Zapomíná u vás doma někdo na výročí? Je to manžel, jako v každé klasické televizní inscenaci, nebo manželka? Nebo si vzorně vzpomenete oba? Nebudu vás napínat, u nás zapomínám každoročně já…
Brali jsme se 11.9.1998 v kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích. Nevím, jak pro vás, ale pro mě byl svatební den pracovní a napínavý. Ráno ke kadeřnici, pak s mámou vyzvednout věci na pohoštění, pak jít přivítat manželovu rodinu. „Skoromanžel“ zatím vyzvedával dort a kytici. Až časem nám došlo, proč se asi ta paní u Olšanských hřbitovů tak nepříjemně tvářila, když nám pár dní před tím odpovídala na dotaz ohledně vázání svatebních kytic. Zřejmě si chudinka myslela, že si z ní děláme legraci. Pak pohoštění a přesun do kostela.
Všichni, včetně svědků, včas dorazili, prstýnky jsme nezapomněli. Já jsem se po obřadu samozřejmě podepsala špatným jménem, i když se mi to pan farář marně snažil předem připomenout. Ještě nějakou dobu trvalo, než jsem si na nový podpis zvykla, a to jsem poctivě trénovala. Pan farář má pro změnu dodnes máslo na hlavě, protože nám napsal do oddacího listu datum svatby 12.9., a ne 11.9.. Je opravdu velká legrace potom někomu vysvětlovat, že přece víte, kdy jste měli svatbu, a úřední šiml vesele řehtá. 🙂
Následovala rodinná oslava v restauraci, něco mezi obědem a večeří s klasickou knedlíčkovou polévkou a třípatrovým dortem. Když mě manžel někdy kolem jedenácté přenášel přes práh naší garsonky, byla jsem úplně tuhá. A tak jsme svatební noc prospali jak štěňata.
Datum naší svatby se dobře pamatuje a téměř samo připomíná, zvlášť po roce 2001. Když tehdy nabourala letadla do newyorských dvojčat, neslavili jsme. Jinak dám obvykle kytku do vázy, manželovi pusu a pokud to jde, otevřeme si večer láhev vína.
Letos už je tedy výročí osmé a utíká to jako voda. Dva kluci na světě, jeden ještě čeká v bříšku. A hlavně, pořád se máme rádi a proto tento jeden den v roce není pro mne tak důležitý. Nemyslete si, že si letos vzpomenu, i když píšu tenhle článek. Už jsem stačila v srpnu popřát rodičům o týden dopředu k jejich výročí a vzhledem k tomu, že 4.9. šel Jakub poprvé do školy a 11.9. mě čeká poradna, mám příležitost myslet na spoustu jiných věcí. Ale i když zapomenu, manžel se kvůli tomu na mě naštěstí nikdy nezlobí…
(Teď jsem objevila, že o výročí svatby psala v únoru Jarmuschka! Snad to neva ještě jednou a trochu jinak :-)!)
Napsal/a: Pamina
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (25 vyjádření)
Dík za přání:-)
Včera jsme si s dětmi otevřely bonbonieru a Rychlé špunty, aby z toho taky něco měly. Když jsme se předevčírem hádáli, prostřední(6) se ptal: „Tak co, budete se rozvádět?“ Je to někdy stísňující, jak děti každou hádku citlivě prožívají a jak hluboce vnímají rozchody a rozvody lidí kolem. Všem pěkné vztahy ťukám do dřeva a kdo žádný nemá, tomu ho moc přeju!:-)
Tak ten můj, dnes už bývalý, zapomínal každý rok. Jen jednou mě zahanbil, přišel s čokoládou a že si jako večer otevřeme vínko….. já se zastyděla, že jsem poprvé (asi jsme spolu byli 14let-přesně to už nevím) zapomněla…. jak mi to jen mohlo vypadnout z hlavy, no a pak mi docvaklo, on si sice vzpomněl, ale o celý měsíc dřív…. zasmáli jsme se tomu a za měsíc jsme si to zopákli.
Ježečku, jj, miláčkování je taáák super – zezačátku, pak už se jen s tím moc žít nedá…. a přece láska zůstává 🙂
K vašim výročím, krásné dárečky 🙂 My to taky řešíme kytičkou, večeří, nějakou maličkostí…. jen to desáté výročí bylo neplánovaně výjimečné 🙂
Jinak pod to ostatní se podepíšu, není snadné to udržet, ale musí se bojovat, láska za to přece stojí…. I když už to není to krásné pobláznění co na začátku… nakonec člověk stejně zjistí, že všichni muži (a potažmo i ženy) jsou v podstatě stejní (teď mluvím o „normálních vzorcích“ – nemám na mysli problémové osobnosti).
Taky přeji všem, kteří slaví nějaká krásná výročí, ať to vydrží co nejdéle! 🙂
Ájíku, plně ti rozumím s tím humorem:-D Někdy to vypadá drsně,ale pořád se miláčkovat nedá, toho bychom se přejedli a pak by to byla nuda,nemyslíš? My spolu nejse tak dlouho (4roky) a tak nějak jsme si to rozdělili, na 1.výročí jsem mu upekla krásný dort s jedničkou, samozřejmě po společném obědě, tchýně nepochopila a neustále zjišťovala, proč zrovna jednička tam je, tak ji Jarouš usadil s tím, že dvojku neměli. Na druhé výročí jsem dostala já nádhernou vazbu z kytiček v košíku, bylo to jako zahrada a v ní spousta ježečků, byla fakt nádherná, mám to i vyfocené no a to třetí bylo to nemocniční, tak se těším na čtvrté výročí, kdo z nás dvou něco vymyslí:-) A těch vašich 13 let je teda taky hodné gratulací!!Zvlášť dnes, v době, kdy mnohdy stačí jedna hádka, jedno zakoukání na jiné pohlaví a hned je rozvod. Takhle to řeší dnes známí – on voják, každý rok je v tahu 6 měsíců na misi, pro peníze, samozřejmě, doma mají na co si vzpomeneš, ale ta jeho si jednoduše našla náhradu, teď se vrátil v srpnu z další mise a dne už jsou rozvedení. Takže rychlovka a i on už není sám. Někdy mám pocit, že se ani nemohli mít rádi, když se tak rychle dokázali rozvést a to bez nějakého „tak ještě to zkusíme“ nebo něco podobného. Prostě rozvod je řešení. Takže opravdu vám i všem ostatním, co jste spolu dlouho – GRATULUJI k toleranci a lásce!!!! *
Ježečku, určitě krásné mimi :)))
Paminko, taky se připojuji a přeji všechno nej nej – užijte si to! Desáté výročí chce oslavu!
No, my letos 1.7. slavili 13. výročí a to desáté? K tomu jsme si nadělili čtvrté těhu a o dva měsíce později dům – tak to nebyly špatné dárky, ne? :)))
Jinak Ježečku, ti chlapi ale mají smysl pro humor 🙂 – my si vždy v žertu s manžou říkáme : třeba – mohlo mě zajet auto…. odpověď – takové štěstí mě potkat nemůže :)))
Ale je nám spolu fajn a musím říct, že jsme nezapomněli ještě nikdy – ani já ani manža 🙂
Mobile Sliding Menu