Další týdny uběhly jak voda a Vašíčkovi bude za chvíli šest měsíců. Už to není to spavé miminko, které jsme si přinesli z porodnice. Už jenom neleží na zádečkách a nečeká až ho někdo zvedne :-).
Dávno je tomu, co se umí sám převalit ze zádíček na bříško a naopak. Točí se na bříšku kolem své osy. Před pár dny se začal zvedat na kolínka a když má za sebou něco na odražení, tak to udělá. Pod pohovkou máme nastlané deky a polštáře, co kdyby… Nemám ho ráda na zemi, protože je na ní spousta malých hraček a někdy i drobky, než to smetu. Stal se z něho malý sběrač :-). Je to srandík a kliďák a zlobí se jen, když mi dlouho trvá nachystat mlíčka. Naše mimčo používá obě ručky, ale více levou. Zrovna tu, která měla nalomenou klíční kostečku. Jsem moc ráda, že to tak je, že jsme nemuseli nijak zvlášť cvičit nebo chodit na rehabilitace. Stačila nám ta očenka. Teď při každé sebemenší pochybnosti hned kapu Omisan. Bohužel, jak se změnilo počasí do chladna, dostali oba kluci rýmu. Takže omisanuju 3x denně, aby se mu zase nezačaly ucpávat kanálky a také mořská voda a Nasivin mají u nás hody… Toníček zase inklinuje k bolesti v uchu, takže se pořád smrká v jeho případě a odsává v případě Vašíčka. U něho jsem však opatrná, abych mu nezavlekla něco do nosánku. Odsavku samozřemě umývám, ale paní doktorka říkala, že se to může stát, když se používá ta na vysavač. Je to statečné miminko. Ráno i v poledne odsávání vydrží v pohodě, dokonce mi i pomáhá… casnuje (tahá) s hadičkou :-). Ale před večerním papáním, když to má hodně ucpané, tak už pláče a nechce spolupracovat. Chápu ho… ale nedá se nic dělat. Rýma trvá 7 dní nebo týden podle toho, jestli je léčená nebo neléčená. A pokud můžu, aspoň trochu mu pomůžu. Toníček se raději naučil smrkat :-). Zvažuju, že bych chodila s Vašíčkem do plavání. Máme kousek v Jundrově plavání miminek. Jenže on dopoledne docela spinkává a budit se mně ho na to nechce. Stejně tak na cvičení. Dávám Toníčka na 4 hodiny do adaptačního programu než ho dám příští rok do školky. Chodí dva dny v týdnu, tak jsem to chtěla využít pro Vašíčka a mně. Ale jak říkám, vycházelo by to kolem 10 někde být, a to on zrovna spinkává. Tak uvidím po novém roce.
Stále papá moje mlíčko, ale už jsem musela přidat i kojeneckou vodu. V těch velkých vedrech se začal přepíjet a potom se několikrát za hodinu poblinkal. Paní doktorka nám na konci čtvrtého měsíce říkala, ať už uvažujeme o zavedení příkrmů a lepku. Nesouhlasím s tím, jestliže dítěti mléko stačí. Mám v plánu kojit do ukončeného šestého měsíce a pak teprve zavádět zeleninku a spol. S lepkem bych vůbec počkala ještě chvíli. Nicméně nakoupené zeleninky ve skleničce už mám. Vařívat mu také budu, ale to až polívečky a maso. Nestydím se za to, že dávám dítkám (i Toníčkovi v případě, že nestihnu navařit, nebo mám nějaké běhání po úřadech apod.) kupované skleničky. Je to jako meníčko, na které chodí dospěláci. Řeknu to tak; dokud na to je nějaká koruna, tak to koupím. Kupované skleničky zastávám jednak kvůli úspoře času a také kvůli deklarované kvalitě potravin. Snad etikety nelžou… Na maturitní stužce jsme měli logo: Čím míň víš, tím líp spíš… až v dospělosti jsem pochopila, jak hluboké toto moudro je :-). Mlíčko cucá velice rád. Přesto mně sem tam přepadne obava, aby měl všechny potřebné látky. Užívám vitamíny pro kojící matky Active Baby od Helvetia Apotheke a zvlášť kalcium. Nemůžu pít kravské mléko, protože to Vašíčkovi zhoršuje prdíky. Kefíry, acidofilní mléka apod. můžu, ale taky ne moc. Takže doplňuju vápník aspoň takto, protože bych se nerada odvápnila. Jím hodně zeleniny a maso (pokud si ho uvařím :-)), takže si myslím, že nestrádá. Ani podle váhy a míry, které byly 10. září 8 390 g a 73 cm, to nevypadá. Nicméně je dost aktivní, počítám, že se za chvíli posadí. A jak jsem psala, už se krásně odráží a posunuje, takže nevím, jestli dostojím svého cíle a obavy nezačnu dávat mrkvičku třeba o týden dřív…Co se týče prdíků, tak ty nás trápí stále v tu stejnou dobu. Okolo páté ráno se začne kroutit, tlačit, pomáhá si hlasově a já musím rychle vstát a sejít s ním dolů. Jinak by vzbudil Toníčka a ten už by neusnul. Potom by byl celý den nerudný, protože v poledne už nespává. Sice si jde s námi lehnout, když si občas lehnu i já, ale neusne. Není nad to mít v domě víc obytných místností než jednu :-). Vzhledem k tomu, že červená větrová voda, kterou jsem podávala Toníčkovi, který měl prdíky opravdu bolavé a dlouhé, Vašíčkovi dělala vyrážku, hledala jsem něco nového, co by mu pomohlo. Espumisan zabíral jen sem tam a fenyklový čaj jsem pro jistotu nedala. Pro jistotu proto, neboť manželovi i Toníčkovi dělá fenykl pravý opak – děsně je nafukuje a nejde to ven. Proto jsem zkusila anýzový čaj pro děti. Zatím ho piju já a zdá se, že neškodí a pozoruji i malé zlepšení přes den, kdy dost pěkně prdí (snad to tu můžu napsat :-)). Zkusím ho proto nasadit i Vašíčkovi. Je sice až od ukončeného šestého měsíce, ale paní magistra říkala, že slaboučký a pár lžiček za den neuškodí. No a také jsem objednala kmínové čípky. U nás nesehnatelné, ale lékárna mi to objednala. Stojí to 250 Kč bez poštovného, takže celkem 300 Kč u nás. Možná je to někde levněji, ale to nemám zjištěno. Ono totiž, když si pro to někam pojedu, tak dám za cestu a po sečtení to zase vyjde jinak… Jsou to homeopatika. Jsem zvědavá a věřím v dobrý účinek. Domnívám se totiž, že ho bříško zlobí, protože prakticky celou noc pěkně spinká. My nacucáme okolo sedmé večer a on pak spí až do půlnoci nebo do jedné, kdy se opět napapká a pak spí až do těch +- pěti hodin. Takže se to v něm hromadí a pak to nejde ven. Ani pěkně nepapká v tuto dobu. Narozdíl od Toníčka se však nejraději nacucá, když sedím a mám ho na kolenách. Vleže se mu to moc nelíbí. Jen v noci je mu to šumák… Párkrát jsme spolu usnuli. Vždycky se pak s leknutím probudím, jestli jsem ho nezalehla.
No, co bych ještě přidala… snad jen se trochu pochlubím mým úspěchem. Za půl roku se mi povedlo dosáhnout váhy 64 kg z poporodních 79 kg (těsně před porodem 93 kg). Nevím, je-li to tím, že si jídlo pečlivě zapisuji a vážím, nebo tím šrumcem a kojením, které mám každý den. Bohužel vypadám lépe oblečená než nahatá, protože mám krabatou kůži na břiše asi z toho, jak ta váha šla rychle dolů. Původně jsem svou váhu chtěla dosáhnout do tří let po porodu, ale jde to jaksi samo. Ovšem díky plánování jídelníčku jím zdravě a pravidelně. Kdybych nezapisovala a nevážila, asi bych nejedla. Nebyl by prostě čas. Že jsem si to zařadila do denního systému jako důležitou součást, tak to jde. A když někdy nestihnu svačinu, pak mám celý den rozhozený a jím i večer, když už nemám. A tou zdravou stravou nemyslím žádnou striktní dietu. Dám si klidně i koblih, čokoládu nebo hranolky. Jen toho jím s mírou a nepřecpávám se. Poslední jídlo si dávám v šest večer, a to v podobě zeleninového talíře. Mlsoty jím jen dopoledne, protože vím, že to za den vyběhám. Ale je to náročné ze začátku, než se člověk naučí sestavit si ty jídla. Jen se toho nebát a jít do toho. Stojí to za to. Ono nejlepší je cvičit, ale když to nejde, tak je tu jiný nástroj a to je super :-).
Napsal/a: HankaManka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Vašík pěkně roste, je vidět, že mlíčko stačí. Já jsem tředí dítko kojila plně až do jednoho roku, odmítala příkrmy. Pan doktor mávnul rukou a řekl, přibývá a mě to stačí, až bude chtít vezme si sama. A první co si vzala byl její narozeninový dort. Určený sice návštěvám, takže pro mimi naprosto nevhodný.
S váhou jsem šla také rychle dolů, ale bohužel jsem po roce a půl od porordu začala užívat antikoncepci a během 2 měsíců jsem přibrala 8kg. Jídlo jím neustále stejné, převážně zeleninu a ovoce. Má radost, že jsem za rok dostala dolů 15kg se pak obrátila během chvilky. Už jsem rezignovala, prostě víc to asi dolů nedostanu. Možná, až na to přestanu myslet se to zase obrátí k lepšímu.
Týjo. To už je velký a šikovný kluk 🙂
Jídelníček máme podobný, ráno sladké a večer zelenina. Čokolády se pořád bojím.