V sobotu odpoledne když se dětičky vyspaly jsme se rozhodli, že pojedeme do ZOO v Hluboké nad Vltavou. Bylo krásné, slunečné odpoledne, a tak jsme vyrazili naším autíčkem, dojeli jsme k ZOO, ale na parkovišti nebylo místo k zaparkování, bylo úplně narvané, tak jsme jeli hledat místo jinde…
Doma jsme se převlékli, vzali děti a kola a vyrazili na kolech do Zalužic (to je vesnička vedle Bezdreva). Sluníčko krásně svítilo, cestou jsme trhali švestky do pusy a cesta nám krásně uběhla a těsně před zastavením jsem zaslechla, jak manžílkovi zasyčelo zadní kolo, a tudíž jsme dojeli. Kola jsme zamkli k plotu a šli se podívat s dětma k rybníčku. Jenže děti by nejradši hup do vody i s oblečením a nebo pořád házet kamínky. Aby se nám umočily o to jsme nestáli, tak jsme se vydali zpět na cestu k domovu, ale aby šel manžílek pěšky s nefunkčním kolem a Aleškem na sedačce, to jsem nedovolila a řekla mu, ať poprosí a zavolá kamarádovi, že pro něj určitě dojede.
Kamarád byl ochotný a přijel během chvilky. Jěště než manžílek s kamarádem odjeli, dala jsem mu do ruky klíče, aby mohli domů. Já se Zuzkou jsme jely domů na kole. Přijíždíme k baráku a kluci byli na zahradě, že nemůžou domů, že nemají klíče. Tak začlo hledání klíčů, ale marně. Manžílek teda zavolal kamarádovi, jak ho vezl domů, jestli v autě náhodou nezůstaly klíče, ale bohužel klíče nenašel. Já jak jsem byla z kola rozjetá a seděla jsem na kole po dlouhé době, tak jsem řekla, že se pojedu ještě trochu projet, když mám možnost.
Tak jsem vyrazila a cestou potkala kámošku, chvilku jsme pokecaly a já pak jela dál. Krásně jsem se projela a na zpáteční cestě asi tak 10 metrů od našeho baráku mi podjelo kolo a já sebou švihla na zem. Manžílek venku už nebyl, šel s dětmi domů. Uslyšel mně tchán jak jsem zakřičela a běžel mi hned na pomoc. Chvilku počkal až se zmátořím a pomohl mi vstát. Mám odřené pravé koleno a pravý loket. Koleno je celkem dobrý, ale v lokti byly kamínky a když mi to manžílek čistil, tak šly na mě mdloby a musela jsem si lehnout, pak už to bylo ok.
Ale ještě se vrátím k těm ztraceným klíčům, pořád nám to nešlo do hlavy a hlavně manžílkovi, nedalo mu to, vzal auto, jel do Zalužic a koukal se cestou po zemi, jestli neuvidí ty ztracené klíče. Večer jsme ještě hledali a nic. Rozhodli jsme se že to manžílek projede podruhé a jel znovu k tomu rybníčku, a tam zapalať pánbu klíče našel i s řetězem na kolo.
Ještě musim dodat, že se naše rodinka dostala domů normálně. Dali jsme náhradní klíč od našeho bytu tchánovi, kdyby se někdy něco stalo, a jak se klíč hodil. Byli jsme rádi, že se klíče našly. Hlavní je, že když jsem se vracela domů z projíždky, že jsem na kole byla sama a ne se Zuzkou, to by bylo horší, takhle jsem odřená jen já a to je hlavní. A mému kolu se taky nic nestalo. Takže sami usoudíte, že to byl den blbec.
Napsal/a: dadýsek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
no, jeden z parádním dnů blbců :-))) taky jsem jich několik zažila. Dnešek k nim naštěstí nepatřil, ale když jsem dávala do lednice hrnec s houbovou omáčkou a převrhla ho a omáčku měla v lednici, nateklou v mrazáku, na kalhotech, triku a na koberci, skoro jsem si to myslela :-)))
ahoj dadýsku….
Musim ti napsat že v zoo Hluboký ste o nic nepřišli…Zoo mi příde malinka a zvířata vystresovaný..Je to jediná zoo kde jsem odcházela s pláčem..
Tak já ho mám dneska. Od rána mi je nějak divně, leze na mně asi nějaká chřipka. Odpoledne mi myčka oznámila, že má zřejmě ucpaný sifon/tak abych si ji rozebrala,pokud nechci mýt nádobí ručně/. No a do třetice na mně při dělání večeře spadly velký dvířka od horní skříňky, naštěstí jsem nerozbila žádný nádobí na lince a hlava to taky vydržela. Radči se už chystám s dětma do postele.