Katka – 32. tt. aneb jak se ten náš kluk bude jmenovat?

Peripetie se jménem máme úspěšně za sebou, domluvili jsme se na Vítkovi, i když mně by se líbil i Vojta. Ale rodinná rada rozhodla, že to bude Víťa. Tak jsem neprotestovala – to se mi taky líbí.

Dnes mě pěkně bolí záda, spíš kříž a bolest vystřeluje do nohy. Vzhledem k tomu, že jsem měla vždycky problémy se zády, tak mě to vůbec nepřekvapuje. I ta váha už mluví za své. Musím to ještě vydržet – už jen 63 dnů. 🙂 Ono taky jsem celý týden chystala výbavičku pro našeho kocourka, jak miminku říká Miška. Pořád mě chodí pusinkovat bříško a hladit. V pátek přišla s tím, jestli si brášku bude moci vzít za ženicha. Moc by se chtěla vdávat. Tak jsem si říkala – jo holčičko, až ti ho dovalím domů, budeš ráda, že se ho zbavíš.

Po Velikonocích jsme šli na ultrazvuk, moc jsem se těšila. Srdíčko jsem slyšela minulý týden, jen našemu hochovi se to nelíbí. Pořád uhýbal a sestřička říkala, že je to pěknej gauner. Byla jsem zvědavá, jak bude vypadat na ultrazvuku.

Tak ultrazvuk dopadl dobře. Je to pořádný macek – i pan doktor se ptal, kolik měla dcera, když se narodila. Se svými 3300 g a 50 cm ji Vítek asi hravě přeroste.Teď v 32. tt má 2100 g – no asi bude po tatínkovi trošku prostorově  výraznější. Když jsem se to dozvěděla, tak jsem si s hrůzou představila ty 2 měsíce – cca co měsíc to 1 kg, no nevím. Už jsem si doma dělala legraci, že mi pupík praskne a já Víťu budu tahat jako kačera za sebou.Takové bříško, co mám teď, jsem měla s Miškou pár dní před porodem. No nějak to dopadne. Jen to zklamání – chtěla jsem po panu doktorovi, aby nám udělal foto, protože minule, když jsme byli na velkém ultrazvuku, tak jsme na to zapomněli, jak jsme byli dojatí, že to bude kluk. A nebudete věřit, ale ten náš gauner si dá ručičku před pusinku a fotit se nebudu, dělej si co chceš. Pan doktor sice přemloval ďoubáním, ale on si usmyslel, že ne, tak ne. Nebylo poznat co je co, jen kulatá šiška. Pan doktor se smál, že takhle umíněný mimčo zase dlouho neviděl. 🙂 Ale hlavně že je v pohodě. A ostatně za necelé 2 měsíce si ho užijeme v reálu. Když se otáčí v bříšku, tak to vypadá, jako bych tam měla vetřelce. A ten vetřelec se chce dostat ven. Už se mi špatně řídí auto, protože se mi opírá o žebra na pravé straně a je to pěkně nepříjemné a taky už toho tolik nesním jako dřív. No nemám asi moc místa na jídlo, když tam má NĚKDO nohy 🙂

Ani nevíte, jak se na toho cvrčka těším. Jsem zvědavá, jestli bude mít vlásky (Miška je sice měla, ale byly bílé a strašně kraťoučké, tak do 2 let vypadala jako plešatá), jak bude vypadat – no co vám budu vyprávět.

Napsal/a: Katka