Moje kamarádka mi ještě na gymplu vyprávěla o svém velkém triumfu ve školce. Ve VELKÁČÍCH!:) Všechny děti kolem se chlubily! V tomto věku se člověk:) ještě ani nemusí chlubit jen sám sebou:) – počítají se Vám i body za mámu s tátou:) Takže šlo spíše o to, co maminka umí, čím je tatínek, čí maminka je nejhodnější a nejkrásnější…
Včera jsem uvízla pohledem na letáčku. Opět! Chodím kolem něj už delší dobu.. a vždy mě něco zamrzí. Hodně! Na letáčku jedna velká společnost upozorňuje na svou nadaci, která se snaží získávat prostředky pro děti z dětských domovů. Musím napsat hned na počátku, že proti této/těmto akcím/nadacím/koncertům atd. určitě nic nemám:)…ale čemu opravdu nerozumím (asi nejspíše ani nechci): Proč se většinou (výjimkou jsou snad „Rozum a cit“ a FOD) vybírají příspěvky právě na dětské domovy a neřeší se spíše pomoc dětem tak, aby mohly normálně žít? Normálně – tím myslím jinde než v dětském domově!
Jistě, můžu vyslechnout názory tento současný stav vysvětlující, zdůvodňující…Nicméně to nic nemění na tom, že se jedná o určitou nenormálnost, pardon, napíšu raději abnormalitu (to zní lépe:) Myslím tím hlavně srovnání naší země se zbytkem:) Evropy:( Jaká to asi tak může abnormalita? Abnormalita někoho…něčeho…nastaveného systému? Nebylo by lepší pro všechny, ale hlavně pro děti, kdyby se kladl větší důraz na podporu jejich šance žít v rodině, ať už nějaké nové…nebo na prevenci, aby se do domova prostě nedostaly (pokud to byly důvody např. finanční). Snad po mně nechcete, abych se ptala obráceně – co je tak nenormálního na těch „českých“ dětech oproti dětem z jiných zemí, že tuto možnost nemají?:(:(
Já tedy chlubení – obecně:) – nemám ráda, ale vážně to je fajn pocit! Už jen prostě mít TU MOŽNOST pochlubit se, že právě moje maminka peče ty nejlepší kokina:)..je nejhodnější..krásně voní…no, né?:)
Napsal/a: jaholka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (19 vyjádření)
Holky, tohle je téma na dlouho a dlouho…myslím, že děti své rodiče milují ať jsou jakkoli špatní a vždycky budou radši doma než v děcáku..ale pravda je, že si neumím představit, jak se dítě třeba ve škole dokáže vyrovnat s tím, že je nejen adoptované, ale místo mámy a táty má třeba 2 tatínky – zkuste si představit co na to řeknou ostatní děti ve škole, co posměšků a předsudků u nás o homosexualitě koluje. On ten základní model žena-muž je pro výchovu asi důležitý, právě proto, že maminka a tatínek vychovávají prostě každý jinak, všechny to známe. Maminka pofouká bebíčko, tatínek houpe na houpačce nejvýš ze všech:-). V děcáku samozřejmě tenhle model taky není, element táta téměř 100%ně chybí…
ale ještě asi uteče hodně vody, než bude možné, aby homosexuální pár vychoválal dítě.
Já zažila dětský tábor s dětmi z domova a nejšťastnější byli, že principem celého tábora bylo změnit si identitu – každý jsme si prostě vymysleli nové jméno, kde žijeme, mámu a tátu.. s některými mám kontakt dodnes. Nejhorší moment pro ně byl právě v těch 18 letech – najednou jsou venku, nemají nikoho a co dál? Prostě na dlažbě.. kde najít práci, kde bydlení, zázemí…
ale recept na to nemám, snad jen podstatně zjednodušit podmínky pro adopci a osvojení a nebrat jako zájem o dítě jednu pohlednici nebo telefonát ročně..a samozřejmě brát povolání sociálních pracovnic jako poslání, ne 8-hod. pracovní dobu, vždyť rozhodují o budoucnosti ČLOVĚKA
Vracím se k tomu schválně:) právě teď, kdy prezident vetoval registrované partnerství homosexuálů:(… Věděla jsem, že jsem tu otázku (zda radší v DM než v „rodině“ homosexuálů), někde četla…tak odpovídám (líto, že až teď)
Anonymní:)
pokud me se týče – já bych rozhodně raději prožila dětství se dvěma homosexuálama… než s několika střídajícíma se tetama v dětském domově… Mám ráda kolem sebe svoje lidi, svoje doma, jistotu… dětský domov je pro něco jako žít v hotelu, na intru… Asi, když tam žijete celé dětství, tam Vám to nepřijde.. Ale právě TOTO není normální… věřím, že dnes tam je i hezké prostředí atd. atd…. ALE!
Jen pro srovnani, tady v NY jsou bezne inzeraty manzelu, ktere pidi po darkyni vajicek, tehotne mamince nebo adopci. Funguje tu take hodne agentur.Take vim, ze se hodne adoptuji hlavne devcatka z Ciny, jsou totiz na cinskem trhu v horsim postaveni nez chlapci (ano, bohuzel), tak je radsi rodice posilaji na vychovu do Ameriky, kde se budou mit lepea budou „rovne“ ve spolecnosti.
O detskych domovech jsem neslysela, jeste v nemocnici si „nechtene mimco“ prevezme nova rodina. Novopocena maminka ma i po porodu jeste pravo svoje rozhodnuti zmenit. (tusim do 1-2 dnu).
Přesně tak!! Jen prostě nedovedu pochopit, že to nevidí Ti, kteří o tom rozhodují…
On je třeba paradox že děti mají v DD venkovní bazén,každé horské kolo,………..a v 18 letech je doslova „vykopnou“ do života i když se neumí starat sami o sebe.Neumí vařit,vyřizovat základní věci,prát,žehlit………Když jsem se ptala kamarádky(kuchařka v DD)jestly ji chodí děcka po skupinkách pomáhat do kuchyně,tak mě odpověděla:“Ne,oni nemužou.Po škole se musí učit,pak s něma mají program tety“.
Nebylo by lepší ty peníze z nadací investovat do startovacího bydlení pro tyto děti a v DD změnit koncepci aby se naučili to co budou potřebovat v životě?Ten bazén,horáky,……… jim totiž po 18 narozeninách nebudou nic platné.
Jednou jsem si někde četla, čím musí manželé vším podstoupit, než si mohou adoptovat dítko. Přitom si myslím, že pro děti to je velká šance, dyž o ně někdo má zájem. Jen naše zákony to prostě nechápou a ještě to stěžují těm, co chtějíí udělat tu dobrou věc, kterou je to, že dají dítku pravý domov a lásku. Lásku, kterou jim v DD sotva někdo dá a když ano, musí se o ní podělit s ostatními.
pracovala jsem po mturitě jeden čas v Dětské ozdravovně a jednou tam byli měsíc děti z DD. Musím říct, že mě jich bylo líto. Jejich vychovatelé se k nim chovali tak chladně. Byl tam jeden chlapeček, drobný a roztomilý. Málo kdy mu byl na tváři vidět úsměv. Toho chlapečka jsem měla ráda, ostatní ho ponižovali jen proto, že koktal…přitom, když jsem s ním o svých službách mluvila, povídal mě a asi mě měl rád. Vždy se na mě usmál, když jsem nastoupila službu. A když mluvil pomalu, tak nekoktal zas tolik..Dnes už to musí být velký kluk a třeba se na něj usmálo štěstí a našel svou novou rodinu. Jeho pravý rodiče se prý zabili při autonehodě a prý právě z toho začal koktat. Takových dětí je hodně, tak proč vláda trochu ten zákon neupraví a neumožní těm dětem snadněji se dostat do rodin?Něco by se s tím opravdu mělo dělat!
Ahoj holky já mám kamarádku, která nemůže mít děti a před rokem se jim podařilo adoptovat chlapečka. Když mi ale vyprávěla co všechno museli udělat, vyplnit hromady formulářů, různé psychologické testy atd. Je to prostě strašné a nejhorší je na tom to, že by chtěli ještě holčičku a musí znovu všechno vyplnit, chodit na vyšetření atd. jak kdyby to nestačilo jednou. Vždyť když už dostali jedno, tak proč nemůžou dostat i druhé. Už se snad osvědčili. A teď dokonce budou čekat ještě dýl (na chlapečka čekali 2 a půl roku). Myslím, že by se měli změnit zákony, aby měly děti více šancí dostat se do nějaké rodiny.
Nebo možná vděčnější? Za to, co je pro jiné děti tak samozřejmé…..?
Kicul, tak už vím, na co ses mě to ptala. Jsem tvrdý průměr – první dítě ve třiceti :)). Ale abych byla upřímná, někdy mě napadne, jaké by to bylo začít dřív….
když ještě celkové opotřebení není tak markantní…..:)).
Já měla děti v 18 letech a ve 28 letech. Snažíme se vychovat z nich hodné a poctivé kluky. Dětí v dětských domovech je mi taky líto,i když si myslím,že je jim tam líp než někde v rodině,kde by se o ně špatně staraly. Myslím,že děti z dětských domovů jsou přátelštější.
Vandulo, máš pravdu. Já měla starší děti ve věku 22 a 23, a dnes mě považují za starou, protože u nich mají děti i mladší rodiče. Co bude říkat chudák Martin, až bude v jejich věku? No nevím, já budu těsně před důchodem…. po přechodu…. :o) Ale je pravda, že nás starších matek přibývá a opravdu nemá cenu si lámat s tím hlavu. Co se týče dětí v dětských domovech, to je opravdu smutné, kdysi dávno nám televize i knihy pro mládež servírovaly děcáky jako ideální místo, byť bez rodičů, tak s úžasnýmí vychovatelkami a super dětmi. Dokonce jsem jim záviděla…. Dnes vím, že je to všechno jinak a těch dětí mi je líto. Někdy i přemýšlím o tom, vzít si alespoň jedno domů. Když uživíme 3, tak čtvrté by se také najedlo.
Vandulko,tak to si taky dobře pamatuju,akorát že když jsem se narodila já,bylo moji mamce 32.A to v té době nebylo tak běžné a já si opravdu říkala,jak jsou naši staří.Dnes je to úplně běžné,mít děti až kolem třicítky.No i když já poučena z mládí,měla našeho Davídka ve 21 letech.Ale tím nikoho kdo má děti později samozřejmě neodsuzuju,to je každého věc.Já si obě mé děti moc přála a vůbec nelituju toho,že nám s manželem není ještě ani pětadvacet.Prostě nemám pocit,že nám něco uteklo.
Vandulo, nevím, kolik ti je, ale myslím si, že pro ně nebudeš určitě stará:-) Teď je normální, aspoň v mým okolí mít první dítě kolem třiceti. Mě je taky hrozně líto dětí v dětským domově a rozhodně si myslím, že je nutně potřeba změna legislativy. Na druhou stranu si zase myslím, že je lepší strávit nějaký čas v dětským domově, než v rodině, kde je dítě psychicky nebo fyzicky týráno.
Vandulo, nevím, kolik ti je, ale myslím si, že pro ně nebudeš určitě stará:-) Teď je normální, aspoň v mým okolí mít první dítě kolem třiceti. Mě je taky hrozně líto dětí v dětským domově a rozhodně si myslím, že je nutně potřeba změna legislativy. Na druhou stranu si zase myslím, že je lepší strávit nějaký čas v dětským domově, než v rodině, kde je dítě psychicky nebo fyzicky týráno.
A teď k tomu, jak děti vnímají svoje rodiče. Dobře si pamatuju, jak jsme s děckama probírali věk našich rodičů, lépe řečeno, kdy jsme se jim narodili. Moje máma mě měla ve 24 letech. Někdo měl tenkrát mladší maminku a já nikdy nezapomenu na ten strašný pocit – jak je moje máma – STARÁ!!! Jak jsem kvůli tomu trpěla…..Jen nevím, co si budou myslet moje děti o mě……hahaha.
Na tohle ti může odpovědět jenom ten, kdo si děcákem prošel.
jaholko, jak ty to delas, ze vzdycky vystihnes problem a jeste do dovedes pekne napsat? moc se me libi, jak pises, uz se tesimna dalsi clanek od tebe.
jinak s decakem zadny zkusenosti nastesti nemam. jak to tam chodi jsem si jako mala predstavovala podle indianu z vetrova. asi to ale nebude tak super ze jo?
jenom by me zajimalo, jestli by jste se radsi nechali adoptovat homosexualama nebo zustali v decaku, kdyz uz se to tady kdysi tak probiralo, ze to neni normalni a tak.
Tak to máš jaholko pravdu. Já v děcáku byla. Není čím se chlubit, tety se střídají a i když máš všechno k životu, život to moc není. Nemáš pocit bezpečí ani lásky. Stěhují tě jak chtějí a o všechno se musíš s někým dělit. Nic, nic není jen tvoje. Ještě že už jsem venku. Nikomu děcák nepřeji. Radši horší rodina než nejluxusnější děcák !! Janka
Taky jsem četla kdysi kdesi, že v zahraničí je děcák až to poslední řešení…..Když se chce, tak to jde :((.
Mobile Sliding Menu