Když jsem byla malá

Rubrika: Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině

42-17273750V době, kdy jsem byla malá holčička, brala jsem všechno, co se odehrávalo u nás doma, jako naprostou samozřejmost. Teprve až když jsem odrostla dětským střevíčkům, porozhlédla se kolem sebe, zjistila jsem, že ne všechny rodiny fungují stejným způsobem…

Moji rodiče jsou v mnoha ohledech velmi rozdílní lidé, nicméně své rodičovské role se oba zhostili s nevídanou trpělivostí, bezmeznou láskou a na tu dobu naprosto neobvyklou věcí – nikdy nás neuhodili. Dodnes uvažuji nad tím, jak to mohli tak bravurně zvládnout, když měli doma takové tři kousky, jako jsme byli my. Tři „kvítka“, která tropí neplechu úplně stejně jako všechny ostatní děti.

Společné snídaně. Každý víkend nás maminka budila v 8 hod. a mezitím, co my jsme se teprve probouzeli a otevírali očka, chystala snídani pro celou rodinu. Prostřela v kuchyni stůl, čistý nažehlený ubrus a na něj pro každého prostírání, nachystala talířky a hrnečky, uvařila do jedné konvice meltu a do druhé menší nalila mléko, v kastrůlku se vařilo pět domácích vajíček, čerstvé pečivo vonělo na proutěné ošatce a uprostřed stolu stála vždy dózička s máslem. Na velký oválný talíř maminka naskládala po obvodu plátky cihly a doprostřed dala trojúhelníčky taveného sýra. Když jsme se sešli v kuchyni, každý si sedl na své místo, já měla své místečko v koutku, vedle mě můj bráška, tatínek v čele stolu, naproti bráškovi maminka a vedle ní moje malá sestřička. Sedávali jsme takto u snídaně každou sobotu a neděli a povídali si.

Pohádková neděle. Když jsem byla malá, pravidelně jsme v neděli po obědě usedli kolem rádia v obýváku, tatínek naladil Český rozhlas Praha a společně jsme poslouchali pohádky, vždy ve 13 hod. jsme všichni ztichli a zaposlouchali se do melodických hlasů takových velikánů, jako byl pan Karel Hoger, Vlastimil Brodský či Miloš Kopecký. Milovala jsem tenhle pohádkový svět odmala, naslouchala všem pohádkám, sotva dutajíc, v tatínkově náruči na jeho klíně.

Pohádky byly nedílnou součástí mého dětství. V době nemoci se mnou obvykle býval doma tatínek a aby mě udržel v postýlce, každý den mi četl. Lehl si ke mně, pod hlavu si dal veliký polštář a já se k němu přitulila, hlavu jsem si položila na jeho rameno a on začal číst. V té době byla mou vyvolenou knížkou „Krása nesmírná“. A tatínek četl, četl a četl. Když jsem si usmyslela, že ta právě dočtená pohádka byla moc krásná a já bych ji chtěla slyšet ještě jednou, tatínek přelistoval stránky nazpět a začal znova od začátku.
A když už mi bylo lépe a neměla jsem teplotu, poslouchali jsme spolu písničky v rádiu, většinou to dopadlo tak, že jsem si přála tančit. Tatínek mě zvedl do náruče, já se ho chytila pravou ručkou kolem krku a levou jsem zvedla jako velká dáma. Tatínek se shovívavým úsměvem stiskl mou malou dlaň svou velkou dlaní a tančil se mnou po pokoji. Stejně tak jsem měla ráda, když mě pak spustil na zem a vybídl mě, abych se mu postavila na jeho nohy. Takže moje chodidla se ocitla na jeho nártech, rukama mě pevně držel a zároveň objímal a i tímto způsobem jsme spolu dokázali protančit nejednu písničku.

Až o mnoho let později jsem si uvědomila, že oba moji rodiče jsou svým způsobem „pohádkové bytosti“ a že celé mé dětství byla jedna krásná dlouhá pohádka…

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v květnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse Rodinné rituály nebo do 27. 5. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: Padmé

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (18 vyjádření)

  • Anonymní

    Sice starý článek ale obdivuji takové rodiny <3 To u mě se v mích 8 letech hádali av 11 mi táta umřel..Přála bych si mít dětství jako ty/vy 🙁 Teď mi je 13 bydlíme s mámininym přítelem kterého moc v oblibě nemám..Všude samí falešní kamarádi..Prostě hrůza..

  • Děkuji moc, připomnělo mi to jak i nám se rodiče věnovali četbou, vyprávěním,odpoledními sobotními výlety na okraje Prahy/sobota byla pro všechny pracovní), v neděli při poznávání Prahy nás tatínek udivoval svými znalostmi. A maminka…. ta se vždycky starala aby pro nás bylo dobré jídélko a všude čisto.

  • Padmé

    Mari, děkuji :-).
    U nás se společně snídalo i obědvalo (o víkendech) a když to šlo a byli jsme všichni doma, tak se i společně večeřelo.
    A k tomu „tancování“… je to moc bezva, že s dětmi tancuješ. Já s malým taky „tančíme“ odmala až do dnes :-). A vždycky se u toho skvěle bavíme a smějeme :-).

  • Padmé, no nádhera………my nikdy nesnídali společně, jen obědvali, v nemoci jsme v posteli musela ležet sama, nikdo mi nečetl, nikdo se mnou netančil………….ale ten popisovaný tance aspoň provozuji se svými dětmi, mají z toho bžundu 🙂

    Myslím si, že jsi stejně úžasná jako tví rodiče, i když děláš něco jinak nebo se neumíš dát, jak oni……….to semínko v tobě je a už zůstane, pak jen záleží na člověku, co s ním udělá, ale u tebe určitě už rozkvetlo, za to u mě pořád leží neklíčící, nechci být stejná, jako mí rodiče…………….takže děkuji za krásné počtení a zase něco napiš, pěkně se to čte 🙂

  • Padmé

    Hani, děkuji :-).
    … já se tady usmívám jako „měsíček na hnoji“ … 🙂
    Není to z jiné planety… A napsala jsem pravdu…

    Nicméně – zkus to vzít tak, že moji rodiče jsou úplně normální lidé s jednou vyjímkou – velkou vyjímkou – oba dva nám (dětem) byli oddáni. Nevím, jak lépe to říct. V mnohém se oni dva spolu neshodli, ale v jedné věci se shodli vždycky a za všech okolností – tím pojítkem byla rodičovská láska k nám, dětem. Oba se uměli zapřít, zatnout zuby, spoustu věcí překonat a zkousnout, vzájemně si odpustit a jít dál – my (děti) jsme pro ně byli vším, víc než jejich osobní štěstí, osobní spokojenost či prospěch. My děti, jsme pro ně byli na prvním místě, naše štěstí a naše spokojenost, udělali by pro nás cokoli, dýchali by za nás.
    Vím, že jsem se narodila do vyjímečného prostředí a vyjímečným lidem – měla jsem obrovské „štěstí“ :-).

    A upřímně řečeno …. přesto, že bych si přála být rodič (matka) jako oni (jako moje maminka), nikdy taková nebudu, není mi dáno, neumím se dát absolutně a bezvýhradně celá za všech okolností. Spoustu věcí mám odkoukaných, ve spoustě situací se chovám stejně, přesto … jsem jiná.

  • Zní mi to jak příběh z jiné planety….
    Ale věřím,že opravdu někde a někdy se to může stát.
    Bohužel,ikdyž jsem neměla špatné dětství a věřím,že časem i mé děti to řeknou ,nebylo to tak pohádkové.
    Už chápu Tvou lásku k Tvým rodičům a Tobě přeji,aby jsi zvládla aspoň z poloviny být taková jako Tvý rodiče.

  • Padmé

    Berulinko, děkuji :-).
    Víš, ono je to docela zvláštní, protože oba moji rodiče zakusili na vlastní kůži jak pohlavky, tak výprasky – když byli malí, jako děti. A nás dokázali vychovat jinak, po svém. Je to obdivuhodné.

    Lien, děkuji.
    Jako bys mi četla myšlenky… V duchu jsem si říkala, že nejsem s to obsáhnout v jednom článečku své dětství, to prostě nejde. Takže samozřejmě se jedná jen o jakýsi „kousek“ nebo „výsek“. A máš pravdu, alespoň co se mě týká, vzpomínám na to hezké a uchovávám v paměti to dobré :-).
    Jinak Ti držím palečky, abys to dokázala (své děti neuhodit).

  • Lien

    Padmé,moc krásné, také bych chtěla své děti nikdy neuhodit, ale ani já bohužel tohle nedokážu (zatím?).

    A myslím, že hodně záleží i na úhlu pohledu, každý může najít na dětství něco pěkného i ošklivého, narozdíl od tebe ale asi málokdo hledá to krásné.

    MOc ti přeju, že tví rodiče jsou opravdu jako z pohádky

  • Padmé,tvůj článek jsem četla jedním dechem,něco tak krásnýho se nečte každý den :)..myslím,že si prožila opravdu pohádkové dětství a spousta dětí a dnes již „dospěláků“ ti může jen závidět..a určitě je pravda,že jak „dospělák“ prožije svoje dětství,to předává svým dětem..smekám před tvými rodiči,já takový nervy ze železa nemám :/ 🙂

  • Anonymní

    O takovém dětství si může mnoha dětí v dětských domovech jen zdát, opravdu krásná vzpomínka , sentimentálně procítěná.

  • Padmé

    Babofko, děkuji.
    🙂
    Pokud platí,
    že se „to“ dědí přes koleno,
    jsi na řadě!
    🙂

  • Moc krásné čtení a ještě krásnější muselo být prožít si tak nádherné dětství. Já něco podobného zažívala u babičky a dědy. Bylo to taky krásné…

  • Padmé

    Holky, moc moc Vám děkuji za Vaše reakce :-).

    Mám opravdu moc hodné rodiče a když se na ně dívám jen a pouze jako jejich dcera, tak jsou oba skvělí, vždycky nás měli moc rádi a dávali nám to najevo (ale nemluvilo se o tom).
    Dětství nám „vykouzlili“ skutečně šťastné a bezstarostné :-).

    Ještě jednou „děkuji“ a přeji krásný den Vám všem :-).

  • Padmé četlo se to jako pohádka.Je moc dobře,že máš na dětství takové hezké vzpomínky,určitě se to zúročí zase ve tvé rodině a dál a dál.K těm nedělím mám také vzpomínky na pohádky z rozhlasu,jen místo společných snídaní to byl u nás nedělní oběd,na kterém mamka trvala.Dnes už vím proč…Zuzina:-)

  • bamiska

    sluníčko moc krásné vzpomínky, moc hezké….až mě mrzí a uvědomuju si jak málo mám času na děti a přitom stačí tak málo najít tu společnou chvilku a nějak ji příjemně zaplnit, ale být spolu ….je zvláštní že já mám takovéhle vzpomínky na dědu a babi ráno mi mazal rohlík a máslem a nak umyvydlem mi z hrníčku do hrníčku přeléval čaj aby ho vychladil, pravidelné chytání ryb, sbírání hub, dělali jsme košíky, učil mě malovat byly to jen naše chvilky…no a na doma si moc nevybyvuju smutný

  • Padmé, moc krásný článek a nádherné vzpomínky. Tiše závidím!!!

  • ŽOFINKA

    Milé, a se studem přiznávám – závidím.

  • danasi

    Padmé, děkuji. Jsem dojatá a pláču. Vzpomínky jsou pěkné. Také mé dětství je spjaté s pohádkou v českém rozhlase s Krásou nesmírnou, kterou chová dodnes v knihovně.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist