Martino ohlédnutí za první a poslední cigaretou..
Téma kouření bylo tento týden u nás na samotě na kraji vesnice docela horké. Jeden ze sousedových synů byl totiž přistižen – no přistižen, viděn sousedkou v ulici známé jako „federální kriminální ústředna…“ – jak vyhuluje za autobusouvou zastávkou. Chápu oprávněnost rozčilení jeho rodičů… ale nemohu přitom nevzpomenout na vlastní prohřešky……ráda bych dodala, že jsem zapřísáhla nekuřačka. Již od časných raných let…
…je mi jasné, že toto bude další z mých veřejných odhalení, které doposud nikdy nikdo nečetl a vlastně ani neslyšel, tak doufám, milý čtenáři, že to uneseš… 🙂 A tati, pokud čteš, doufám, že tě historka pobaví 🙂
Pocházím z kuřácké rodiny. Kromě maminky kouřili u nás doma asi všichni. Babička, děda, otec – jednu cigaretu za druhou. Přišlo mi, že kouří pořád.
Nepamatuju si, že by mi někdy kouření vadilo, byla jsem malá, a protože fakt kouřili všichni okolo, přišlo mi to jako činnost spojená s dospělými. Nutno dodat, že si dávali pozor, aby nekouřili před námi dětmi.
Takže nás logicky zajímalo, co na těch cigaretách vlastně je. No a protože jsem byla nejstarší… 🙂
Přesně si pamatuji, že cigarety měla babička s dědou uloženy v křišťálové dóze na stole. Pokud si dobře vzpomínám, byla to značka CLEA (pamětník promine, pletu-li se).
Když mi byly asi 4 roky (ano, čtete dobře), nastala skvělá situace vyzkoušet, co je cigareta vlastně zač. Pro otce, který vykuřoval v kuchyni, přišel soused, aby mu pomohl naložit něco těžkého. Cigareta zůstala ležet na popelníku…
…a když otec zmizel za vchodovými dveřmi, rychle jsem ji uchopila, dvakrát potáhla…
… a pak ble ble ble… už nikdy více v životě… 🙂
Ještě několikrát jsem byla „v pokušení“ s ošklivým zlozvykem začít – slečny na diskotékách, které smyslně vydechovaly obláčky dýmu z dlooouhých cigaret, mi přišly děsně dospělé a sexy… ale kdykoliv mne chytlo pokušení, vzpomněla jsem si na tu první… a zas to přešlo… 🙂
Jo jo, kdo je bez viny, ať hodí kamenem… 🙂 Každopádně i my s „malou vinou“ máme někdy v životě šanci…
A co vy? Opravdu jste nikdy nekouřili? Ani jednou jedinkrát?
Napište mi a mějte parádní den,
Marta
Napsal/a: Marta Procházková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
Hezký článeček:-). Já opravdu nikdy nekouřila, ale když jsem byla malá, často mě hlídala babička, která z naší blízké rodiny jediná kouřila a já s ní chodila „kouřit“ na balkon, dost mi vonělo škrtnutí sirkou a také se mi líbil ten dým…Místo cigarety jsem často dřímala tyčku od lízátka.
Nikdy jsem se ale s kouřícím kuřákem neoctla v uzavřené místnosti a pamatuji si, kdy nastal ten zlom, kdy se ze mě stal zapřísáhlý nekuřák, kterému se dělá (fyzicky) zle jen co vidí a hlavně cítí kuřáka. Bylo to v 7mé třídě na rozlučkové školní diskotéce v rámci lyžáku, kam bohužel měli přístup i jiní-dospělí- hosté ubytovny a kouřili na baru. Bylo to mé 1. tak dlouhé setkání s kuřákem-hned několika- v uzavřené místnosti, bylo mi hůř a hůř, až jsem se z toho musela jít vydávit.
Díky tomu jsem už nikdy nemohla sedět s kuřákem v jedné místnosti, pokaždé se okamžitě dostavoval pocit na zvracení, ba se s ním prakticky bavit ani venku, protože je mi z toho zle.
Bývá to pro mě omezující, protože kuřáci se vyskytují bohužel i na akcích pro děti, když už nemluvím o sousedech kuřácích a td. 🙁
V těhotenství to bylo o dost umocněné, tam už se mnohý pocit na zvracení realizoval-třeba pokaždé, když si soused pod námi zapálil a já měla otevřené okno 🙁
Prostě mě stačilo naplno si pasivně zakouřit a mám nechutenctví na celý život, nedovedu si představit, kdybych to zkusila aktivně, to bych snad kuřáky vraždila 🙂
Ted´ se mi celkem líbil ten film „Až tak moc tě nežere“, co dávali v pátek. Konkrétně i ten příběh manželky, jak neopustila manžela kvůli nevěře, ale kvůli tomu, že u něj nalezla balíček cigaret. Také bych za žádných okolností nepřenesla, kdyby můj manžel začal kouřit a šílela bych asi úplně stejně 😡
Radko, něco podobnýho jsme dělali taky. 🙂
První pokus byl u kamarádky na zahradě, když jsme našli vajgla v trávě a jali se „kouřit“ za kupkou sena – 2.třída. Další pokusy myslím byly na druhém stupni ZŠ-bud jsme balili suchou trávu do papíru a v lese na pařeze popotahovali, později jsem u zdroje (v domě jsme měli sámošku) koupili cigarety a šli jsme do lesa – to už jsme se aspon schovali do skálky v kopci, takže jsme přírodu moc neohrožovali. Ale nikdy jsem nebyla pravidelný velký kuřák. Jen občas o víkendech na diskotéce 2-3kousky za večer. Přitom naši kouřili, ale my s bráchou jsme to naštěstí nezdědili. Díky pracovišti jsem byla v zahuleným pořád, jako pasivní kuřák, ale to mi ještě nevadilo, ted co jsem na RD a v zakouřeným se pohybuju minimálně, už to cítím jinak a někdy mi kouř a smrad vadí dost. Když u mě máti jednou našla krabku – na SŠ, proběhla scénka, zabavení krabky, kterou jsem pak stejně našla a vzala si ji zpátky. Budu doufat, že prcek až vyroste se cigarety nechytí 🙂
no kdyby zase začli vyrábět cigarety CLEA, asi by kuřáků ubylo:-) taky to byla má první skutečná cigareta, protože je kouřil otec. mé poprvé bylo asi v 12ti letech, kdy jsme se sestřenicí posbíraly na zahradě vajgly po tatínkovi, poctivě vysypaly tabák a strčily ho do bramborové natě a zapálily. byly jsme holky statečný, a pár tahů daly. kadibudka v takovým provozu snad nikdy nebyla. vyzvracela jsem snad i vnitřnosti. snad proto jsem pak cigaretám odolala až do dospělosti. když jsem skončila se sportem a začala chodit na diskotéky, cítila jsem se „trapně“, když jsme někde seděli partička a já nekouřila, nepila, prostě slušňák:-) tak jsem ji dala do pusy a od té doby s přestávkami na těhotenství a kojení se té mrchy nemůžu zbavit:-((