Ačkoliv momentálně nemáme doma žádné zvířátko, máme zvířata rádi .
14 let jsme měli fenu kokršpaněla Besinu. Bylo to hrozně inteligentní zvíře. Ovšem byla neposlušná. Neustále nám někam utíkala…
Podobné výlety nám několikrát opakovala. Ale kolem 12 let jejího psího věku onemocněla nemocí, která by se dala přirovnat k roztroušené skleroze u člověka. Měla depresivní stavy, kdy celý den třeba štěkala, klepala se. Pak byl zase několik dní klid. Dostala antidepresiva. Ovšem dávka pro psa jí naprosto nepomáhala. Veterinář nám dal léky pro koně! Takže pod sedativy spala. Nebylo to lehké. Ale utratit jsme jí nechtěli a ani veterinář to nedoporučil, prý se netrápí, nijak netrpí. Besinka již nežije, ale často si na ní vzpomenu.
Další zvířátko, které jsme měli, byl křeček. Pamatuji si, že jako malá jsem si křečka hrozně přála. Když pak dcera přišla s tím, že by ráda křečka, povolili jsme. Jmenoval se Filípek. Měli jsme ho asi půl roku, když jednou ráno dcera volá, že Filípek nemá oko. Koukali jsme na to a nechápali, jak se mu to stalo. Oko měl, ale velmi vypoulené dopředu a celé červené. Manžel naložil našeho křečíka do auta a zajel na veterinu. Pan doktor na něj koukal prý docela divně, že jde s křečkem. Ale vyšetřil ho. Prý se to stalo od sena. Seno křečkům nepatří. Manžel chtěl přesto Filípka léčit. Veterinář mu řekl, že připadá v úvahu operace, která bude stát 800,- – 1200,-Kč a křeček přijde o oko. A trošku ironicky dodal, že křečka ještě neoperoval. A navrhl, aby mu manžel zmáčkl krk a udělal hrobeček na zahradě. Jenže to by můj muž nikdy neudělal!
Takže se nakonec dohodl s veterinářem, že našeho Filípka utratí injekcí. Manžel zaplatil 150,-Kč za injekci a bohužel křečka nechal tam. Pak přijel domů a říkal mi, že si sice veterinář vzal peníze za injekci, ale že tam měl zůstat a počkat, až mu tu injekci skutečně píchne. Měl pocit, že křeček injekci nedostane.
Asi za půl roku byla u nás kamarádka. A vyprávěla, že se její oblíbené strašilce (to je takové to zvíře, malinké, co vypadá jak větvička) zlomila nožička. No a jela na veterinu! Ke stejnému lékaři. Ten to prý nevydržel a začal se hrozně smát. To mini zvířátko stojí 10,-Kč. A prý jak přišla na to, že má zlomenou nožičku? No, strašilce tedy opravdu sádru nedával, ba ani na rentgen ji nevzal (to ostatně není třeba, je zkrz ni vidět i bez rentgenu). A pak si s doktorem povídali, že jsou lidi blázni. A pan doktor říkal, že nedávno měl v ordinaci pána, který přišel utratit křečka… Ale to přehnal, kamarádka řekla, že toho pána náhodou zná a že není nic špatného na tom, že chtěl, aby jeho dítě mělo radost! Takže naše historka s křečkem se asi vesele šířila po veterinářských ordinacích. Tak pokud jste někdy slyšeli o křečkovi u veterináře, věřte, že to byl náš Filípek.
Jak už jsem psala, máme zvířata rádi. Např. jednou jel manžel z práce a na silnici ležela sojka. Naložil ji a odvezl do útulku pro opuštěná zvířata, kde se mu náhodou vůbec nesmáli, děkovali. Sojka je chráněné zvíře. Za měsíc jsem tam volala a sojku opravdu zachránili! Měla zlomené křídlo .
Nebo jsme našli na podzim hrozně maličkého ježka. Nejprve jsme pozorovali, zda není někde jeho matka, ale nebyla. A ježeček byl u nás na zahradě 3 dny. Tak jsme ho na zimu ubytovali u nás. A také jsme s ním museli na veterinu. Na odčervení, a očkování. Celou zimu jsme se o něj starali, když na jaře vylezl, byl z něho už pěkný cvalík ježek.
Momemtálně žádné zvíře nemáme, ale určitě si zase nějaké pořídíme. Myslím, že u nás se bude mít jako v bavlnce.
Napsal/a: Peťka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
prohlédnout klec – není tam díra?
Nežerou se navzájem…?
co mam dela kdyz se mi straci krecci
ahoj
já bala na veterině s džungíkem. mockrát, protože měl nějaký ekzém geneticky podmíněný. chodili jsme na injekce a dostali mastičku a jakmile se z toho křeček dostal tak za měsíc znova. taky mi říkali, že s křečkem sde na veterinu nechodí, že se hned kupuje nový. Ale bylo to moje první zvíře. Nakonec jsem za něj zaplatila asi osm stovek, ale nevadí, dodneška toho nelituju. Pan džungarák se dožil na svůj věk úctyhodného dva a půl roku 🙂
Mám dojem, že zmíněný pan veterinář o několik desetiletí zaspal dobu. Dnes se podle mého drobní hlodavci léčí běžně. Na veterině, kam chodím, jsou docela obvyklými pacienty a pan doktor jim věnuje úplně stejnou péči jako jiným zvířatům. Možná ještě větší, protože s nimi většinou chodí děti, kterým patří, a náš vet dokáže pochopit a respektovat, že vztah dítěte ke křečkovi se opravdu neodvíjí od pořizovací ceny křečka…
A moje kolegyně docházela na veterinu léčit bradavičku ve křeččím uchu. Úspěšně…
silva
Já jsem letěla na veterinu s kanárkem,už mu teda taky nepomohli,ale náš doktor byl velmi chápavý.Jsme natolik velcí blázni že jsme se starali i o polní zajíčky,které jsme při orbě(když jsme měli zahradnictví)zranily.
Ujaly jsme se i dvou psů,tak se stalo že jsme jich měli najednou deset.Některé doma a ostatní v zahradnictví na hlídání.Jednou k nám zaběhl splašený kůň a to už máma stála ve dveřích a řvala ať urychleně najdeme majitele že toho teda už NÉÉÉÉ!
Moje malá je do zvířat blázen,momentálně má 4 psy,dvě kočky,korelu,andulku a dvě morčata a nádherně se o všechny stará.A prý ještě neskončila s vybíráním.
Než jsem se vdala, měla jsem křečka, vlastněpostupně za sebou 2. Nejprv zlatého, pak džungarského a s tím prvním (Clif I.) jsme bohužel po 1,5oce jeho života museli veterinu navštívit-bohužel domů s ním jsme se už nevrátily :o( Problém byl v tom, že ze dne na den přestal bašiti a divně sebou chvílema zmítal, a pak zase dobu jen ležel. u každého pohybu-jakoby tiku, zapištěl a měl boule pod ušima..bylo nám ho po 2dnech líto, tak jsme s ním jeli 38km k lékaři. Jenže už se to nedalo zachránit-dostal prý silný zánět do těch syslovacích kapes. zánět prý přešel do formy nádorů a šlo to strašě rychle, tak ani pan doktor ho nemohl zachránit..tak jsme mu ho předali a se slzami v očích jsme jeli domů…já řekla, že už žádného nechci…jak se ale říká „NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY“ a asi 2měs poté jsme šli kolem zverimexu a mě o nedalo „aspoň“ se na ty tvorečky podívat. Domů jsem přijela s novým přírůstkem- Cliffem II. Toho jsme měli ještě když se syn narodil…pak už mu táhlo na 3.rok a ten poslední jeho den máme ještě na kameře. Říkáme tomu „poslední taneček“. To co vyváděl v těch posledních hodinách života, nenechalo nikoho bez smíchu na tváři a tak si říkám, zda si na „starý kolena“ neuhnal infarkt!? Prostě po svém asi 60cm dlouhém akvárku začal běhat pořád dokola a skákal přes větev, misku a hupl vždy na svůj domeček, u okraje se postavil zády k nám a udělal salto a zase běžel dokola a zase přes misku, větev a šup na domeček a tohle asi 10x za sebou..pak si na chvíli odpočinul a zase….takle blbnul celý den…nikdo tomu nevěřil, my vysmátý u jeho akvárka….jenže pak si v podvečer zalezl a usnul navždy..Ráno jsem se šla na něj podívat a jen jse mviděla jeho tělíčko, jak skrouceně leží v domečku bez známky života :o(
Od té doby jsme ale opravdu už žádného dalšího neměli (zatím!) Už nikdy neříkám, že nikdy nebudeme mít křečka… ;o) Měla jsem v té době ještě kokršpaněla Boda. Ten už byl ale starý mládenec a v září 2004 jsem ho posala veterinářem do psího nebíčka, protože už byl hodně nemocný a slepý :o((( Stýská se mi po něm, ale syn má potvrzenou alergii na zvířecí strsta tady v bytě bychom psi nemohli mít…Tak nějak jsme s tím smíření…manžle nějak zvířátka v bytě vůbec nemá rád…
Nejste jediní, kteří nechali uspat křečka, v mých 14 letech jsem to taky udělala, odcházely mu ledviny, takže než ho nechat trápit…. Tenkrát injekce stála kolem 70.-, ale veterinář se nesmál (ovšem nevím, co si v duchu myslel), křečka jsme si odnesli a zakopali na zahradě.
Moc jsem se posmála posílám 5 bodíků.
Ahoj Peťko, před MD jsem pracovala na veterině a můžu tě ujistit, že křeček na veterině není až taková rarita. Pravda nechodí jich mnoho, což se dá pochopit, když srovnáš pořizovací cenu křečka a cenu za případné léčení, ale chodí. Taky jsme nějakého utráceli a musím potvrdit, že dostal poctivě injekci. Ale je pravda, že jsem v jiné ordinaci byla svědkem toho, jak křeček místo na injekci putoval do terária s hadem. Samozřejmě to majitel nevěděl, ale je pravda, že si to tehdy ten dotyčný veterinář neúčtoval.
Mobile Sliding Menu