Ještě, že jsou tu Vaše děti!

Většina z vás už mne zná a ví, že jsem možná nejstarší matka tady na stránkách a že na spoustu zde diskutovaných témat mám možná trochu zastaralé nebo pro někoho až moc „vyzkoušené“ názory či pohled. Věřte mi, že ale někdy jsem taky bezradná a připadám si jako před třiceti lety, kdy jsem rodila svou nejstarší dceru.

Tehdy byla spousta věcí pro mladou holku tabu. O základních lidských věcech, jako je třeba menstruace, sexuální život, porod či antikoncepce jsme se jako mladá děvčata dozvídala jen sporadicky. Pokud některá z nás neměla zrovna „moderní“ matku (těch bylo opravdu jen málo), tak my ostatní získávaly informace jak se dalo. Ve škole se tato témata většinou rychle odbyla, aby se nikdo zbytečně moc neptal a ani stud nám tehdy moc nedovolil být zvídavější. Jít do knihovny a pátrat po knížkách, které leccos osvětlily, bylo pro nás také takovým bobříkem odvahy. Informovanost nebyla tedy tím prvořadým, co bychom tehdy bývaly potřebovaly. Naučila nás však praxe a to, že jsme si musely takzvaně pomoci samy. A kluci, které jsme si braly za muže, na tom nebyli o moc lépe. Většinou jsme se učily ze svých vlastních chyb. Pokud to hned neskončilo nějakým velkým průšvihem, poučily jsme se a příště byly chytřejší. Dnešní maminy to mají mnohem jednodušší – dalo by se říct.

Proč tohle vlastně všechno píšu? Protože už chodím na Vaše děti asi půl roku a zjišťuji, že vás je ještě určitě hodně, které jste na tom podobně, jako kdysi já. K informacím je dnes již neomezený přístup a pohled na sex, mateřství a rodičovství je už zcela jiný. Ve škole se mluví takřka o všem otevřeně, vaši rodiče jsou většinou v mém věku (tudíž předpokládám, že vám také předali určitě víc informací než moji rodiče nám) a přesto cítím, že jste kolikrát bezradné. Moc mne baví si tady na stránkách číst vaše názory, problémy a otázky a jsem šťastná, když moje rada někomu pomůže. A že se někdy rozčilujete nebo jste chytlavé ve vašich komentářích? Taky se to dá spojit s věkem a vyzrálostí člověka.
S přibývajícím věkem člověk řeší určité věci zcela jinak než je řešil, když mu bylo pětadvacet. Hodně věcí začíná být s věkem nepodstatných a nebo přinejmenším zanedbatelných. Mnoho věcí už člověk „v letech“ řeší jen rozumem a před výbuchem zlosti už dokáže třeba počítat do deseti a řeší problém potom střízlivě a protivníka si tak nepopudí. Dnes v době demokracie chápu, že každý má právo na svůj názor a nikdo by ho za něj neměl napadat. Ale to jsem se dostala trošku jinam.

Svým příspěvkem jsem chtěla hlavně poděkovat Petře, že vůbec takové stránky jsou. Kéž by byl internet či Vaše děti v době, kdy já jsem byla mladá! Ale i tak jsem to já, jako tisíce nás jiných začínajících maminek, všechno zvládla a mám dnes již dospělé, věřím, že i dobře vychované a vzdělané dcery, které ode mne dostaly všechno, co potřebovaly pro život. A přiznám se, že těch půl roku tady s vámi mi dalo hodně moc nových informací, o kterých (přiznám se) jsem předtím neměla ani ponětí. Někdy se i přistihnu, že se při výchově svého Jakoubka někdy už chovám skoro jako jeho babička, i když si to nechci připustit a vlastně ani nesmím, to by to dopadlo!

Na závěr chci už jen říct, že jsem opravdu upřímně ráda, že se má dnes výchova dětí už o co opřít, že vám mladým maminkám (a samozřejmě i mně) je tu k ruce někdo, kdo vám tu práci maminky usnadňuje aspoň tím, že pro nás něco dělá. Že máme kam sáhnout, když si nevíme rady kolem toho našeho mrňouse nebo vůbec kolem toho našeho manželství či života. A jsem ráda, že už to tápání, bezradnost a slzy, které jsem si zažívala coby mladá maminka já, vy už máte s kým řešit, protože jsou tu pro nás a naše děti Vaše děti. Díky.

Napsal/a: mamia