jsou tam takové otvory právě na prostrčení takových desek. U akvárka nevím, asi by se to muselo po stranách, ten silikon, nějak nožem rozříznout, nebo tak něco:-)Já tyhle otvory nezkoumala, jen jsi mi to komentářem připomněla:-)

    No vidíš, třeba jsme stáli vedle sebe na té akci:-)Tam bylo děsně lidí, a snad ještě víc dětí, abysme vlezli do toho auta, tak jsme museli vystát frontu:-)

  • Ivčo, ještě jsem zapomněla připsat, že ve stejném popelářském voze jsme taky seděli (který kluk nechtěl bát popelářem, že?) a byly evidentně na stejné akci. Příště budu víc koukat kolem sebe, třeba se potkáme? 😉

    A jinak jsem se jednou pěkně vyvztekala u barevných popelnic, když jsem chtěla vyhodit rozbité akvárko, jenže akvárko obvykle neprotlačíte otvory na láhev 🙁

  • Ivča a Domča

    Moc vám děkuju za vaše komentáře a především vlastní zkušenosti:-)

    Kekunko, s těma puberťákama je to asi všude stejné, bohužel:-( To máte asi nějaké jiné kontejnery na sklo, ty naše mají otvor moc vysoko, až u toho zvedacího očka. Tam náč prcek nedosáhne:-( takže u nás zvedat, zvedat…:-)

    Lussy, to je srandovní, když takhle sbírá venku odpadky:-)S těma pohozenýma mrtvýma zvířatama je to tedy ale docela nechutný, vůbec mi nějak neleze na mozek, jak to někdo může dělat:-(

    Keensped, babofko, taky díky za zkušenosti – jo, jsou to opičky, to je fakt:-)

    Moc díky ještě jednou:-)

  • Ivčo, díky za článek. Je super, že třídíte. Děti jsou malé opičky a napodobují vše, co vidí. Taky třídíme a pro malého je to úplně samozřejmé. A stejně jako ty ho musím u popelnic neustále s odpadky zvedat, protože vyhazovat do popelnice musí jen on 🙂

  • keenspeed

    Moc pěkný článek. I my máme na balkoně igelitky na papír, plast a krabice od mlíka.. ale ještě máme v tom tříděné mezery. Nedávno šel prcek (18měs.) s plastovou lahví k balkonu a mačkal ji, jako když to dělám já, takže to zřejmě odkouká 🙂

  • Lussy

    Ivčo,super článek!
    Dceři je 2 a 1/4 a třídí už hodně dlouho :-). Máme na chodbě pytel na plasty, krabici na papír, krabici na sklo a krabici na „železo“ – plechovky, hliníkové vaničky atd.
    Nám to přijde přirozené třídit, takže to od nás odkoukala a nedávno naprosto šokovala moji kamarádku, která byla u nás na návštěvě a chtěla hodit něco do odpadkového koše a dcera jí okřikla: Né! Na chodbu, plasty.
    Venku sbírá pohozené odpadky (až jí musím krotit) a nosí je do odpodkového koše se slovy: To se nedělá. Spapali jogurtík, hodili na zem. Patří do koše.
    Kolikrát vážně nechápu co jsou schopni lidi vyhodit a hodně si lámu hlavu jak jí na procházce vysvětlit, když v příkopě leží stará televize, matrace z postele a nebo u nás na vsi lidi velmi rádi háží chcíplé slepice a králiky podél silnice. To by mě čert vzal.

  • kekunka

    Ivčo, super!!! I naše dcera to má taky takto nastavené. Doma je pro ni automatické, že papír jde vyhodit to tašky na papír a ne do koše na směsný odpad. Venku strašně ráda háže nádoby do kontejnerů. U skla naštěstí dosáhne, u PET lahví je to horší – ty jsou moc vysoko. A neb mám ráda svá záda, řešila jsem to tak, že jsem ji posadila na kontejner a z tašky, co jsem držela v ruce, jí PETky podávala. Teď už ji nezvedám, kvůli miminku, a PETky jsme tudíž spolu nebyly vyhazovat už hooodně dlouho.
    Jinak i u nás to na hřišti vypadá jako na smetišti. Ani tak ne kvůli malým dětem, ale kvůli puberťákům, kteří se na hřištích po večerech scházejí. Od nich je to samý vajgl, samé víčko od piva, … Hrůza. 🙁
    A to s tím dnem otevřených dveří je báječný nápad!!! Zkusím zjistit, zda u nás taky něco takového je… Díky!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist