Přišel k nám Mikuláš

Čekání bylo dlouhé, dětičky už se radovaly, že čert nedorazí, když tu najednou… Crrrrrrrr…
Děti ztuhly, sedly si vedle sebe v pokojíčku na postel a vyděšeně koukaly, co se bude dít…

Když pak vešel dovnitř Mikuláš, Anděl a ČERT, Tedíček se rozplakal a Natálka stahovala pusinku. Teta Jana jim dávala morální podporu a držela je za ručičky.

Mikuláš skoro ani nestačil nic říct a Natálka hned začala zpívat „Pec nám spadla…“. Tedík se po vteřince přidal a dozpívali společně.

Písnička se Mikulášovi moc líbila, i když připravovaná písnička „Pásli ovce valaši…“ by asi byla hezčí. Strach je ale hrozná věc a tak holt padla první písnička co vyskočila Natálce z paměti.

Mikuláš poděkoval a začetl se do Knihy hříchů. Ojojoj, ten toho věděl… Nejdřív, že se podívá na Natálku, že jako holčička má přednost. V knize hříchů měla zapsáno, že je ufňukaná, ubrečená a taky vzteklá, že odmlouvá a neumí papat. To už Natálka nezvládla a rozbrečela se taky na plno. Ona to není žádná sranda, když ten Mikuláš všechno ví a stojí vedle něj čert s tím velikým pytlem…. Ale naštěstí se Mikuláš dočetl i to, že je Natálka moc hodná ve školce, že hezky kreslí a zpívá, že pomáhá tatínkovi při vaření a mamince s úklidem a že pokojíček si umí uklidit úplně sama.

Pak přišly na řadu Tedíkovi hříchy… Jo jo, taky to není žádný svatoušek … Mikuláš se tam dočetl, že Tedík odmlouvá rodičům, že je držkatý, neposlouchá a zlobí i ve školce. Ale že má přeci jen dobré srdíčko, protože má moc rád mladšího brášku Matýska, pomáhá mamince s přebalováním, vyhazuje plínky a vůbec je maminčiným velikým pomocníkem.

Děti pak svatosvatě slíbily, že už budou moc a moc hodné a dostaly za to od Anděla každý balíček.

Poté, co Mikuláš odešel, se děti nedočkavě vrhly na své balíčky. Už byly veselé, ulevilo se jim, že je čert neodnesl – i když myslím, že to bylo jen tak tak, protože s tím pytlem potřásal až moc často… Jenže překvapení teprve přišlo a né zrovna milé. Ono totiž v balíčcích nebyly žádné čokoládičky, bonbónky a podobně. Byly tam jen brambory, mrkev a spousta uhlí.

Děti se znovu rozbrečely, protože to byl asi opravdu šok. No ale co, mohly být rády, že je čert neodnesl a holt extra hodné celý rok moc nebyly.

Z pohledu rodičů byla tahle scéna nejkouzelnější, protože ten údiv v jejich tvářičkách a pak ten bezmocný pláč byl tak dojemný až byl vtipný. Když Tedík pronesl… „Ale tam jsou jen brambory a uhlííííí!“, to je nezapomenutelný. :o)

Za chvilku se ale ozvalo za dveřmi „ťuk, ťuk, ťuk“ – děti ztuhly a nikam nechtěly jít. Nakonec za ruku šly a za dveřmi objevily další dva balíčky. Tentokrát už byly nadšené, protože tam byly vytoužené čokoládičky, bonbónky, lízátka, ovoce a další dobrůtky.

Všechno tedy dobře dopadlo. Dětičky byly spokojené a šťastné, že je neodnesl čert a rodiče si užili spoustu maličko škodolibé zábavy ;o)

Napsal/a: Arabart