Žena

Než Pán Bůh vytvořil ženu, pracoval už šestý den přesčas.
Anděl se zjevil a řekl: „Proč se tou jednou bytostí zabýváš tak dlouho?“
A Pán Bůh odpověděl: „Viděl jsi její specifický popis?…“

Musí být kompletně omyvatelná, ale ne plastická, musí mít 200 pohyblivých částí, všechny nahraditelné, musí fungovat na černé kávě a zbytcích, musí mít lano, které udrží najednou dvě děti a které zmizí, když ty se pak postaví na vlastní nohy. Musí mít polibek, co vyléčí cokoliv od odřeného kolene ke zlomenému srdci a musí mít 6 párů rukou.“

Anděl byl ohromený tímto požadavkem. „Šest párů rukou? V žádném případě!“ řekl anděl.

Pán Bůh zareagoval: „Víš, ty ruce to není problém. Problém sou tři páry očí, co matky musí mít.“

„A to je jen standardní model?“ ptal se anděl na tři páry očí.

Pán Bůh přikývl: „Hm, jedním párem oči musí vidět skrz zavřené dveře a bude se ptát dětí, co dělají i přesto, že to bude vědět.
Další pár vzadu na hlavě, aby věděla, co potřebuje vědět, přestože si nikdo nebude myslet, že to dokáže. No a třetí pár bude vpředu na hlavě. Ty jsou na dívání se na plačící dítě, a těmi bude vyjadřovat, že mu rozumí a miluje ho i bez vyslovení byť jen jediného slova.“

Anděl se pokoušel zastavit Pána Boha: „Je to příliš práce na jeden den, počkej aspoň do zítřka, pak to dokončíš!“

„Ale to nemůžu!“ zaprotestoval Pán Bůh, „jsem tak blízko k dokončení tohoto stvoření. Je tak blízké mému srdci. Ona už uzdravuje sama sebe, když je nemocná, a dokáže živit rodinu, dostat devítileté dítě do vany!“

Anděl přistoupil blíž a dotkl se ženy: „Ale ty jsi ji udělal tak měkkou, Pane.“

„Je měkká,“ souhlasil Pán Bůh, „ale taktéž jsem ji vytvořil tvrdou a neochvějnou. Ty nemáš ponětí, v čem musí vytrvat nebo co úspěšně dokončit.“

„Bude schopná myslet?“ zeptal se Anděl.

Pán Bůh odpověděl: „Nejenže bude schopná myslet, ale bude schopná i zdůvodňovat a vyjednávat.“

Anděl si potom něčeho všiml, natáhl se a dotkl se tváře ženy. „Uuuups, vypadá to, že tenhle model ti promoká. Říkal jsem ti, že jsi do ní zkoušel vložit příliš mnoho.“

„To není promokání!“ namítl Pán Bůh, „to je slza.“

„Na co je slza?“ zeptal se anděl.

Pán Bůh odpověděl: „Slza je její způsob pro vyjadřování radosti, smutku, její bolesti, jejího rozčarování, její samoty, jejího žalu i hrdosti.“

Anděl byl ohromený. „Ty jsi génius, Pane. Myslel jsi na všechno, pro ženy skutečně kouzelné.“

„Ženy mají sílu, co okouzlí muže. Nosí děti, nosí utrpení. Nosí povinnosti, ale přitom drží pohromadě štěstí, lásku a radost. Usmívají se, když chtějí křičet. Zpívají, když chtějí plakat. Pláčí, když jsou šťastné a smějí se, když jsou nervózní. Perou se za všechno, čemu věří. Postaví se proti nepravosti. Neberou „Ne“ jako odpověď, když věří v lepší řešení. Nepotřebují nové boty, aby je mohly mít jejich děti. Jdou k lékaři s ustaranou přítelkyní. Milují nepodmínečně. Pláčí, když jejich děti excelují a radují se, když jsou jejich přátelé oceněni. Jejich srdce se lámou, když zemře přítel. Trápí se při ztrátě člena rodiny, ale stále jsou silné. I když si myslí, že už jim žádná síla nezůstala. Vědí, že pohlazení a polibek vyléčí zlomené srdce. Ženy jsou různých velikostí, barvy a tvarů. Budou řídit, létat, chodit, běhat. Srdce ženy je to, co způsobuje že se svět otáčí. Ženy dělí od mužů mnohem víc než jen porod – nosí radost a naději. Nabízí soucit a ideály. Ženy mají vždycky co říct a co darovat.

Napsal/a: jaroslavas