Čas utíká velmi rychle. Květen je skoro za námi. Pro mě to byl měsíc plný překvapení ze strany Tinky.
Trochu bojovala s nemocemi. V jednom týdnu se u ní objevily molusky a neštovice. Společně s atopickým exzémem to vypadá opravdu „úchvatně“. Když to vypadalo, že už je skoro zdravá, předali si se svým bratrem suchý kašel, kterého se zatím nemůže bez léků zbavit.
Udělala veliký pokrok:
- Už se méně bojí vody. Do vody skáče. V klidu si lehne na záda a nechá se vozit.
- Trochu se nám vytáhla. Tím dostala jistotu na odrážedle. A tak jezdí i venku. Když byli jezdit poprvé s tatínkem, tak si taťka obul brusle, aby jí stačil. Když přišli domů, tak tatínek popisoval jejich vyhlídkovou jízdu. Prostě pohodářka. Kam se bude honit, když není potřeba?
- Kreslí hlavonožce, kam se podívám, a vždycky je to Filip – její velká brácha.
- Svému bráchovi pomáhá – ráda vyskládává příbory z myčky a bratr ji občas zneužije, aby mu odtáhla aktovku do pokoje. (O nosení nemůže být řeč (-: )
- U oběda vyžaduje příbor. Sice to není ještě ono, ale krásně s ním bojuje – však ono se to poddá.
Na začátku května jsem nějak začala panikařit, že Tinka neumí žádnou básničku, nebo písničku do školky. Vše totiž pochytává od svého bratra, takže si zpívá:“.. nosím černý brejle…“, ale že by zazpívala „…holka modrooká“…to ne!
Pár dní před zápisem do školky se ale zúročilo vše, co spolu děláme. Něco si brblala pod nosíkem a najednou vykřikla. Já to umím! – A co umíš? – A kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni. A odrecitovala mi celou básničku.
Je to naše šikulka a veliký mazlík. Tento týden jsme byli na zápise v mateřské škole. Moc se jí tam líbilo, pohrála si a nakreslila paní učitelce obrázek. Uvědomila jsem si, jak rychle to utíká a už jen pár měsíců a začne úplně jiný život – ten školkový. Teď nás ale čeká společné léto, které si chceme všichni společně užít.
Napsal/a: Pavluschka
