Dovolenkáři

Rubrika: Jen tak

426366_the_perfect_familyLidé jsou různí a různě tráví i svůj volný čas. Jeden chodí rád do divadla, druhý si radši sedne na kolo, třetí jen tak lenoší u knížky a čtvrtý se vrtá v hlíně. A různí lidé mají i různé představy o své vysněné dovolené…

Sama pro sebe jsem si podle toho rozdělila lidi do několika kategorií (jsem prostě analytický typ:-)).

Zaprvé jsou tu povaleči – doufám, že mi to pojmenování odpustí, ale lepší název, který by osvětlil hlavní náplň jejich činnosti o dovolené, mě nenapadl. Povaleči rádi jezdí k vodním plochám – jezerům, rybníkům, přehradám a, je-li to v jejich finančních možnostech, k moři. Zde se povalují na lehátcích, případně dekách, a vystavují svá těla slunečním paprskům. Po dovolené pak všechny omračují dohněda opálenou pokožkou. Největším zážitkem je pro ně hádka manželského páru z vedlejší deky a nejhorší katastrofou zamračené, neřkuli dokonce deštivé nebe. Hlavním cílem jejich cest se stává Máchovo jezero, Orlická přehrada, Slapy či Lipno a ze zahraničních destinací pak zejména Chorvatsko, Itálie, Španělsko nebo třeba Řecké ostrovy.

Dalším druhem jsou sporťáci. Nikdy nejsou unavení, po celodenní jízdě na kole se jdou po večeři ještě proběhnout, aby se jim nezkrátily svaly. Milují náročné horské túry a když se náhodou vyskytují u vody, jsou to ti, z nichž vidíme jen malou tečku stále se vzdalující od břehu. Kromě cyklistů, běžců, horolezců a plavců se mezi nimi hojně vyskytují bruslaři, lyžaři popř. snowboardisté, ale také parašutisté nebo bungee jumpingáři. Na jejich vytrénovaná těla je skutečně hezký pohled, život s nimi je však pro nesportovce noční můra. Jejich největším zážitkem je překonání osobního rekordu v počtu ujetých – uběhnutých – uplavaných – odbruslených kilometrů. Katastrofou by pro ně bylo snad jen upoutání na lůžko, z něhož by vzhledem k dohledu dvou statných ošetřovatelů neměli možnost utéct. Kde dovolenou stráví, je jim v podstatě jedno, hlavní je, aby tam byly dobré podmínky pro provozování jejich oblíbeného sportu.

Památkáři. Dovolená by pro ně nebyla dovolenou, kdyby v průběhu týdne nenavštívili alespoň pět hradů a zámků, dva-tři kostely, nějaký ten skanzen, popřípadě i muzeum. V knihovnách jim na čestném místě stojí publikace s názvy jako Sedmdesát divů světa, Historické skvosty Itálie, Zámky na Loiře, Putování po českých hradech a zámcích. Z dovolené se vracejí chytřejší o to, jaký šlechtický rod kdy vládl na navštíveném zámku či hradu – tedy pokud to nezapomenou ihned po absolvované prohlídce. Největší pohromou pro ně je nápis ZAVŘENO, naopak nejkrásnějším zážitkem dvouhodinový rozhovor s kastelánem na téma Pás cudnosti – existoval nebo jsou to jen smyšlenky? Český Krumlov i Kroměříž znají zpaměti, u nás na ně můžete narazit i na Hluboké, v Lednici nebo na Kosti. V Itálii si nenechají ujít Koloseum a Andělský hrad, ve Francii obdivují Versailles, Chambord či Villandry, v Anglii je láká Tower of London a Westminsterské opatství.

A koho tu máme dále? Příroďáky. Stejně jako sporťáci jsou rádi na čerstvém vzduchu, ale na rozdíl od nich je nelákají sportovní výkony. Chtějí si prostě vychutnat krásy přírody – procházku lesem, klidné posezení u řeky, výlet do hor. S povaleči sdílejí nechuť k dešti – ale existují i odolné typy, kterým ani déšť při procházkách nevadí. Vrcholným okamžikem dovolené je pro ně pozorovat stádo koní (srnek-zajíců-jelenů) pasoucích se na louce za ranního kuropění. A největší zklamání zažívají při pohledu na lesy napadené kůrovcem či polámané vichřicí. Rozzuřit je dokáží i ojeté pneumatiky pohozené v příkopech nebo houbaři plašící svým řevem všechnu lesní zvěř. S krosnou na zádech vyráží na Šumavu, do Krkonoš nebo do Českého ráje, v cizině je pro ně lákadlem Nový Zéland, Island, Kanada a americké národní parky.

Nesmím zapomenout na divočáky. Nemám samozřejmě na mysli divoká prasata, ale osůbky, které láká exotika a dobrodružství. Nejraději se přemisťují stopem, v nouzi vezmou zavděk i vlakem případně letadlem provozovaným nízkorozpočtovou leteckou společností. V cizině na ně většinou nenarazíte, protože 1) se snaží vmísit mezi domorodé obyvatelstvo, čemuž přizpůsobují svůj vzhled a oděv 2) do tak nebezpečných míst, kde se vyskytují oni, vy nezabloudíte ani omylem. Největší hrozbou je pro ně organizovaný zájezd s průvodcem. Nejvíce vzrušení jim přinese (pokud to přežijí): loupežné přepadení, při kterém jsou jim odcizeny veškeré doklady i zpáteční jízdenka, kousnutí jedovatým pavoukem, sesuv půdy, který zasáhl i jejich chatku nad srázem. To pak mají po návratu domů o čem vyprávět! České luhy a háje jim moc neříkají, sní o chudinských slumech asijských velkoměst, jihoamerických pralesích, měsíci stráveném mezi domorodci v Africe.

Workholici. Workholici smysl dovolené nechápou. Na naléhání svých blízkých si berou maximálně tři dny volna s remcáním, že práce přece nepočká. Mají za to, že dovolenou vymyslel nějaký lenoch a občas přemýšlí nad tím, proč vlastně děti nechodí do školy i v červenci a srpnu. Největší katastrofou pro ně je, pokud jim dojde akumulátor v notebooku a poblíž není žádná zásuvka, nebo když zjistí, že v místě, kde mají dovolenou strávit, nemá jejich mobilní operátor pokrytí (což se jim ale nestává, neb si vše dopředu ověří a zjistí). V kufru (batoh nemají) mají sbalené tři tlusté šanony dokumentů, které prostě nepočkají a nad nimi stráví veškerý čas (vyjma oběda, večeře, osobní hygieny a pěti hodin spánku). Na zážitky nemají čas. Cíl dovolené? Hlavně civilizované místo, odkud se dají posílat naléhavé faxy.

No a pak koníčkáři. Nemusí se jednat nutně o lidi, kteří mají rádi koně a dovolenou tráví v sedle, i když i ti sem patří. Koníčkem myslím především hobby, zálibu, které se tito lidé chtějí věnovat i o dovolené. Nadšení zahrádkáři si tak berou volno v době holandských květinových trhů, motorkáři v několikačlenných skupinách brázdí české silnice a dálnice, aby stihli sraz Harleyářů, pivaři vyráží na Bier festival do Mnichova užít si několika denní „chlastačku“. Mohla bych pokračovat dál a dál, ale radši se zeptám vás:

Našli jste se v tomto výčtu? Nebo tvoříte speciální kategorii, na kterou jsem žádný šuplík nevymyslela? Jaká je pro vás ideálně strávená dovolená?

Napsal/a: Katie

Toto taky stojí za přečtení!

Zpříjemněte dětem koupání. Tady je 5 tipů!

Přístup k vodě se u dětí liší podobně jako náhled společnosti na koprovou omáčku. Zatímco jedny nemůžete dostat z vany, druhé

Čtu dál →

Jak vybrat přebalovací tašku na kočárek

Čekáte miminko a hledáte tašku na kočárek? Co všechno byste měli v takovém případě zvážit a proč maminkám nestačí

Čtu dál →

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)

  • Bramborka

    Hlásím se k přírodňákům, v létě to s manžou a holčičkami „stříhnem“ kapkou památkářů((-:.

  • tak já se hlásím mezi Přírodňáky. Ze všech druhů pohybu nejvíc miluju chůzi a beru to i jako sport a ta chůze v přírodě je prostě nepřekonatelná. Byli jsme na prodlouženém víkendu v Krkonoších bez Vojtíška a já byla jasně rozhodnutá, že to bude povalečská dovolená. Nachystala jsem si knížku a chystala se, že zalehnu před chalupu do trávy a budu číst, číst a číst. Nakonec jsem to samozřejmě nevydržela a chodila a chodila a chodila a bylo to naprosto nepřekonatelný! I jedním z důvodů, proč jsme se přestěhovali na Vysočinu byla příroda :-)) Jinak nejkrásnější typ dovolené v mém životě byl, je a bude sníždění řek !!!!

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    No, my jsme asi od každého kousek. Teda skoro (divočáka a workoholika v sobě nepoznávám).
    Ještě než přišly holky, dělali jsme si s manžou dvě letní dovolené.
    První už začátkem prázdnin, a to většinou zhruba čtrnáctidenní. Vybrali jsme si oblast v ČR, určili výchozí bod a cíl, kam bychom chlěli za tu dobu dorazit. Do výchozího bodu jsme se přepravili hromadnou dopravou a pak každý den ráno plánovali trasu na ten který den. Vše jsme si nesli v báglech (výchozí váha mého byla pravidelně kolem 20kg, manža míval o 5 kg více), spali ve stanu, kam jsme došli. Během cesty jsme se kochali přírodou, navštěvovali památky…
    Jako ideální oblast pro tento druh dovolené se mi zdá okolí Berounky – každých pár kilometrů je prima hospůdka, takže i když si myslíte, že už nemůžete a nikam už nedojdete, vidina studeného moku vás vzpruží. No a příroda a množství památek zde….
    Druhá část dovolené se konala většinou v polovině září a to jsme vyjeli organizovaně do Středomoří (převažovalo Chorvatsko). Sice jsme se vždy těšili na trochu toho povalování na pláži a ráchání se v moři, večerní posezení v hospůdkách, ale pokud to šlo, připlatili jsme si vždy aspoň za dva fakultativní výlety do okolí. A pokud počasí nepřálo placatění se na pláži, vyráželi jsme pěšky i do nejbližšího okolí.
    Ale teď si uvědomuji, že už jsem přičichla i k tomu „divočátství“ – to když nás kamarádi vytáhli před třemi lety do Pobaltí. Neorganizovaně. Tedy alespoň ne v pravém slova smyslu, přes cestovku.
    Teď jsem už tři roky byla maximálně na týden u rodičů – nejdřív rizikové těhu, pak malá dvojčata a spousta starostí k tomu…
    Ale doufám, že už brzy…
    ;o)

  • No, myslela jsem, že se tady v diskuzi chytne víc lidí:-(

    Tak jen pro pořádek dodám, že já sama sebe řadím mezi památkáře, závidím divočákům, nechápu workholiky, příroďáka mám doma, sporťákům se vyhýbám obloukem a téměř všechny moje kamarádky jsou povalečky. A ještě – letos jsem poprvé byla na dovolené jako koníčkář.

  • Jovanka

    … vidím, že mám bohatou slovní zásobu („mám taky za sebou“) 🙂 omlovám se :-))

  • Jovanka

    Super článek, nacházím se ve více kategoriích:
    – povaleči jsou v současných podmínkách mým cílem (kdo ví, pochopí, kdo neví – máme tři dětičky, které dají dost zabrat, a v tuto chvíli i byt v rozkladu); ovšem v této skupině bych vydržela asi jen pár dní (zato teď hodně ráda 🙂 )
    – sportovní dovolené mám taky za sebou, ať už cyklo, nebo turist. Obojí super 🙂
    – k památkářům se taky snažíme zařadit, ukazujeme výše zmíněným dítkům památná a jinak významná místa naší i jiných vlastí (s částečným úspěchem)
    – vandry a tedy příroďáky mám taky za sebou, ale spíše z období puberty a dob před dětmi; teď už přece jen ocením teplou vodu a dobrou (nebo aspoň suchou a čistou) postel
    – divočákem nejsem, ale organizované zájezdy taky moc nemusím :-))
    – workholikem býti nyní nemohu a koníček – cože to je? :-))

  • Bezva rozdělení,líp by mě to nenapadlo.Jinak společně na dovolené jsme nebyli,manžel dělá ve stavebnictví a vlétě má nejvíc práce.

  • Jelikož máme hospodářství, tak si nemohu dovolit delší dovolenou a už vůbec ne společnou. Takže pro mne je ideál to, že si babička odveze děti a my zůstaneme s tátou sami doma, to se pak alespoň na jeden den zařadím mezi povaleče, jen lehátko u vody vyměním za postel.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist