Už od mala sním o tom, že budu mít velkou rodinu…..
Později(v době puberty) jsem své rozhodnutí „opravila“ na 2 děti…..
Dneska už mám manžílka, 2 psy, 1 morče a samozřejmě i ty 2 plánované děti (obě to jsou holky :o)) )…
Ještě jsem zapomněla napsat, že bydlíme na vesnici v rodiném baráčku spolu s mojí mamkou (ta obývá přízemí) a my patro…. takže bytové podmínky máme :o))
Dřív o třetím dítku manžílek nechtěl ani slyšet, ale včera (když jsem mu řekla o tom, že se mi zdálo, že jsem zase těhule) z něj vypadlo to, že by ho hrozně chtěl taky, ale že zatím na něj bohužel prostě nemáme finance….:o(
Musím uznat že je to pravda… :o( , tenhle stát z nás jen ždíme, ale podmínky pro to mít rodinu žádné neudělá….:o(
(hlavně, že si ti naši zákonodárci nic neodpustí ba co víc – spíš si přidávají na platech a různých výhodách!!)
Musím ještě napsat, že ho nechci hned, Kátě jsou 3 a Eli 1, ale chtěla bych ho nejdýl do těch 4-5 let…..
Svěřila jsem se s tím (snem o mém těhotenství) mé mamce….. ale takovou reakci bych od ní vůbec nečekala, začala na mě div né křičet, co že mě to napadá za hovadiny a že to nemůžu myslet vážně, mít 3 děti…. sama jsem ze 3 dětí a mamka ze 7….!!!!!
Tak jsem se prostě vzteky otočila a šla od ní pryč…. a ona si tam stále něco štěbetala….. nechápu, proč se tak vzteká….. není žádná z těch babiček co si vnoučátka bere na dovolenou, na výlety….. prostě s nimi nemá žádné výdaje…. Káťa lítá venku po zahradě, a to, že jde za babičkou, to už ovlivnit nijak nemůžu…. nebo jí to mám zakazovat…. prostě nechápu, co jí vadí na mém (našem) rozhodnutí mít 3 dítko….. budeme ho mít my a né ona!!!!!
Musím se přiznat, že taková reakce nebyla jediná, zkouší to celé příbuzenstvo z manželovy strany kromě jeho sestry, jediní, kdo to nechává na nás a komu je to jedno, je můj brácha (u chlapů je to normál) a má ségra… ta se těší, že bude mít další neteř nebo synovce, je o 8 let starší než já…. a sama má 2 dítka :o))
Takže jsem se rozhodla po skončení mé rodičovské dovolené, že nastoupím do pracovního procesu a začnu škudlit….. až budem mít dostatečně naškudleno, poprosíme čápa, aby nám přinesl toho „kluka“ – Jakuba a když to bude další holka – už má taky jméno – bude to Adélka :o))
Co vy na to, odsuzujete nás za naše rozhodnutí mít 3 děti nebo ne?
Kolik dětí byste chtěli vy? za současné fin. situace a kolik kdybyste měli neomezené finanční prostředky?
Napsal/a: Mates
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (213 vyjádření)
Virenko, já jen mohu napsat, že zatím se nezbavuju po dětech žádných věcí a vše schovávám-to je taková známka, že se zatím nedokážu smířit s tím, že už nikdy…., ale kdo ví, jak to nakonec bude?
A je to škoda, s Tvou matkou, doufám, že nebudem mít možnost zjistit, co k takovým reakcím naše rodiče a prarodiče vede…
PetraO, a co vy na to? Nenachystáte jim přece jen překvápko? Z tvých příspěvků jde vidět, že děti máte rádi 😉
Já nerada vzpomínám na reakci mojí mamky při druhém těhotenství. Řekla jsem jí, že jsem těhotná někdy koncem 3.měsíce, když se to hodilo, a její šokovaná reakce: co budeš dělat?? mi dost vyrazila dech. Byla z toho hodně zaskočená, i když jsem se touhou mít další děti nijak netajila a bydlíme od rodičů hodně daleko, jejich postoj není spojený s žádným finančním nebo hlídacím faktem. Jen prostá možnost příchodu dítěte. Pořád na to nerada vzpomínám a myslím, že máma na svém pohledu nezměnila nic.
Pozn. – jsem ze 3 sourozenců…
Právě jsem dočetla tento pár let starý článek a říkala jsem si, jak to asi nakonec dopadlo, díky Lussy za (dobrou) zprávu :-)Koukám, že miminko na sebe nenechalo dlouho čekat.
Jinak moje mamka šílela při představě, že bych snad uvažovala o třetím dítěti dávno před ním (také brala, že když už mám kluka i holku, že bych mohla být spokojená s tím, co mám)-jenže máme své hlavy. Ze strachu jsem pak odkládala oznámení a když to koncem třetího měsíce vyplulo napovrch, musela to jít mamka vydýchat, pak mi řekla pár věci, ale o Vánocich-které byly nedlouho po tom, už byl i dárek pro to nenarozené miminko a z miminka pak byla také nadšená (i když ne tak, jak oz prvního) a prostě ač celá rodina byla spíše proti, nakonec přijala i tohoto člena a mají ho všichni rádi Hned co jsem však porodila, začalo se nám mluvit do duše- že to třetí teda jo, je nádherné, povedlo se nám,ale další už v žádném případě!
Na okolí bych se vykašlala,je to vaše rozhoidnutí.Momentálně řešíme to samé,taky chceme třetí dítko a řešíme finance.
Pro anonymní: Moc Vám gratuluji… Já mám sourozence o 14 a o 16 let starší, a nemohu si stěžovat. Chápu Vaši situaci se zátěží rodiny, ale jistě to zvládneme. Přeji Vám pohodové těhotenství, ať jste v pořádku a vše se podaří!
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím,kolik chci dětí.Nakonec máme dva krásný kluky(17 a 15 let) a teď jsem v 15tt.V dnešní,,úžasné“ době máme dluhů jak mraky,ale na potrat bych nešla.Přece nebudu zabíjet vlastní dítě.Když to přišlo,tak to tak asi mělo být a žili a žijí lidi v horších podmínkách,ale na děti nenechají dopustit.Práci pořád máme,platíme jak mourovatí,zdraví nám zatím slouží,tak se to nějak zvládne i s miminkem.Nikdy nám nikdo s ničím nepomáhal a pořád žijem.Přeji všem odhodlaným těhulkám hodně štěstí,zdraví a lásky a zvládneme všechno.
Holky, tohle je článek z roku 2005. Když se podíváte do členů, Mates se už v prosinci 2007 narodila třetí holčička 🙂
Jinak k tématu – já vždycky říkala, že chci 6 dětí:-). Časem mě to přešlo a shodli jsme se s manželem na třech. Jelikož dcera se narodila v 36.tt, syn teď v 34.tt a těhotenství a porod nebyly zrovna OK, nevím nevím, jestli třetí dítě bude. Manžel mě začal přemlouvat ještě na porodním sále, asi 5 minut po porodu, že když jsem to zvládla podruhý, že potřetí to taky zvládnu.
Ale podle doktorů třetí těhotenství bude stejně komplikované a je vysoká pravděpodobnost, že porodím opět předčasně a já prostě cítím velkou zodpovědnost za ty dvě děti co už máme a nechci zase zažít, že bez nich budu několik týdnů.
Já se věkově ještě cítím (je mi 31), ale manželovi bude 37 a tak pokud třetí dítě, tak do jeho 40, ať jsme na tom zdravotně tak, abysme se dokázali o děti postarat, užívat si s nimi a manžel aby nás uživil:-)
Ahoj Mates, vůbec Tě neodsuzuji, ale naopak Ti moc přeji, abyste si brzo ten malý uzlíček přinesli domů. Já mám dvě holčičky (3 a 6let) a brala bych taky ještě jedno miminko. Bohužel manžel už nechce. Pro něho jsou už ty dvě dost. a navíc už mi letos bude 39 let. Mám ale kolem sebe několik kamarádek, co mají třetí mimčo. Zatím to ale funguje tak, že ti co měli 2 holky mají další holku a ta co má 2 kluky čeká kluka:)) Hodně jsme si povídali o reakcích druhých lidí na to, že mají 3 děti. Jedna z mých kamarádek mi říkala, že se jí v těhotenství lidé často ptali jestli to třetí čeká s jiným tatínkem. A zažila jsem s mou kamarádkou na hřišti i situaci, kdy jedna maminka, která přišla s dvěma už většíma dětma (asi 8 a 10let), rozhořčeně vyprávěla jiné ženě, co to je dnes za módu, tři děti, že to není normální, že jsou asi bohatí atd. Naštěstí to moje kamarádka neslyšela (ta by jí dala co proto…) jen já jsem to vyslechla. I můj tchán a tchyně , řekli, že tři děti stojí dost peněz. Ano stojí. Ale štve mě , když cizí lidi se kvůli tomu, že někdo chce víc dětí, rozčilujou. Když jsem já před švagrovou pronela, že bych ještě jedno mimčo chtěla, začala mi to vymlouvat..že se vlastně rouhám, mám 2 zdravé děti, a co když se mi něco stane…
Tak držím palce, ať se zadaří. A nenech si to rozmluvit, je to tvoje svobodná vůle a nikdo nemá právo Tobě a manželovi do toho mluvit. Mirka
Ahoj Mates, my máme 5 dětí a nyní bydlíme v 2+1 pronajatém bytě. Jeden pokoj je pro starší děti a druhý miminkovský nebo ložnice?. Když se chce a není jiná možnost, tak to jde. Samozřejmě takto stísněně nechceme stále bydlet a v tomto roce postavíme náš vysněný domeček. Držím Ti palce, ať se správně rozhodneš a nedej na okolí, my jsme v rodině také za blázny… ale jsme spokojení.
chtěla bych moc třetí ale manžel nechce.máme sice domeček ale malý. tři děti by se nevešly.jenže já na to třetí pořád myslím,jsem neštastná a nedokážu se z ničeho radovat.Má někdo stejný problém?nebo jsem nenormální?asi ano. ale nějak to nejde vytěsnit z hlavy.ani nechci oslavovat nový rok nemám na nic náladu.je to hrozně těžký.
Plánovali jsme si s manželem dvě děti. A taky jsme se dočkali. Petra a Jakuba, jsou od sebe tři roky. Jak to bývá, děti konečně začaly být samostatnější já spokojenější- přišel šok, zjistila jsem že jsem těhotná.Měla jsem spoustu duvodu proč si mimi nenechat,bála se že to nezvládnu, peníze, zdravotní komplikace, jak to budou brát kluci atd.Nakonec převládl červíček v mé hlavě = co když to bude holčička. Ta myšlenka byla silnější než já a tak jsme do toho šli po třetí. V těhotenství jsme prožili krušné chvíle, proděla jsem v pátém měsíci těžky zápal plic.A málem jsme s miminkem umřely, jen díky plicní jipce na Borech tu mužem být. MIminko bylo statečné a přesto že se na svět po všech komplikací, rozhodlo přijít o měsíc dříve, narodila se mi krásná zdravá holčička.Sárince je nyní rok a pul, Kubovi pět a pul a Petovi osm a pul. Setřičku milujou, je to občas fuška ale jsem štastná a nelituji.Přeji hodně štěstí, pevné nervy a hlavně zdraví všem odvážným co si přejí velkou rodinu, je to krásné ale jsou to i velké starosti.
já mám 3 holky a mám dost,samozřejmě je to radost i starost,Pokud jsou peníze a rodinné zázemí,tak proč ne
Já chtěla mít od malička dětičky dvě.Kluka a holku a to se mi splnilo.Víc bych jich mít nechtěla, aby se měli dobře.Navíc mě poslední porod stačil a už bych rodit znovu nechtěla.
Pokud na to má někdo finance a manžel není proti, tak nevidím důvod proč si ho nepořídit.
Mobile Sliding Menu