Nastala neděle a my přemýšleli, co bychom tak mohli dělat. No a co nás nenapadlo… půjdem se podívat na pouť. Tak jsem koukla na internet, kolik stojí vstupné, a vyrazili jsme. No samozřejmě, jsem prostě trdlo a nekoukla jsem se od kolika že na pouti otvírají, že? Takže jsme tam byli po 9 a u pokladen nám řekli, že lístky až ve čtvrt na 10. Smilovali se ale nad námi a lístky nám prodali hned. Pro dospělého a děti nad 135 cm stojí vstupné 25,– o víkendu a ve všední den 10,–…
Takže Natálčina první atrakce v životě byl dětský kolotoč. Pán nám dovolil, abych byla na kolotoči s ní, aby náhodou nespadla, takže jsem se točila taky (no, popravdě řečeno mi po chvíli bylo docela blbě, ale přežila jsem – co bych pro naše dítě neudělala, že). Nejdřív seděla Natka v autě, pak jsem ji přesadila na koníka a pak ještě znovu do auta. Moc se jí to líbilo, smála se a mávala tátovi.
Poté jsme zahlédli autíčka (takový vláček z autíček, co jezdí do oválu a trošičku dokopce a z kopce), i tam nám vyšel pán vstříc a mohla jsem chodit vedle Natálky, kdyby měla tendence vystoupit. Z autíček byla Natálka taky nadšená (teda alespoň spokojeně vypadala). Držela se dokonce volantu a jakoby s ním točila a taky mávala na tátu, který fotil o stošest :o)
Pak táta zahlédl malý řetízkáč. Trochu jsem byla na pochybách, aby Natka nevypadla, ale připevnili jsme ji tam docela pevně. Tak ze začátku vypadala taky spokojeně, ale ke konci se nám zdálo, že už toho začíná mít plné kecky. Nevím, jestli jí to už nebavilo, nebo jestli jí bylo trošku špatně, ale zvládla to.
Pak jsme samozřejmě chtěli do strašidelného zámku. Myslela jsem, že pojede tatínek s Natkou sám, ale prý, že mám jet taky. No vešli jsme se do vozíku jen tak tak – byli jsme trochu jak sardinky, ale vešli – a to je nejdůležitější. Tak nevím jestli měla Natálka strach nebo ne, ale vypadala dost laxně (nebo laksně?), tak asi jí to přišlo stejně trapné jako nám.
No a i když jsem toho už měla docela plné kecky, tak Tomáš ještě ať jdem na labutě (dneska jsou to tedy sloni, draci a jiná zvířátka). Tak jsme vybrali slona a s Natkou nastoupily. Je tam taková ta páčka, aby člověk mohl jezdit i nahoru a dolů. No já mám trošku strach z výšek, takže jsem se udržovala v nižších polohách a při drcnutí (když jsem hnula páčkou na druhou stranu) jsem trnula strachy, že vypadnem. Přežily jsme :o) Jízda trvala ale dost dlouho a Natálku to přestávalo bavit a šila sebou, takže jsem ještě šedivěla z toho, že mi vyskočí za jízdy ven.
Nakonec jsme si ještě zatočili kolem štěstí (točila Natálka) a vyhráli jsme plyšovou peněženčičku, a pak ještě koupili tři štěstíčka a na ty jsme vyhráli plyšového tygříka a větší plyšovou peněženčičku.
Tomáš si koupil 2 malé bramboráčky – prý byly hnusný, ale Natka se docela olizovala (dostala samozřejmě jen maličko ochutnat). Koupili jsme pak ještě štěstíčko v pytlíčku a tam bylo lízátko a balónky (ty tvarovací) – tak nám hned praskl, ale pani nám dovolila vzít si nový a ten nám praskl hned po příchodu domů.
A pak jsme konečně drandili domů. Natálka byla pěkně znavená a po obědě spinkala až do čtvrt na 3, což bylo naprosto báječné.
Tak to byla naše první rodinná pouť a musím říct, že letos určitě půjdem ještě jednou (tedy až našetříme penízky). Tentokrát nás to stálo asi jen 350,–, protože na atrakce chodila jen Natálka, ale tatínek si chce taky trochu užít a jít třeba na horskou dráhu nebo nějaký ten katapult (blázen, no…). Mě takové atrakce nelákají, já tak maximálně autodrom a ještě do mě nesmí nikdo strkat moc prudce. Nebo ještě jsem schopná jít na Ruské kolo, ale nesmí s ním nikdo točit dokola a musím se pevně držet sloupku uprostřed :o)))
Napsal/a: Arabart
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
Tak my už máme první pouť taky za sebou-absolvovali jsme jí vloni v srpnu,když bylo Nice 10měsíců.Zkusila si taky jízdu na kolotoči-takovým,co jsou na něm zvířátka a autíčka a ten vydřiduch-kolotočář chtěl penízky i za to,že jsem stála vedle Nikolky a točila se asi s ní-teda já ji hlídala-přece jenom-nechat jí tam samotnou takhle malinkou bych si netroufla.Ale líbilo se jí to!!!
Letos se zase chystáme-ale asi nás to už bude stát mnohem víc peněz-ale už se těším.
Tak já sice seděla po směru jízdy, ale stejně mi bylo nějak šoufl. Ale musím fakt říct, že to je zážitek takhle s dítětem jít na pouť a sledovat ty rozzářený očíčka.
Hali Gali to je hezký :o) To slyším poprvé. To se tomu říká u vás?
No my na pouť půjdem ještě jednou, aby právě mohl i tatínek užít všech krás pouti – jako horské dráhy, různých bungee jumpingů apod :o)
Ahoj Arabart, napsala jsi fakt moc hezký článek:-) A v mnoha věcech to bylo i u nás podobné, když jsme byli loni v srpnu poprvé na pouti s Haničkou:-)) Taky jsem se „kolotočovala“ na dětském kolotoči (teda asi 2 jízdy jsem seděla proti směru jízdy:-((, což bylo fakt fuj), jezdila na Hali Gali (labutě). Tam máme asi stejné reakce na výšky i na to „drcnutí“, když se loďka zvedá nebo klesá:-( To taky fakt nemusim a malou jsem držela asi pevněji než klíště:-)) Ale nakonec jsme taky pouť zvládli dobře:-)) Jen nás to stálo trošku víc penízků, protože Daliborek je už starý „mazák“:-)), tak se „kolotočoval“:-)) Už se zase těší na srpen, kdy je u nás pouť:-))))