Rozhoupej zvony nad námi,
řekni všem, co nemohou znát.
Zvoň, zvoň, zvoň, ať se oznámí,
že my dva, že se budem brát…
zpěv: Eva Pilarová a Jaromír Mayer
text: Zdeněk Borovec
A jak to bylo se svatbami dříve? Napoví rodinné album.
Svatba babičky a její o dva roky starší sestry ve stejný den roku 1920. Dnes by se řeklo: dvě v jedné. Ze zažloutlé svatební fotky se usmívají dvě nevěsty, ve stejných dlouhých bílých šatech bez výstřihu, se stejnými květinami v rukou. Ženicha má každá jiného. I ti jsou si podobní – černý oblek, vážný (odvážný?) výraz ve tváři.
Babička pocházela z chudé rodiny, vyrůstala s mnoha sourozenci. Prý se dvěma svatbami v jeden den ušetřilo. Nevím. Pověra říká, že jedno z manželství nepotrvá dlouho. Skutečností je, že teta (druhá nevěsta) velmi brzy ovdověla.
Babiččina nejmladší sestra byla v době své svatby těhotná. Snad proto za svatební šat volila střízlivý kostýmek.
Svatba mojí mamky na počátku padesátých let minulého století. Opět nevěsta v bílém, se závojem a velkou bílou kyticí – tehdy vedly kaly. Pravda, mamce to moc slušelo, leč manželství se nezdařilo. Krásné svatební šaty si ušila sama. Připomenu další pověru: nevěsta si nesmí šít svatební šaty proto, aby manželství nebylo nešťastné. Svatební hostina se uskutečnila doma, skutečně doma – v obýváku a kuchyni, žádná zahradní slavnost se nekonala. Zpěv obstaral jeden ze strýců: Zasadil jsem konvalinku, vykvetla mi lilie……. písničku, zřejmě pro subjektivní pocit svého úspěchu, pěl hodně nahlas a opakovaně.
Sedmdesátá léta, století dvacáté:
Věk nevěst se snižoval. „Pod čepec“ se hrnuly dívenky s čerstvým výučním listem nebo maturitním vysvědčením. Nejlépe těhotné. Byla to taková doba: „Rodina – základ státu.“ „Rodina je základní společenskou jednotkou.“ Mladičké nevěsty se povětšinou oblékaly do dlouhých bílých šatů, hitem byly rozšířené, zvonové rukávy, příčesky ve vlasech. Sportovnější se nebály obléci si kalhotový kostým, extravagantnější nezaváhaly nad kloboukem. Měli jsme v Evropě nejmladší nevěsty. Tento trend pokračoval i v letech osmdesátých. Mladé ženy však upustily od příčesů, ale začaly si oblékat šaty světlých pastelových barev – levandulové, oranžové, žluté. Převládala stále bílá barva šatů, doplněná kyticí rudých gerber. Klasika.
Kdo chtěl byl originální, nechal si ušít šaty třeba z tehdy moderní fáčoviny.
Já rebelka, jdoucí proti tradicím, veřejnému mínění a tak nějak proti všem, jsem si oblékla pestrobarevné šaty s hlubokým výstřihem a malou bílou kytičkou. Šaty jsem nosila i při dalších příležitostech. Zastánci současné svatby zelené, by ze mě měli radost! Kašlala jsem na sladkobolné veršíky, cukrující se holubičky, růžičky a ostatní titěrnosti. Zakázala jsem lidové radovánky v podobě navlékání chomoutů, řezání polen a jízd v kočáře či hasičském autě. Taky mi nebylo –náct, ale již tři roky –cet.
Ještě k mým šatům. Látka na ně byla posetá veselými kvítky různých (i modrých) barev. Navzdory pověře, která zrazuje nevěsty od šatů a doplňků v modré barvě. V opačném případě si prý v manželství vyslouží modřiny. Naše manželství trvá již řadu let. A bez modřin!
Velmi časté verše na svatebních oznámení této doby:
„Jdi s tím, kdo Tě má rád.“ Viktor Hugo
„Jsme dva. Dva na život, na smrt, na hodiny štěstí.“
A máme tady devadesátá léta a s nimi i jídelní lístek svatebního menu:
Předkrm – rajče plněné šunkovou pěnou
Polévka – slepičí vývar se žampiony
Hlavní jídlo – vepřová roláda plněná hráškem
Zákusek – ořechový dortík
Salát – zelný salát se žampiony
Na něm si pochutnávaly nevěsty, které již zčásti odložily své tradiční závoje a nahradily je přízdobami ve vlasech: perličkami, květinami apod. svatebních oznámeních už se tak často neobjevují veršovánky a citáty.
Jaká přání vážení novomanželé dostávali od svých blízkých, přátel, kamarádů či bývalých milenců?
Novomanželé pečující, překypující láskou k dětem:
Milujte se, radujte se, jako Rumcajs s Mankou v lese.
A když se Vám zastýská, pořiďte si Cipíska.
Pravda, poněkud dětinské…
Nastávajícím manželům, kteří milují rychlá auta:
Do manželství může vést jediná z přemnoha cest.
Když jste vybrali tu pravou, jet po ní je věcí hravou.
Pro pár, vyznávající přírodní způsob života:
Štěstí
Mnoho štěstí, ať Vám cestu žitím klestí.
Úsměv ať Vás neopustí, i když třeba déšť se spustí.
Nemohu si odpustit poznámku: Copak déšť, hlavně, když se nespustí mladá paní!
Milovníci literatury si přečtou:
Šťastné manželství je nejkrásnější román.
Jaké jsou současné svatby?
Odpověď nalezneme na příslušných internetových stránkách.
Budoucnost svatebních obřadů?
Těžké odhadnout v době, kdy rodina prodělává změnu, je módní být „single“ a přibývá jednočlenných rodin (tj. jeden rodič, vychovávající dítě sám)…
Já jsem si už vybrala: kdybych se znovu vdávala, tak jedině pod širým nebem, bosá v trávě a s kyticí lučních květů.
A jak to máte vy?
Napsal/a: hannah58
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Z našeho oznámení: „Máme se rádi,tak se prostě berem“((-: Měla jsem kopretiny a jednoduché šaty, které jsem si navrhla a ušila je jedna šikovná švadlenka. Svatba rodinná, se zahradní grilovačkou, asi dvacet lidí, kytara, ohýnek, při obědě klasika (knedlíčková, svíčková). Měli jsme moc krásnou svatbu. Děsná pohoda, nikdo se nepohádal, nepopral, žádné únosy, všichni se výborně bavili, vše tak nějak nenásilné, jinou bych nechtěla.
Hezky popsané.
Ač nikdy neprovdána,sem duše romantická.Lákal by mě obřad na zámku,hostina v zámeckém parku na způsob hodování našich králů-no jak v pohádkách…
A skutečnost:šaty co by se mi líbily by mi neslušely,protože střih je na vysokou a štíhlou.Na hostinu nebudou peníze,takže realita /jestli někdy nastane/kostýmek ve světlých barvách/osmdesáti letá nevěsta přece nebude v bílém:))/a chlap,který opravdu stojí za to vzít si ho.
Už jednoho mám,ale svatbu stále odkládám…
Díky za reakce. Jo, ještě k oznámením. Když už svatební oznámení, tak já jedině s citátem z filmu:
„Některá holka za potíže stojí a některá ne. A pak se objeví jedna, se kterou pojmenováváš hvězdy.“
Z filmu: Podzim v New Yorku
Krásně napsané.
Půjčené jsem měla dlouhé bílé šaty, nové boty, starý náhrdelník po prababičce, který měly na svatbě moje babička i mamka a pokud o něj bude stát moje dcera, předám jí ho, jako byl předán mě. A darovaný jsem měla podvazek s modrou mašličkou od kolegyň z práce. Modřiny se nekonají.
Svatební kytice byla uvázaná z růžových růží. S místem svatby bych v dnešní době měla taky dost velký problém. Ale na tehdejší dobu jsem byla s naší svatbou dost spokojená a snubní prstýnky jsem si vybrala okamžitě, až byl můj budoucí manžel překvapen, že se to odbylo tak rychle.
Hannah58, to je úžasný, jsem se do toho začetla………:)
Jsem ráda, že jsem se vdávala v této době, protože dnes je už plno krásných věcí a míst, kde se vzít:))
Kdybych se měla vdávat znovu, tak bych zvolila zámecký park,a šaty bílé a dlouhé opět:)
Květiny jsme moc neměli, pouze na stolech a to kytičky poměnek ve vázičkách, nemám ráda přeplácanost, takže bych se možná zařadila i do EKO:)
Nové jsem měla rukávky, šaty a závoj půjčené, starého nic a ta modrá??? Já měla modré rukávky, kytičky na šatech, v kytce modré korálky, dorty s modrými kytičkami, na stole modré poměnky, manžel modrou kravatu a žádnou modřinu, takže tahle pověra mi nic neříká.
A básnička?? Použijí tu naši ze svatebního oznámení:
“ VĚŘÍME V BUDOUCTNOST NÁS DVOU, PROTO JSME SVOJI, JÁ TVÝM A TY MOU“.
NO ale říká se na druhou stranu, že nevěsta má mít: něco nového, něco starého, něco modrého a něco půjčeného…
Já měla prstýnek s modrým očkem.
Modříny mám tak od skákání mých dětí po mamince.
;o)
Pěkný článek, zaujala mě ta modrá barva, že si nevěsta vyslouží modřiny. Poprvé jsem měla šaty tmavě modré a taky jsem si vysloužila. Podruhé nic modrého nebylo a též to nevyšlo. Takže moje představa o další svatbě je, že už žádná nebude.
Mobile Sliding Menu