Na svatbu jsem se strašně těšila. Sice byla moje druhá, ale těšila jsem se. Brát jsme se „nemuseli“, byli jsme zamilovaný. S předstihem jsem pokukovala po svatebních salonech a představovala jsem si, jaký budu mít šaty…
Nabídka byla široká, zkoušela jsem a zkoušela. Už jsem byla docela spocená, mamka nervní a Kamile to bylo všechno jedno. Měla jsem na sobě asi dvanáctery šaty a nemohla jsem se rozhodnout, které. Nakonec po poradě s přihlížejícími jsem zúžila výběr na troje. Střih byl u všech tří stejný, byly jen jinak ozdobený. Tak jsem si vyzkoušela znova všechny troje a musela jsem se pro jedny rozhodnout. Tááák a už jsem držela ty, které jsem chtěla. Potom jsme přešly na závoje a rukavičky. Nečekala jsem, že to i se závojem bude tak těžký. Kdyby mi nabídly tři druhy, tak je to mnohem jednodušší. Ale já měla v ruce snad 30 závojů. Tak jsem po jednom šáhla a bylo to. U rukaviček to naštěstí bylo jednoduchý a rychlý, protože byly šitý přímo k šatům.
Nakonec jsme přešly k botám. Tam taky nebyl problém, v mojí velikosti měli dvoje na podpatku a jedny nízké. Já na podpatky nejsem, tak to bylo jasný. Vyzkoušela jsem a bylo vybráno. Strávily jsme v půjčovně dvě hodiny a čtrvt.
Nejlepší bylo, když přišla dlouho očekávaná sobota a já byla načesaná a šla jsem se oblíkat. Šaty v pohodě, u bot jsem zjistila, že mi dali v půjčovně jiný a aspoň o dvě čísla menší. Začala jsem zmatkovat, že nemám co na nohy. Po chvilce, když se každý podíval na hodinky a zjistil, že už musíme vyjet, nás bylo nervních víc. Nakonec se to vyřešilo tím, že moje malý botky si vzala Kamila a já musela mít její černý. Tak jsem si tak říkala, že mi ten „můj“ den hezky začíná.
V autě jsem si pak uvědomila, že jsem si zapomněla na stolku v obýváku rukavičky. To mě mrzelo.
Ale svatba se povedla i bez rukaviček a bez bílých bot.
Napsal/a: zebra
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
zajímavé čtení
Kukačlko, my 12.10.2002 :o)
Jé, Enží, taky jste měli svatbu v říjnu? My předloni 25. A na to samé datum loni se nám narodil syn. Takže letos byla dvojitá oslava. Půjčoven jsem oběhla asi deset hlavně v Praze, kde bydlím, ale nakonec jsem je měla z malého obchůdku v malém městečku, kde mám rodiče. S těmi botami – můj muž si před obřadem krásně naleštil své „taneční“ boty, ale pak, jak na něj působil ten předsvatební stres, si vzal na sebe křusky od Vietnamců 🙂
jéé když to tak čtu, vzpomínám si, jak jsem si i já vybírala svatební šaty. BVím, že se to nesluší, aby u výběru byl manžel, ale protože nemá rád krajky a moc načančané věci (j áteda také moc ne), tak přesto jsem chtěla, aby mě s výběrem šatů pomohl, když mám být pro něj ta nejhezčí nevěsta (doufám, že jem jí byla?). Protože jsme už měli synka na světě, tak jsem nechtěla klasické bílé, ale barvy krémové (šampaňské). V salóně měli pouze 2. Ale když jsem je obhlédla, tak hend mě bylo jasné, které si vyberu. I manželovi se líbily..K nim jsem si půjčila rukavičky a syn dostal zadarmo půjčený obleček (bylo mu 16měsíců). Půjčila jsem si i boty, protože nejsem zvyklá na lodičky apod a tak jsem ani doma neměla…do vlasů mě chtěla majitelka salonu „vnutit“ takový nějaký příšerný závoj, který asi už zažil hodně, ale my byli pro živé růžičky z mé svatební kyticem, kterou jsem si nechala sama udělat v jednom květinářství. V lodičkách jsem vydržela tak tak přes obřad a na taneček jsem si obula kožené pantofle – ty nebyly pod šatami vůbec vidět, jen když jsme si prohlíželi svatební dotky o pár dní pzoději, tak na jedné fotce vidět jsou, ale každý se tomu směje, teda i my, jak k svatebním šatům ladí zelené kožené pantofle…Jen šaty na většině fotek vypadají jako bílé a oni přitom nejsou bílé…Ale vzpomínám na to moc ráda…letos to byli v říjnu 3 roky :o)
Mobile Sliding Menu