Vlastimil Marek – Nová doba porodní

Rubrika: Jsem máma

63156_birth_of_son_2„Matka, která odmítá holení, je podle mne dementní. Poloha vleže je pro matku samozřejmě nepohodlná. Ale nám se při ní dobře pracuje. – Prof.Z.Hájek, DrSc., veterán českého porodnictví.“

„Tradiční porodnická báchorka zní asi takto: Porod je nebezpečná záležitost. Až do počátku 20. století mnoho žen a dětí při porodu umíralo. Pak péči o rodičky vyrvali z rukou nedovzdělaných a nevědomých porodních bab lékaři a rození dětí se přesunulo do nemocnice. V důsledku toho úmrtnost matek i dětí poklesla, jako když mávne kouzelným proutkem, a dneska už díky porodnickému umu a nesrovnatelně lepšímu zázemí v nemocnicích žijí téměř všichni zdravě a šťastně až do smrti…“

Než se mi dostala do ruky tato knížka, myslela jsem si, že rodit v nemocnici je jediné správné řešení, můj porod nebyl těžký a porodní asistentka s lékařem mi moc pomáhali. Po jejím přečtení (ačkoli je kniha už šest let stará) jsem ale plná pochyb, zda skutečně vše probíhalo tak, jak mělo, s ohledem na to, co je nejlepší pro moje dítě.

„Když se lékaři rozhodli, že nově narozené děťátko je třeba okamžitě vyšetřit a odebrali ho matce, přerušili tak velmi důležitý proces prvního kontaktu, což může nepříznivě ovlivnit další vývoj dítěte. Když se lékaři a výrobci umělé výživy rozhodli, že umělé mléko (v angličtině doslova mužem vyrobené mléko) je lepší než mateřské, přispěli k tragickým epidemiím dětských úmrtí, která nemusela nastat. Když se lékaři rozhodli, že je důležitější, aby děťátko hlídal zdravotník, než jeho matka, založili novorozenecká oddělení, kde byly všechny děti společně hlídány jedním nebo dvěma zdravotníky, a vytvořili tak báječné prostředí pro nosokomiální infekce a zároveň narušili vznikající vztah mezi matkou a nově narozeným děťátkem. Lékaři rozhodli, že všechny děti, které váží méně než 2500 gramů, budou umístěny v inkubátoru, ačkoli mohou sát a dýchat samy. A potom se pečlivým průzkumem zjistilo, že děti umístěné svým matkám na hrudník po celých čtyřiadvacet hodin (tzv. klokaní metoda) rostou rychleji a stůňou méně než podobné děti v inkubátoru.“

Autor těhotenství a porod přibližuje očima nenarozeného dítěte. Shrnuje poznání jiných lékařů, kteří upozorňují na možnou vazbu mezi nepřirozeným porodem, násilím a psychickými problémy dětí a dospělých. Jak může ovlivnit nás i naše děti vyvolání porodu, císařský řez, podání epidurální analgezie, ultrazvuk?

„Všechny léky mají nechtěné vedlejší účinky, některé ale vážnější než jiné. Na přelomu 60.let se po celém světě rodily děti s vážnými abnormalitami končetin. O deset let později se ukázalo, že šlo o vedlejší účinky thalidominu, které ženy užívaly během těhotenství… Je čím dál zřejmější, že porodníci a lékaři na porod příliš spěchají. Nikdo se ale žen neptá, jestli chtějí porod sice rychlejší, ale zato bolestivější a s případnými komplikacemi… Namísto přirozených prostředků pro úlevu od bolestí (vany, míče, houpačky, opora partnerů, změna polohy) navrhují dnes lékaři, kteří zjistí nefunkčnost demerolu, širší aplikaci epidurální analgezie. Přitom již v roce 1981 byla zveřejněna studie prokazující, že šestitýdenní děti, jež byly při porodu vystaveny působení bupivacainu, byly cyanotické a mnohem méně vizuálně i pohybově reagovaly na okolí.“

A jaké máme jiné možnosti? Dočteme se o alternativách, historii porodů a jak se rodí u jiných národů (alternativní porod by v jiné zemi nebo jiné době nevyvolával pozdvižení), část knihy se také věnuje možnostem stimulace nenarozeného dítěte.

„Mimochodem o tom, že to (i u nás) jde, svědčí výsledky Horské nemocnice ve Vrchlabí, kde zcela změnili postoj k rodičkám a hlavně k novorozencům. V průběhu roku 2000 tam rodilo 302 žen. Jen 4,3% dětí se narodilo císařským řezem (celostátní průměr je 13%), jen 6x (1,99%) byl proveden nástřih hráze. 83 porodů bylo do vody, porodů svých dětí se zúčastnilo 195 otců, ženy rodily 65x na stoličce, 26x vkleče, 15x na pytli, 2x vestoje, 2x vsedě a podřepu.“

Za pár týdnů se mi narodí další miminko. Tentokrát se, především díky této knize, budu snažit brát na něj větší ohledy.

Autor Vlastimil Marek
Nakladatelství EMINENT, 2002
Počet stran 264
ISBN 80-7281-091-1

Napsal/a: Sonča

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • MarillaEuna

    Mě knížka zaujala v tom, že mě opravdu přesvědčila, že porod není operace a většinou ani nic co je nutné řešit pomocí kupy doktorů a pokoje plného přístrojů.
    Nakonec jsem jako bolestínská 🙂 prvorodička byla ale velmi ráda, že rodím v nemocnici a né doma, spoustu alternativ ve svém porodním plánu jsem při porodních bolestech opustila a důvěřovala zkušené PA. Nicméně jsem si celé těhotenství v duchu opakovala pasáže o porodech domorodých žen (indiánky témeř za běhu vysokým sněhem :))
    Vážně mě to uklidnilo.

  • Rodit doma bych zrovna nechtěla, ale něco rozumnějšího než je současné české porodnictví bych uvítala. Jsem ráda, že situace se pomalu mění a někde se už na rodičku dívají jako na svéprávnou bytost a ne jako na nemocnou hysterku.

    Osobně s průběhem 1. doby porodní jsem byla spokojená, mohla jsem skákat na míči, jít do sprchy, jíst. Nevadilo mi ani protrhnutí plodových obalů, holení, klystýr. Když už jsem byla dostatečně otevřená, tak jsem ale přestala cítit kontrakce a rutinně jsem dostala oxytocin. No a pak jsem sice kontrakce měla, ale jakoby to bylo opsané z této knížky. Byly dlouhé, takže jsem se nedokázala správně trefit, v pololeže taky nic moc, takže jsem tlačila hodinu a PA mi tlačily na břicho, aby Kubík vyšel. No a jak mi pak řekla kamarádka Dr. z gyn-por. oddělení, tlačení na břicho je o něco lepší varianta než použití kleští. Přitom možná stačilo nechat mě odpočinout po 1.DP a změnit polohu.

    A ještě jeden příklad, jak už jsme si na to, že lékaři jsou neomylní, zvykly. Četla jsem popis porodu Slovenky ve Skotsku. Nejvíc nespokojená byla s tím, že ji nechtěli přijmout do porodnice, i když už nějaké kontrakce měla a posílali ji raději do domácího prostředí, ať přijde později, až budou frekventovanější. Dále jí vadilo, že lékař nebyl celou dobu u porodu, porod vedla něco jako PA, odmítli jí dát epidural, a když si vyřvala doktora, tak ji konečně uspokojilo podání oxytocinu a následný klešťový porod, protože dítě bylo konečně venku.

  • lucia1604

    Můj první porod byl dlouhý, bolestivý a nakonec skončil kleštěma… ale říkám si, že kdyby mě rodila zkušená porodní bába, třeba by to všechno bylo jinak… v bolestech jsem řvala na celou porodnici a byla jsem vyčerpaná… jediné čeho jsem se od personálu dočkala byla jakási injekce, o kterou jsem nestála… prostě přišla nějaká sestřička a rovnou mi ji píchla, že to mám na bolesti ani se nezeptala, jestli ji chci… bylo mi po ní ještě hůř… nakonec přišla dr. a vynadala mi, že málo tlačím… byla jsem opravdu vyčerpaná a nedostala jsem ani slíbenou glukózu… malá měla 2,49kg (takže 10g pod hranicí) a na první kojení mi ji přinesli až po dlouhých 10ti hodinách!!! Naštěstí nás to nijak nepoznamenalo a kojili jsme bez problémů… druhý porod byl pravý opak.. malá byla hned venku :))) hlavně proto, že jsou děti od sebe jen 19 měsíců :))))

  • Ahoj Virenko.
    Je pravda,že jsem knihu nečetla a tudíž nejsem zasvěcená,ale pak je opravdu těžké se vyjadřovat k výtahům a uryvkům.Ještě před 15 lety tyhle děti neměli šanci na přežití,dnes je to už 70%.Je škoda,že ten výtaj článku nebyl přesnější,ale podle toho,co jsem tam četla,jsem si prostě udělala svůj usudek.

  • Virenka

    Mykesi, dítě s 830g je výrazně předčasně narozené, myslím, že v době, kdy WHO uvedla tyhle výsledky, byly tyhle děti na hranici přežívání vůbec bez ohledu na následky. Jsou tím ale myšleny děti, které OPRAVDU jsou schopny dýchat a sát, tedy třeba některé v 33. a 34.týdnu, s váhou (třeba) někde kolem 2 kg. V nemocnici došlo k silné infekci na novor. oddělení a proto byly všechny děti schopné dýchat a sát přemístěny do postele k matce, aby se co možná nejvíc snížilo riziko nákazy. No, a přitom se mimoděk zjistilo, že tyhle děti prospívají mnohem lépe, než když zůstaly v inkubátoru. To je skutečný výsledek výzkumu, autor Marek většinou poctivě cituje.
    A je jasné, že ta kniha je díky obsahu kontroverzní, zejména pro obec zdravotníků /a to můžu říct, jsem taky zdravotník :-))/, některé matky se v ní ale mohou najít. A pak hezky porodit, což je nakonec vždycky to, na čem záleží.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Už je to pár let, co jsem tu knihu četla – snažila jsem se „zodpovědně se připravit“. No, skutečnost („závěr“ těhu a porod) pak nakonec byla zcela mimo mé představy a plány…
    Ale z té knížky jsem byla už při její četbě – no, minimálně rozpačitá…

  • Proboha,viděl ten „pán“,jak vypadá po narození mimino,které má mín jak 2500gramů?!!!!Já viděla to svoje až druhý den,mělo 830gramů a sestřička měla co dělat,aby mě udržela na nohách.Absolutně nechápu,jak si představuje,že tohle stvoření může sát a dýchat samo!!!To snad nemyslí vážně.Bez pomocí hadiček,dejcháku a inkubátoru bych ted doma nenaháněla ke spánku naši 4,5 letou Martinu.A co se týče třeba toho nástřihu-ta starší,Míša měla docela dost velkou hlavu a ikdyž mě nastřihli,už na poslední chvíli,byla jsem roztrhaná na cimpr campr.Nebýt nástřihu,tak asi nevím,co kde dole mám.
    Radka

  • Virenka

    Podle mě je zásadní, aby si matka mohla vybrat to, co je pro ni přijatelné. Pokud chce křeslo, musí mít právo zvolit si křeslo. Ale stejně tak stoj či pozici na všech čtyřech. Podle mě je proti logice porodu a taky nechutné, pokud matce, která odmítá klystýr, personál nemocnice oznámí, že ve srač… rodit nebude. Stejně tak se většině lékařů nechce kleknout k porodu na všech čtyřech. Ale personál u porodu není ten, kdo má rozhodovat.
    Markova kniha je dobrá, všem, které oslovila, přeji, aby našli porodnici, kde porodí podle svých představ.

    Porodnice ve Vrchlabí, jak už asi víte, je od prvního týdne v lednu zavřená, zatím mi nikdo nebyl schopen říct, zda bude v dohledné době otevřena.

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Já si myslím, že když žena chce rodit v nějaké alternativní poloze, tak by jí to mělo být umožněno, ale s ohledem na průběh porodu,tj. pokud lékař trvá ze zdravot. důvodů na klasické poloze, pak toto respektovat. Já osobně proti jiným polohám nic nemám, ale sama bych například do vody atd. rodit nechtěla. Prostě mě vyhovuje klasika křeslo.
    Nástřih hráze apod. by měl podle mě lékař provést jen když je to opravdu nutné.
    Fakt nic nemám proti míčům, změnám polohy atd, ale když jsem nedávno rodila a se sestrou jsem zkusila míč, stolička a nevím co ještě, prostě mi nic nepomohlo,bolest byla stejná nebo horší, takže jsem byla ráda v tom křesle.Asi to každý vnímá jinak, já takhle.Ale zase děti, které jsou nedonošené, nebo s extrémně nízkou hmotností by podle mě měli mít zajištěnou zdravotnickou pomoc, inkubátor apod.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist