Domácí spotřebiče provází naše dítě odmalička a ono je miluje. Nejlépe tedy takové, které vydávají zvuky. Nevím, jestli to souvisí s tím, že hučení prý děti uklidňuje a nejlepším pomocníkem pro uspání novorozeněte má být zapnutý vysavač nebo šum rádia, jak jsem se dočetla v nějaké chytré knížce (bohužel, když už měl Kubík asi půl roku)…
Další přístroj, který ho uhranul, byl vysavač. Ještě neuměl pořádně chodit, ale vysávat chtěl i v kleče. Vysávat jsme museli dostatečně dlouho a stejně vždy po skončení spustil strašný řev, že chce ještě. Vrchol vysavačového období se projevil po prvních narozeninách na čtyřdenní dovolené s rodiči a jejich dětmi, kde byla k dispozici obrovská herna plná hraček. Naše dítě ale všechny ignorovalo, zmocnilo se dětského vysavače na celé čtyři dny a svedlo i několik úspěšných bojů o něj (naštěstí byl vysavač naší kamarádky). Po návratu jsme rezignovali a koupili mu vlastní dětský vysavač. Byl z něj tak nadšený, že jsme do něj ani nemuseli pořizovat baterky a zvuk se Kubík naučil vyluzovat za něj. Po nějakém čase si ale uvědomil rozdíl a opět se začal sápat na skutečný. Takže momentálně vysáváme společně, chvíli já, chvíli on.
Lásku k CD přehrávači jsme Kubovi museli zatrhnout, protože to u nás vypadalo tak, že Kuba ručně zesiloval a my ovladačem zeslabovali. Když ovladač přestal fungovat, přehrávač jsme umístili dostatečně vysoko.
V kuchyni, kde trávíme také dost času, si oblíbil mixér. A vůbec mu nevadí, že ho má k dispozici bez sekáčků a přípojky do elektřiny. Byla jsem překvapená, jak dlouho dokáže jednotlivé misky a nástavce skládat dohromady a uvažovala, proč výrobci hraček vymýšlí skládací medvídky, kteří mé dítě absolutně nezajímají.
Posledním hitem je domácí pekárna. Máme ji teprve chvíli a asi by ho nezajímala, kdyby tak hlučně nehnětla těsto. Takže ho občas nechám koukat, jak se těsto dělá a zdůrazňuji mu, že koukat může jen s maminkou. (A doufám, že to nebude mít stejný nulový efekt, jako vysvětlování, že sporák může pálit a s plynovými knoflíky kroutit nemůže.)
Favorita číslo jedna jsem si nechala nakonec. Je to pračka. Už jako půlroční dítě je na fotce zachycen, jak sedí u tatínka na klíně a fascinovaně zírá na pračku v akci. Když pračka pere, pravidelně ji kontroluje a vydrží u ní klečet několik desítek minut, takže jsme už před ni pořídili kobereček. Pračka podle Kuby nejen cinká, dělá pery-pery a máchy-máchy, ale také hany-hany, bagy-bagy a tččč. Rád dává do pračky věci, takže ji před praním kontroluji, protože už jsem prala i kostky, puzzle a podobně. Teď dáváme prádlo do pračky spolu a Kuba ho po vyprání vytahuje. Ani mu nevadí, že nemá kyblík. Aby to nevypadalo tak ideálně, už u nás byl jednou opravář a měnil nám ovládací panel (prý někdo něco silou promáčkl), naštěstí byla pračka v záruce. A jednou jsem vytírala vodu v koupelně, když Kuba objevil hadice a tu odtokovou vytáhl ze sifonu umyvadla. Pak měl asi dva dny zákaz chodit do koupelny a od té doby to nezopakoval.
Z jeho zájmu o domácí spotřebiče se odvíjí také další oblíbené činnosti. Knihy s říkankami nebo zvířátky už ho neberou, zato si dlouze listuje katalogy elektra. No a nejoblíbenější obchod? Samozřejmě s elektrospotřebiči. Stačí několik sekund nepozornosti a Kubík už se vrhá na nejbližší pračku, vytahuje z ní hadice s návodem a strká do ní hlavu. Ještěže tu nemáme veřejné prádelny, asi bychom tam trávili víc času než v mateřském centru.
A o co se zajímají vaše děti?
Napsal/a: Sonča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Ahoj, mám dceru, která se naučila lést za ovladačem od tv, ani se moc nesnažila pohybovat, ale jak viděla ovladač tak to hned šlo. Jinak teď v 1 a půl roce už je jasné, že ho používá jen na zapínání tv a přepínání programů. Vždy zapne a jde si sednout do křesla. Myčku a pračku musím kontrolovat. Jeden čas u plynové trouby mačkala škrtátko, to jsem ji odnaučila, a na plynové čudlíky naštěstí nepřišla – že se musí trochu zmáčknout a pak jdou otočit…. Nemá takovou sílu na otevírání trouby, tak jsem ještě hračky nepekla. Ale v pračce jsem našla mrkev. Vysávám pokud možno bez ní, chce taky, vysáváme hrozně dlouho, to mě neba, což jistě znáte. Ale co ji nejvíc zajímá? Jídlo, jí ráda, chce stále a hodně.:-)
Tak u nás je používání techniky v domácnosti velkým hitem, asi je to tím, že mám dva kluky. Než jdu péct, musím první zkontrolovat troubu, plastové hračky strašně rychle roztíkají a zůstávají na roštu, nehledě na tu líbeznou vůni … co mladší zjistil, že se v mrazáku pod ledničkou skrývá zmrzlinka, musím dvířka hodně bránit … na rychlovarnou konvici si naštěstí oba dávají pozor, protože už pochopili její nebezpečí. Do mikrovlny mi taky strkají různé věci – po přistrčení židličky ke kuchyňské lince, protože jinak je pro ně nedostupná. Z toustovače se snaží vyjídat imaginární zbytky sýra … v poslední době se stalo hitem DVD, ovladače od něj i televize radši hodně dobře hlídám, ale zkouší taky vypínat anténu na televizi zezadu, odpojují DVD od televize, vzájemně propojují kabely … a já technický antitalent to pak po nich spravuji. Pokud se dostanou k pračce, starší je většinou v klidu, už se na ni dívá spíše prakticky, mladší automaticky přepíná programy, mění teploty vody, otáčky, otevírá zásobník, snaží se mi všude nasypat prací prášek … proto mám pračku mimo jejich dosah.
Svět bez těchto technických pomocníků by byl možná jednodušší, ale zároveň taky hodně složitý. Dneska už si nedovedu představit, že bych za současného životního tempa musela věci prát na valše, do žehličky sypat žhavé uhlíky, vařit na kamnech …
No, musím se přiznat, že jsem byla poněkud zahanbena na dětském oddělení naší nemocnice.
Jak tam teď holčičky byly ten týden, tak tři dny byly na pokoji se zvýšenou péčí. Součástí vybavení byla i televize se zabudovaným videem, ale bylo připojeno i DVD. No a já zpočátku měla problém holkám vyměnit nosič. Buď jsem musela volat sestřičku, nebo zaskakoval kluk, co byl v pokoji první den.
Ale během druhého dne už jsem se osmělila…
Začínám chápat mamku, která nechce domů žádné další zařízení – zcela jí stačí „stařičké“ rádio (starší než já), kde má naladěnou tu jednu oblíbenou stanici a rádio jen zapne a vypne (mmch, zapíná se a vypíná tím samým čudlíkem, kterým se zeslabuje a zesiluje zvuk).
Jarmuschko, možná je to tím, že jsou to holčičky… naši kluci uměli ovládat DVD mnohem dřív než já 🙂 Babofko, s tím mobilem… nechali jsme Davídka asi ve 3 letech samotného s manžovým mobilem :))) asi na 3 minuty – za ty tři minuty nafotil svou pusinku asi v 6 variantách a odeslal 5 prázdných SMS… :))))
Jsme asi „divná“ rodina, ale ale naše holky o domácí spotřebiče až takový zájem nejeví.
U nás je vrcholem to, že zapnou/vypnou lampičku (mají noční světýlko u své postele), vypnou CD přehravač, když skončí pohádky, písničky. Ale neudělají to dřív, než jim řeknu.
Jo, jednu chvíli se nám vrhaly na myš u PC, ale zdárně jsme to překonali.
Ale včera mě překvapily – začaly mi vykládat o minipočítači do ruky, a že se v něm dá třeba číst knížka… To mají určo ze školky, jen nevím, jestli od paní učitelky, nebo spíš od někoho ze starších dětí (odpoledne bývají děti spojené dohromady v jednom oddělení).
Sončo, moc pěkné, pobavila jsem se, jen jsem celou dobu čtení měla pocit, že snad pozoruješ chod naší domácnosti, je to totiž navlas stejné… Jen možná s tím malým rozdílem, že my máme pračku zabudovanou v kuchyňské lince a tak z bubnu často taky vyndávám různé předměty, cedníky, apod… 🙂 Ale mám pocit, že bezkonkurenčně vedou televizní a DVD ovladače a mobil. Ve věku 14m osi odemkne klávesy, vyfotí třeba podlahu a odešle MMS zprávu… A spát chodí malý místo s plyšákem jednou se slánkou, se šroubovacím uzávěrem od tělového mléka a jednou dokonce se zapalovačem. Trnula jsem, aby se mu náhodou nepovedlo škrtnout… 🙂
Sončo, moc hezký článek. V nejbližší době budu asi kupovat novou pračku, tak uvažuji o té s okýnkem, když tak hezky dokáže děťátko zabavit :-)) (Teď mám s horním plněním a dovnitř není vidět.)
Sončo, super :))) Naši kluci taky milovali jako malincí pračku, když byl nejstarší mimčo, měli jsme pračku ještě v kuchyni, a on seděl v té dětské lehačce a fascinovaně zíral, jak se točí, nedejbože když jsem mu prala nějaké plyšáky 🙂 Ale naprosto dokonalý byl syn kamarádčiny kamarádky 🙂 Ten chodil spinkat s rychlovarnou konvicí a místo do hračkářství chodili do Elektra 🙂 Krásný článek ! 🙂
Pračka je u nás taky naprostým favoritem. Vkládání prádla do ní a vyndávání vypraného je synova práce, vzhledem k tomu, že pereme i plenky a to každý 3. den, může se touto činností zabývat k jeho velké radost docela často (jen ty použité plenky tam dávám já). Momentálně mixuju denně jídlo pro jeho brášku, takže opět velká radost a ke kamarádce se těší jedině na dětský vysavač. Ještě je u nás v kurzu vrtačka, po Vánocích jsme klukům dělali pokojíček, takže to bylo pro syna něco naprosto úžasného. Já to chápu, taky mě podobné věci vždycky zajímaly a nejraději jsme měli, když nám mamka prala plyšáky, pozorovat je, jak se točí…
Mobile Sliding Menu