Myslela jsem, že to je měsíc, co jsem psala naposledy a oni jsou to skoro dva. To fakt hrozně letí. Neměla jsem čas vůbec na nic. Snažím se co nejvíc věnovat Aleškovi, než přijde sourozenec. A navíc jsem v dubnu dostala šanci na super práci z domova na částečný úvazek. Copywriter – zjednodušeně, psát texty hlavně na web.
Napsala jsem zkušební, líbil se a byla jsem zařazená mezi ostatní. Nejdřív mě měli zaučit, protože jsem to nikdy nedělala. Nicméně se mi začala hrnout práce, asi se jim moje psaní líbilo a já přestávala stíhat. I domácnost. Jsem taková poctivka, takže jsem se na každý text pečlivě připravila, pročetla weby od konkurence, načetla další odborné materiály a pak si teprve troufla psát – o půdních vestavbách, zahradní architektuře, kuchyních na míru, grilech i klimatizacích. Bylo toho moc. Začala jsem se hrozně stresovat, až jsem si řekla, že je to neúnosný a po měsíci to ukončila. Sice mi na účtu přistála poměrně slušná částka, ale uvědomila jsem si, že mi ten čas za to nestojí. Teď si zase užívám většího klidu.
Bylo to pro mě příjemné odreagování, ale potřebovala bych pomoct doma a s Aleškem, tchýně zrovna zjistila, že má její manžel aférku a tak dočasně řešila situaci doma a hlídání najednou nebylo. Bohužel přítel mi doma vůbec nepomáhá, za 3 měsíce nebyl schopen vyklidit a vymalovat dětský pokoj, i když měl nejdřív týden a teď dokonce 2 dovolenou, tak v noci hraje na počítači a přes den spí. Ani se nevidíme, když on vstává, já už jsem s Aleškem venku, večer má sluchátka na uších a hraje. Má to tady jako mamahotel, už jsem mu vysvětlila (výjimečně jsem u toho dokázala zůstat klidná), že mě takový život, kdy jsem na všechno sama, nebaví. Ale nic se nestalo. Když se nají, umyje jen svůj talíř, další nádobí ho nezajímá a ještě si do mě rejpne, že to nádobí mám mýt hned. Asi si to blbě organizuju, když to nestíhám, protože krmím Aleška, pak možná sebe, do toho vařím, peru, uklízím a snažím se postupně vyklízet pytle a krabice od stěhování. Večer jsem tak unavená, že usínám s Aleškem. Pak se ale tak v 10 stejně vzbudím a jdu ještě uklízet, zatímco on sedí do rána u počítače. Tak to je velká kaňka na kráse mého života, jinak jsem šťastná, že jsme všichni zdraví a pořád jsem u vytržení z novýho bydlení, toho se nemůžu nabažit. Bohužel terasu jsem musela taky vyklízet sama, protože jinak bych si tam to kafe asi nikdy nedala a nemohla tam nechat Aleška si hrát. Přítel odnesl aspoň těžké dveře, i tak mě ale všechno několik dní bolelo. Ale když jsem viděla, jak tam Alešek lítá, vřeští a užívá si to, bylo mi zase krásně. Já prostě žiju pro svoje dítě, ale bohužel partnerství mě psychicky ničí.
Ale dostala jsem další psychickou vzpruhu. V pátek jsem byla na velkém UZ a paní doktorka to kontrolovala třikrát. Potvrdila mi, že miminko je holčička. Takže moje nálada vylítla až do oblak, holčičku jsem si strašně moc přála. Přítel tam sice byl se mnou, ale jako kdyby nebyl, nic neřekl a ani potom v autě to nekomentoval. Nemám už ani sílu ani chuť se ho ptát, co na to říká. Nejsem si ani jistá, že mě jeho názor zajímá. Uvažuju, že jí nechám moje příjmení a jméno si vyberu prostě sama. Neptá se, jak se mám, že už mám pohyby, že by je mohl cítit taky, protože malá je hrozná čertice, nic ho nezajímá. Je těžce závislý na počítači a jediná chvíle, kdy ho slyším plynule mluvit, je s ostatními lidmi ve hře. Já jsem vzduch.
Takže asi tak u nás. Chvíle štěstí s Aleškem a jeho sestřičkou v bříšku mi dávají sílu a chuť do života. Snažím se to ošklivý házet za hlavu, ale někdy to prostě nejde. A já už se ani nerozčiluju, jen mi to přijde neskutečně líto, že jsem svým dětem vybrala za tátu zrovna jeho.
Napsal/a: Teru
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
Hanzlíci – díky moc ke gratulaci i k přání toho dalšího. Vysilující to je, ale můžu si za to sama, toho jsem si dobře vědomá a tak jsem naštvaná hlavně na sebe.
Peťko – jedu s přítelovo mamkou, jejím manželem a jejich synem (13 let) v srpnu na Slapy. Přítel mi nebyl schopen říct, kdy má v práci napsanou dovolenou (ptala jsem se asi 4x za poslední 2 měsíce) a mně už se nechce čekat, až se podívá. Místo je tam i pro něj, kdyby mu vyšla dovolená, ale i kdyby, počítám, že by chtěl být doma sám a „odpočinout“ si od nás. Pokud by mu vadila jeho rodina, ráda bych s ním jela sama a s Aleškem. Nabídnu mu obě varianty, tak uvidíme, jak zareaguje.
Jani – vyříkat nepomáhá, bohužel se chová jako puberťák, otráveně vyslechne moje stesky a hodí to za hlavu, nebo se snaží jen chvíli. Na dovolenou ho těžko donutím jet, když se mu nebude chtít. Nechodí se mnou nikam, já se vídám s jeho rodinou pomalu každej den, on nejde ani na jejich oslavu narozenin, nejede grilovat, prostě ho tam nedostanu. Jeho máma mu chce promluvit do duše, ale nevím, jestli je to dobrej nápad. Všichni o tomhle problému vědí, pomáhají mi, jak se dá, protože já tady ve městě nikoho neznám, on má kamarády jen v práci nebo na netu. A s těma z práce jsem se viděla párkrát, ale jsou jako on o dost mladší, jejich holkám je kolem 20 a s těma si nemám moc co vykládat. Takže se občas vídám jen s manželkou jednoho z nich, co je jí taky přes 30 a po hodně problémech a několika IVF teď taky konečně je těhotná a čeká holčičku.
Ano, hraje online hry většinou s lidma z celýho světa.
A termín mám 4.10., ale jak s oblibou v nadsázce říkám, na Václava bude venku. 🙂
Teru, aha, já myslela, že to je jen chvilková záležitost. Ale po tom, co jsem si přečetla ostatní články od Tebe, tak chápu. V prvé řadě, obdivuju, jak to všechno zvládáš…Tady je opravdu těžké radit. Většinou radím vyříkávání, ale jak píšeš, těch už bylo tolik… Já bych zkusila řešení Petky, pojala bych to jako dovolenou, protože se dvěma dětmi už to bude obtížnější….Prosim tě a to on hraje na tom PC hry nebo co tam vlastně dělá?Zeptám se, a co tchánovci? Ví o tom vůbec?
teď odbočím…protože mám také holčičku z přelomu ledna a února, zeptám se, kdy máš termín? Jinak naprosto chápu, že sis přála dvě děti, já bych uvažovala stejně.
Teru, co takhle pobyt na týden někde u lesa v chatičce, kde by PC nebyl? Jel by s vámi? Vydržel by to bez PC?
Kdy tedy pracuje, když ve dne spí a v noci je na PC?
Asi bych vzala počítač a odvezla někam hodně daleko. To by asi koukal, kdyby ho doma nenašel. 🙂
Teru, předně gratuluji k holčičce, moc 🙂 A ten zbytek už tu psaly ostatní… Tohle musí být naprosto vysilující. Přeju jen to nejlepší, pevné nervy a pokud možno snadné rozhodování, pokud na ně dojde. Hanz.
Nuninko, říkala jsem mu to už dřív a taky jsem se s ním 2x rozešla, ale on to vždycky ukecal, pak sekal dobrotu měsíc až dva a pak zase zvítězil počítač. Ano, jsem asi ta typická představitelka těch, co je manžel zmlátí, pak přinese kytku, ony mu odpustí a tak se to opakuje dokola. Jen tady nejde o fyzické násilí.
Bamisko, my jsme se přímo ve hře seznámili, takže on je takový od začátku. Někdy má lepší období, kdy tak trochu „abstinuje“, chodil třeba do posilovny, cvičil a staral se o sebe. Pak s výmluvou, že na to nemá peníze kvůli mně a Aleškovi (přitom trenér by ho pak už bral zadarmo, stačilo platit posilku, jenže ta životospráva k tomu, to je v podstatě jen maso a zelenina, to bysme asi fakt neutáhli kupovat kilo hovězího masa denně jen pro něj), se na to vykašlal a teď skuhrá, že ztloustnul.
Alešek byl dítě mimo plán. Byli jsme zrovna na pokraji rozchodu, když jsem otěhotněla. Ve třetím měsíci jsem se s ním rozešla a šla bydlet s mamkou a bráchou. Přemlouval a sliboval celej víkend, zase jsem vyměkla a po pár měsících se k němu vrátila. Jinak ano, jsem blbec, co věří, že přítel dospěje a uvědomí si priority. Druhé dítko bylo plánované, protože je mi už skoro 36 a chtěla jsem 2 děti. No a tak mi přišlo nejlepší, když už jsme si spolu koupili byt a máme jedno dítě, mít i druhé dítě se stejným chlapem. On nebyl proti, já si nadiktovala holčičku a otěhotnění v lednu nebo únoru a ono to fakt vyšlo. Říkala jsem si, že než bych našla s jedním dítětem jinýho chlapa, pak třeba by otěhotnění byl problém, že děti jsou pro mě důležitější v životě, protože jak tu někdo velmi chytře jednou napsal nebo to má v podpisu – toho pravýho můžeš potkat i v 50, ale dítě mít v 50 nemůžeš. A já jsem nechtěla, aby Aleš byl bez sourozence.
teru nějak mi uniká jak dlouho takový přítel je, jestli stále, nebo je to jen jeho nějaká chvilková etapa?….asi nenapíšu nic příjemného pro těhulku, ale takovej chlap je naprosto k h…. 😀 je vidět, že tě to trápí a přeju aby došlo k NĚČEMU ono těšit se na miminko a mít vedle sebe tohle musí být náročné….ještě mi jede hlavou proč další dítko když to nefunguje, ale nevím jestli a jak je to dlouhodobý záležitost a ted si přesně nevybavuji začátek tvého těhu co a jak…jsem ráda že ti ta holčička vyšla a trochu závist od těch mých třech kluků…opatruj se..
Teru, tohle tě zničí. 🙁
Zkusila jsi mu třeba říct, že pokud je pro něho důležitý pouze komp, tak spolu končíte?
Služby jsem samozřejmě omezila, většinou vařím jen pro sebe a Aleška, ale to jemu nevadí, umí si uvařit sám, nebo prostě nejí, protože vaření by ho obíralo o čas u PC. Takže se odbyde rohlíkem s něčím a je to.
Už mu ani neperu, ale tím, že domácích věcí má dost a v práci se převlíká do montérek, tak to za ty 3 týdny zatím asi nepoznal. Máme sušičku, takže moc nežehlím a on by si nežehlil vůbec.
No a zbytek kvůli Aleškovi omezím těžko. Neumýt koupelnu, WC, nevytřít, neluxovat, nepovlíkat postele nebo tak, tomu se vyhnout nedá. Taky nakupování, nekupuju nic pro něj (dřív jsem vždycky nakupovala i věci, co má rád, teď jen pro mě a malýho), jenže co mám dělat, když je celou noc vzhůru a ráno na jeho stole jsou kelímky od jogurtů nebo Pribináčku, co kupuju mrňousovi. I mu už jednou snědl oběd od babičky, co jsem dostala.
Ale mně by hlavně pomohlo, kdyby se víc věnoval Aleškovi, abych mohla trošku odpočívat.
Nuninko, mluvila jsem s ním o tom pravidelně, ale nic na to neříkal a výsledek nula. Vždy si vyslechne, co mám na srdci (posledně jsem mu řekla na rovinu i to, že takhle žít nechci a nebudu, že nečekám od života perma štěstí, ale spokojenost ve vztahu, ale že jsem většinou nasr… nebo znechucená a to se mi nelíbí), ale pak se otočí k PC a je to.
On je totiž naprosto spokojený – nic nemusí, sedí u PC, má tu nakoupeno a uklizeno, o syna je postaráno, tak na co by si stěžoval. Sex si zřejmě hledá jinde, já v tomhle směru nemůžu fungovat, když nejsem v pohodě. Tím pádem je to můj problém, že jsem nespokojená, ne jeho. Ale to se jen dohaduju, že to takhle vidí, když se mnou o tom nemluví.
Teru, tak pro mě to bylo veselé čtení, protože jak ses dlouho neozvala, už jsem si říkala, jestli je všechno OK. Tak mám radost z holčičky.
No a ta smutná část…takových chlapů je v mém okolí víc a většinou dítě ani nechtějí, např, moje kolegyně v takovém vztahu žije a je už ve věku, že zůstane 100% bezdětná, s blbem na krku. Tak je to asi slabá útěcha, ale to nejdůležitější už máš, a pak uvidíš, jak se to bude všechno dál vyvíjet. Držím palce!
Teru, bříško krásně roste. Zkus se tak moc nestresovat, i když je mi jasné, že to nejde. Zkusila sis s ním promluvit? Takhle to přece dál nejde. Pokud váš vztah bere jenom jako mamahotel (tak to pak není žádný vztah), tak bych mu omezila služby, jak píše Petra. Ať si třeba zkusí taky SÁM vyprat a vyžehlit prádlo, nebo třeba nachystat jídlo?
Dneska to je smutné čtení, ale hlavně že jste v pořádku a holčička v bříšku krásně roste. 🙂
Teru, nezkoušela jsi omezit v mamahotelu služby?
…nemyslím úplně ho odříznout, ale omezit něco z toho, co tě obírá nejvíc o čas a energii.
Peťko, čekám už 5 let, až dospěje, ale asi už jsem to vzdala.
Jani, bát se o život dítěte je samozřejmě naprosto jiný stres, než špatný vztah, u tebe šlo o vážnější situaci. Měla jsem větší stresy v prvním těhotenství a Alešek je v pohodě, není mamánek a hlídá ho „celá“ rodina (kromě tatínka…). Tatínek s příchodem holčičky určitě neroztaje, tyhle naděje už jsem vzdala, měla jsem jich za těch 5 let s ním tolik, že už to umořilo i osla – mě.
Petruš, děkuju za palce, ale já už to fakt vzdala. On se nezmění a pokud to nepřijmu, nebo nezměním svůj přístup já, tak on je těžce v klidu a já jsem ta, co stresuje. Takže buď se přepnu, nebo … no uvidíme.
Teru, o víkendu jsem na počítač moc neměla čas, tak mi tvůj článek proklouzl trochu mezi prsty. Taky bych neřekla, že jsou to už skoro dva měsíce od posledního povídání od tebe. Uteklo to fakt rychle a jak čtu, tak jsi toho taky spoustu stihla. A když se ještě vezme v potaz, že jsi na všechno víceméně sama takřka se dvěma dětmi (to počítám přítele, ne rostoucí bříško), tak klobouk dolů.
Jinak teda souhlasím s Peťkou, že to bylo spíš smutné čtení. Chytré rady ti dávat nebudu, ale držím palce, ať to tatínkovi brzo sepne a uvědomí si, že už je taky dospělý, navíc táta od rodiny…
Teru, užívej si dál Aleška, je to největší štěstí co máš. A opravdu se netrap tím ostatním!!!! Vím, že je to těžké, ale ten prcek v bříšku to neskutečně vnímá…Bohužel mluvím z vlastní zkušenosti-zrovna, když jsem čekala Michalku, malý byl v Motole na přístrojích. Nešlo to se netrápit, ale pak jsem to viděla na malé. Nešlo se od ní vzdálit na krok, jakmile jsem to udělala, spustila křik. Celý den jsem jí musela nosit, stačilo kohokoli pozdravit a řev, nikdo na ni nesměl promluvit a do 2 let nebylo možné, aby ji někdo hlídal a že byla extranespavá, to už čteš asi potisící. Tím nechci strašit…Snažila bych se to nějak vydržet,m než se holčička narodí.Ono spousta chlapů pak roztaje:).Tak moc držím pěsti, aby to byl i tvůj případ.
Teru, přečetla jsem tvůj článek jedním dechem.
Je to tentokrát hodně smutné čtení. Nevím co k tomu dodat, samozřejmě ti přeji, aby se vše u vás urovnalo a tvůj protějšek si uvědomil, že je táta a začal se podle toho také chovat.
Užívej si Aleška a rostoucího bříška a čas třeba ukáže jak to s vámi bude dál.
Mobile Sliding Menu