Milá redakce, milí čtenáři. Marně přemýšlím odkud mám začít s tím naším čtenářem Davídkem.
Davídkovi na začátku února budou dva roky. Nechci ho příliš vychvalovat, ale zdá se mi, že to bude bystrý chlapec. Ovšem kromě přemýšlivé hlavičky je taky maximálně živý.
Knížek už dostal několik formou darů k různým příležitostem (svátek, narozeniny, Vánoce), ale ty se mu líbí až na „druhém místě“. Ať byly naše knihy v polici nebo nyní již v knihovně, která bohužel nemá dvířka, vždy si nějakou vybral a začal ji náruživě číst. Ku mé hrůze v jeho raném věku takhle přečetl díla, která já číst asi nikdy nebudu – od poezie, přes literaturu faktu až po populární psychologii.
Knížky, které byly primárně určeny pro něj, a některé četly i jeho tety, strejdové, rozebral tak, že jsem nevěděla, zdali plakat nebo raději zavřít oči a dělat, že nic nevidím. Většinu z knížek rozebral v přítomnosti tatínka, který prostě poznamenané knížky odložil do pracovny, že je opraví a Davídek si našel další oběť.
Odpusťte mi tedy ten slovní obrat – nás syn prostě knihy „žere“. Doslova i do písmene…
Takže jsem se snažila a snažím knihy před ním uchránit a když už nějakou knihu dostane do ruky, sleduji ho ostřížím zrakem. Čtení v pravém slova smyslu jsme nahradili společně s manželem vyprávěním, což alespoň bystří i naše hlavy. Já jsem se díky tomu naučila i říkadla, která jsem nikdy neslyšela. Vyprávím je i po cestě do kopce, když jedeme s kočárkem, vyprávím je doma a myslím, že si to Davídek užívá stejně, jako kdyby u toho měl knížku.
Když dojdou říkadla, zapojíme i oblíbenou písničku (baf – baf – baf), rozumějte Skákal pes, při které se už Davídek snaží pomáhat zpíváním prvních taktů a ukazováním péra na klobouku.
Na závěr připojím tip na knížku od Marcely Košanové, Kateřina v zemi Ásů, na kterou mi poslední dny Davídek stále ukazuje. Je o čiperné a zvídavé holčičce, Kateřině, která se o prázdninách vydává s rodiči na Island. Do překrásné země opředené tajemstvím, do země plné ledu a ohně, kolébky obrů, skřítků a moudrých, krásných Ásů, vládců světa a vesmíru.
Jen co ten náš Davídek dostane „rozum“ určitě mu z ní začneme číst… Snad to bude brzy!
Napsal/a: bokul
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Koukám, že se na nás usmálo štěstí a prý budeme mít doma šikovného předškoláka 🙂 Děkujeme už se těšíme 🙂
Díky za Vaše úžasné reakce pod mými řádky. 🙂 Musím poznamenat, že pokud z Davídka bude náruživý čtenář, pak po tatínkovi… Já si připadám jak ten mnich, co měl spoustu knih a nevěděl, co je v nich. Asi nejvíce knih jsem přečetla během studií a musím na závěr podotknout, že zrovna včera mě uklidnil jeden francouzský profesor, Pierre Bayard, kterému právě v ČR vyšla jeho kniha „Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli“. Zdá se, že tedy nebudu jediná na světakouli, kdo má přehled o tom, co je v knížkách, ačkoli jsem drtivou většinu z nich nikdy nečetla…
Ještě jednou díky za Vaše řádky reagující na toho našeho čtenáře knihožrouta.
Bokul, moc pěkné čtení…………musela jsem se pousmát tomu, že Davídek knížky žere, náš Honzík ještě nedávno také knížky, hlavně leporela žral a to přímo:-)
Bokul, tak Davídek je opravdu náročný čtenář:o) A já pak odkud pochází úsloví….“snědl všechnu moudrost světa“. Teď je mi to jasný…po vzoru Davídka:o))) Bokul, co takhle předek u které to úsloví vzniklo, by v rodině nebyl:o))))
Díky za článeček a dávej malýmu jen lehkou literaturu, ať mu z toho není těžko:o)))
Bokul, děkuji za úsměvný článeček. Davídek je evidentně „čertův kvítek“ :-)). Budeš muset být pohotová a tuze čiperná maminka, dokud je klouček malý ;-). Však ono se to časem změní – ten jeho „postoj“ ke knihám :-)).
Mobile Sliding Menu