Druhá únorová neděle se u nás nesla v duchu dalšího Karlíčkova poprvé. Poprvé jsme ho totiž vzali na karneval. O tom, jak jsme si to tam užili nebo spíš neužili, si můžete přečíst za chvilku. Ze všeho nejdřív se chci ale dostat k masce, protože ta má na každém karnevalu hlavní roli.
Asi před měsícem se výlohy všech hračkářství začaly plnit nejrůznějšími kostýmy, a proto jsem si říkala, že sehnat masku nebude nejmenší problém. Opak byl ale pravdou. Všude, kde jsme se ptali, měli oblečky pro tříleté děti a výš, takže i když je náš rok a půleťák kus chlapa, ve všech těchto kostýmech by vypadal jako hastroš. Nejsem žádná šikovná švadlenka, proto mě představa, jak po večerech sedím s jehlou v ruce, vážně nelákala.
Další volbou byl internet. Tam jsem našla kostýmů pro miminka spoustu, ale zase to byly takové ty overálky pro děti, co ještě nechodí a jen se poponáší. Na děti 1-2 roky jako by se nějak nemyslelo. A když jsem konečně objevila opravdu krásné a nápadité kostýmky, které odpovídaly i velikosti, tak mě zas dostala do kolen celkem astronomická částka, kterou chtěli. Dva tisíce jsem za masku vážně dávat nechtěla.
Další možností bylo půjčit si nějaký obleček od naší babičky, která pracuje ve školce. Našli jsme tam spoustu takových těch zvířecích hlaviček. Jednoduše pod krčkem na suchý zip a mohli jsme jít. Jenže… Karlíček to zkrátka za žádnou cenu na hlavě nesnesl.
Do karnevalu zbýval týden, když jsme konečně kápli na úžasnou věc. V jednom obchodě nabízeli bavlněná dětská pyžamka, kovboje pro chlapečky, baletky pro holčičky. To je ono, napadlo mě. Kalhoty byly sice hodně dlouhé, ale pyžamový vršek splňoval přesně moje představy. Takže stačilo sehnat jen klobouk, obléct rifle a náš malý kovboj byl na světě!
Masku jsme tedy konečně měli a celí natěšení v neděli po obědě vyrazili. Karlíček byl vyspinkaný a v dobré náladě, takže nic nebránilo tomu si to tam hezky užit.
Jenomže sotva jsme vstoupili do sálu a Kája uviděl tolik lidí pohromadě, okamžitě nakrabatil obličej a dal se do breku. To bude dobrý, však se za chvilku rozkouká, utěšovali jsme se. Jenže hudba v sále byla dost hlasitá i na nás a mumraj kolem byl taky pořádný. Střídali jsme se v nošení, snažili se ukazovat všechny berušky, princezny a čarodějky, policisty, piráty i námořníky, kterých bylo všude kolem spoustu, ale nepřineslo to žádný efekt. Karlíčka to prostě vůbec nezajímalo. Je pravda, že jako kovboj tam byl jediný. Upřímně, že budeme tak originální, to bych nečekala :-).
Vystupování mažoretek odměnil jen dalším pláčem, na děti, které závodily s balonky se dívat nechtěl a nám už pomalu taky docházela dobrá nálada. Usoudili jsme, že vzít ho sem nebyl ten nejlepší nápad.
Před odchodem jsme se ještě zastavili v koutku s občerstvením. Nabídka nás moc neoslovila, ale babička se zaradovala nad sněhovou trubičkou. Tu Karlíčkovi koupíme!
Za normálních okolností docela dbám na zdravou výživu, ale teď jsem brala cokoli, jen abych ho alespoň něčím potěšila. Sotva uviděl neznámý pamlsek, hned po něm začal natahovat ručičky. Jazýčkem vylizoval tu bílou neznámou dobrotu, kterou měl i na nose a blaženě si pomlaskával. A konečně byl spokojený.
Takže největším zážitkem z celého karnevalu byla trubička! Představovala jsem si to sice celé úplně jinak, ale s dětmi se člověk vždycky dočká nějakého překvapení. A to je na nich to nejlepší, no ne?
Napsal/a: Karolína Purkertová
