Zdravím vás všechny, kterým se nedostává internetových prázdnin jako mně. Je to teda obrovská komedie se zřízením internetu, ale musíme to ještě nějakých pár dní přetrpět. Zatím jsem našla alespoň možnost, jak vám zaslat další povídání, co u nás nového.
Je tu pár novinek, vezmu to popořadě, jak k nim došlo. Anička začala spát s námi v posteli. Muž se tomu odjakživa bránil, ale tím, že není pořád doma a k tomu Ančí dostala na dva dny teploty, tak jsem si ji prostě vzala do postele. Hlavně tedy proto, abych jí hlídala tu její chorobu, ale záhy se z toho stal milý zvyk, na který se už i chlap vždycky těší. Je to opravdu krásné, když to drobátko ráno otevře oči a tou malou ručičkou mě pohladí na tváři a dá mi pusinku… Naprosto to kompenzuje to, že se kvůli tomu drobátku moc nevyspíme (jak je malá, tak umí zabrat celou postel).Zmíněné mírné teploty odezněly samy od sebe, aniž bych se je pokoušela jakkoli léčit, a přišla rýma. Obrovská a ošklivá, kterou jsem si od Ančí neváhala chytit, a už to u obou přešlo i v ten ošklivý noční kašel, kvůli kterému se člověk vyspí tak dvě hodiny max. Hrůza.
Jinak jsme pokročili ve vymýšlení jména pro mimčo. Mých několik návrhů se celkem ujalo a byla z nich vybrána tři jména, ze kterých si mohu vybrat to jedno. I když chvilkami ještě váhám, tak ale myslím, že jsem vybrala… Jindra :-). Už tedy moc nevím, kam s břichem, pocitově si připadám pořád jakoby na začátku těhu, ale fyzicky přesně naopak. A ještě mě taková doba čeká…
Každopádně, pro Jindříška je připravená už i ta poslední věc, kterou jsem si naplánovala, kolébka už neslouží k odkládání zrovna nepotřebných věcí, ale je nachystaná a pořád se na ni musím koukat. 🙂
Muž mi sundal z půdy několik obrovských pytlů s dětskými oblečky, které jsme tu postupně od narození Ančí nastřádali. Takže už mám vytříděné mimi oblečky, je toho teda opravdu kvantum, až jsem byla sama překvapená, kde se to všechno vzalo. Pamatuji se, že Anička měla jen pár kousků na střídání. No ale lepší než toho mít nedostatek. 🙂
No a poslední novinka – o víkendu nám konečně dorazila ta zvířátka! Nakonec tedy tři ovečky a jedna koza. Všechny jsou březí, takže ještě před narozením našeho drobka se nám tu začne prohánět několik jehňat a kůzlat. 🙂 Teda jsou opravdu nádherné, všechny. Koza je velké kápo celého stádečka a po dvou dnech jsem si získala i ty plaché ovečky, že už si přijdou i pro pohlazení. Anička z nich má samozřejmě také radost, ale jak jsem tak vysledovala, tak se raduje spíš jen za oknem. Jak jdeme ven, tak už ji daleko víc zajímá kočka. 🙂
Omluvte kvalitu foto, jsem bez normálního foťáku :-).
Zatím ode mne vše, už se nemohu dočkat, až budu normálně fungovat a přijdu s vámi zase diskutovat a komentovat a tak vůbec. Mějte se krásně! Jana.
Napsal/a: Jana Kopejtková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Lien, já myslím, že budu ráda, když budu mít kam ten uzlík přes den občas odložit 🙂 Jinak ten postoj ke kolébce chápu, rozhodně 🙂 A s tím dojením, zatím to není aktuální, jsou teprve všechny těhotné, rodit budeme všichni najednou a než je budu moct začít dojit, je květen a to už je pohoda. Takže ano, rozmyšlené to je. Trápí mě tu úplně jiné věci, tohle je radost. Dojení mi vždycky šlo, tak by neměl být doufám problém 🙂
A s tím spaním v posteli… Ančí začala zase zpátky vyžadovat svoji postýlku, nechávám ji otevřenou, aby si mohla kdykoli přelézt k nám. Předevčírem nenechala chlapa vyspat, byla od tří do pěti vzhůru a blbla v posteli, tak mi muž říká, že jí nemám nechávat otevřenou postýlku. Druhý den jsem ji tedy zavřela a v noci mě probudilo, že je Áňa vzhůru, tak jsem pro ní prostě šla 🙂 nebyl asi moc rád 😀
Jinak děkuji všem za komentáře 🙂
Jani, kolíbku já naopak závidím. Je nádherná! Já měla pro prcky takovou obyč, ale taky jsem ji využila. Nevím, jak to dítko vnímá, že je v kolíbce, ale je to takové hezké, staročeské 🙂 Nevím, jak to napsat, ale mě se to strašně líbí. Akorát je to na moc krátkou chvíli, ve 4. měsících si v tom začnou sedat a to už je pak nebezpečné 🙁 Co já bych dala za kolíbání 😀
A děti v posteli? Někdy na zbláznění, hlavně když to kope, má divoké sny, ale ty rána… Přesně jak píšeš… Vidět, když se to prtě probouzí, nebo se nechat probudit pohlazením a pusinkou a větou: dobé áno moje mamineško“… To za tu neprospanou noc stojí 🙂 *
hanzlící, kolébka se mi nelíbí :-), ne jako je hezká, třeba pro panenky nebo na hraní, ale já mám k takovým věcem trošku daleko, protože je pak miminko taky daleko, nepoužívali jsme takové věci. Ovšem že s vámi začala malá spát mi přijde super, určitě jí to hodně pomůže po příchodu sourozence. My máme k sobě sražené tři postele a vyspíme se čtyři, zatím, tak potom nevím moc jak to budeme řešit, až maličká poporoste. Taky nevím, jaký bude prostor v ložnici, ale ráda bych rodinnou postel na zakázku, uvidíme jak se vejdeme.
A k ovečkám, jsou pěkné. Jak to máte vyřešené s dojením, myslím, žes psala, že je tomléčné plemeno, takže budete mít dojit 4 ks. Máte to rozmyšlené?
spaní ve třech to znám, malej usíná ve své a přelézá k nám nad ránem, také si ty chvilky užívám..utíká to…jméno je moc hezké…kolíbka rozkošná a se zvířátka obdivuji,…já bych se bála a neuměla se o to postarat….
Krásná kolébka. Zvířátka závidím taky. Muž o tom básní pořád, jenomže my na to nemáme prostor.
Uzdravujte, odpočívejte a papa.
Janí teda, kolíbku ti závidim… ovečky super a hlavně, že je malá v pořádku. Tak máš co prát a žehlit co? Taky si připadám jak koule a to jsem skoro na konci 6 měsíce.. Tak se držte!
Mobile Sliding Menu