Vánoční čas a nastávající štědrý den prožíváme každý rok, tak nějak stejně, ale přesto je pokaždý jiný. S každoroční pravidelností pečeme před Mikulášem medové perníčky, někdy i 2x. A po Mikuláši se již vrháme na vánoční cukroví, kterého pečeme každý rok spoustu.
Jen jednou se nám pečení opozdilo a to tehdy, kdy si můj starší syn rozhodl užít si sněhu a odešel bobovat. Já si jako vždy udělala těsta a vyrušil mě zvonek u dveří. Při pohledu na syna a jeho doprovod mi bylo jasné, že tento rok prostě ten den péct nebudu. Odvezla nás sanitka do nemocnice na chirurgii se zlomenými kostmi nad zápěstím a vybočenou rukou. Zbytek dne jsem trávila v nemocnici, kde mu to rovnali pod narkozou a dosud na užívání sněhu vzpomíná. Přesto to nakonec u nás vonělo cukrovím, upekly ho poprvé za mě dcery.
Pravidelně dva dny před štědrým dnem si chodíme vybrat kapříka, dnes už s nejmladším synem, a pak ho obdivuje ve vaně, kam by za ním nejraději vlezl. Jen stále ještě naštěstí nechápe, proč nám druhý den někam uplave.
Večer před štědrým dnem, vždy když děti usnuly (to v době dokud některé ještě věří na ježíška), jsme tajně ozdobili stromeček a zavřeli ho v pokoji a čekalo se na Ježíška. Jedno ráno před lety starší syn, tehdy asi čtyřletý, přiletěl se slovy UŽ TU BYL JEŽÍŠEK A DONESL STROMEČEK. A jak věděl o stromečku? Prostě koukl klíčovou dírkou, ale i tak musel vydržet do večera.
Každé dopoledne na Štědrý den vyrážíme zapálit svíčku na hřbitov naším nebližším, co už s námi nejsou, a pak objíždíme babičky, kterým vezeme dárky a vánočku. Bramborový salát a rybí polévka na nás čeká v lednici, takže po návratu se osmaží pouze kapr, co nám uplaval, a kuřecí řízky. Dáme nějakou dobrotu i našim dvěma pejskům a pak čekáme na zvoneček. Protože je to vždy těm nejmladším dlouhé, tak pošleme tatínka kouknout, zda tu nebyl náhodou ježíšek. A jenom odejde, aby se podíval, tak v tom zazvoní zvoneček a pak už vidíme jen zářivá světýlka na stromečku a rozzářené oči nejmladších.
Loňské vánoce zanechaly v našem Dominikovi hluboký zážitek, teda hlavně rozbalování dárků. Velice ho to baví a je schopen v rozbalování pomáhat i ostatním. Pak trvalo celý leden než pochopil, že už dárky znovu nebudou, každý den si chodil kontrolovat, zda nejsou pod stromečkem znovu dárečky.
Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v květnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse Rodinné rituály nebo do 27. 5. 2011 poslat svůj článek do redakce.
Napsal/a: Králíček4
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Suodal,je pravda,že různých úrazů u nás bylo hodně,ale kdyby jsi to nenapsala,tak by mě nenapadlo spojovat vánoce a svatbu s narkozou.Už se těším jaké překvapení mi jednou připraví ten náš nejmladší.
Králíčku, to se mi to pěkně četlo 🙂 Docela mi to tu doma zavonělo cukrovím.
Ty máš pořád nějaké zlomeniny a narkózy u pečení…po tom to byla tuším dceřina svatba a tvůj slepák, že?!
A tak ti nevím, jestli se ti to pečení cukroví a ohrožování zdraví nestává u Vás doma rituálem 🙂