Nedělní oběd

Rubrika: Hlavně když chutná!?

Na poprvé tu mám téma ve spojení s dětmi a miminky naprosto předvídatelné – papáníčko! I přesto tajně doufám, že vás prachsprostým popisem našeho nedělního oběda neunudím k smrti. To jsem troufalec, co?

Jednou v neděli dopoledne jsem uvařila květák a brokolici s tím, že pár kousků obalím a usmažím, zbytek rozmačkám pro Áňu (10 m), něco jí rovnou naservíruju a zbytek zamrazím, prostě nic neobvyklého…

…  pak se mi ale vybavilo, že Jiřina zkoušela dávat Haničce už i kousky brambor a hrášek s kukuřicí. V kombinaci s tím, jak jsem se vytahovala, že naše slečna baští opravdu všechno, bylo jasné, že…

… to musíme vyzkoušet taky.

Anička spala, tak jsem jí uvařila i brambory a červík pochybovač začal hlodat, ať neblbnu, že to bude po celé kuchyni a to že přece nemám zapotřebí. Pak jsem si ale uvědomila, že vzhledem k Andulčině nové zábavě, to po celé kuchyni bude tak jako tak, tudíž vlastně vůbec nic neriskuju.

Naše slečna se poslední dobou u jídla baví tím, že ho prská a ohromně se pak chechtá. Nejdřív mě napadlo, že začíná jídlo bojkotovat, ale ona baští fakt ochotně, jen se prostě i u jídla chce bavit. Když neprská, pro změnu se sápe po lžičce a chce se krmit sama, což je snad ještě nebezpečnější, protože s ní pak mává a kousky jídla odletují skutečně na všechny strany.

Jakmile jsem si tohle všechno uvědomila, bylo rozhodnuto – Áňa dostane kousky brambor, květáku a brokolice a…

Bude jíst dnes sama!

Pak přišel první problém – do čeho jí to dám?

  • Plastovou misku hravě chytí a mrskne ji na zem. To je totiž další oblíbená zábava – co leží přede mnou, může klidně ležet i pode mnou, tak proč to tam nehodit a nemít tak čistý stůl?
  • Klasický talíř je těžší, ale mohl by se rozbít.

Nakonec jsem se rozhodla obětovat talíř a ve skrytu duše doufala, že je skutečně dost těžký na to, aby ho zahodila. Kromě toho v případě neúspěchu s kousky by se mi to v talíři líp rozmačkávalo.

A tak jsme usedly k nedělnímu obědu

Já ke stolu, Áňa byla usazena do své stolečkožidličky, tatínka jsme měly v práci.

(Svoji konzumaci smaženého květáku s brokolicí a hranolkami detailně popisovat nebudu, asi máte představu, jak se stoluje spolu s prtětem.)

Áňa svůj talíř pozorovala a zároveň předstírala, že ho nevidí.

Dala jsem jí do pusy kousek květáku
V klidu ho požvýkala a snědla.

Dala jsem jí do pusy kousek brokolice
V klidu ji požvýkala a snědla.

Získala jsem odvahu a dala jí do pusy kousek brambory
V klidu ji požvýkala a snědla.

Nechala jsem ji chvíli samotnou…

Hrábla do talíře pro ten největší kus brambory, co tam byl a začala ho zkoumat.

Dala jsem jí do pusy kousek květáku…
V klidu ho požvýkala a snědla.

…totéž proběhlo i s brokolicí a bramborou, Áňa přitom stíhala zkoumat ten kus, co držela v ručičce.

Začala jsem jí to nabírat na lžičku, tj. dostávala několik kousků naráz. Pořád spokojeně baštila.

No, nebudu to natahovat. Zlikvidovala celou porci. Všechno si požvýkala, neměla čas na prskání a byla spokojená, že se v tom může patlat.

42 týden (10)42 týden (12)

Jaký z toho plyne závěr?

Zjistila jsem, že:

  1. Áňa sní vážně všechno.
  2. když je jídlo dostatečně měkké, nepolyká celé kusy a větší kousky dokáže požvýkat i s pouhopouhými dvěma zuby.
  3. lžičku stále považuje za hračku, se kterou se šermuje a která se dává do pusy jen příležitostně, prostě jako cokoli jiného.
  4. Áňa se sama nenakrmí, ale zato si dlouho sama vyhraje skutečně s čímkoli (včetně kousku uvařené brambory, brokolice či květáku).
  5. rozpatlaná brambora se z dřevěného stolečku dost blbě umývá.

Áňa zjistila, že:

  1. brambora (brokolice, květák) se dá krásně rozmačkat v ručičce.
  2. rozmačkaná brambora (brokolice, květák) se nádherně rozpatlává po čemkoli.
  3. mačká-li bramboru (brokolici, květák) v dlani, krásně to mlaská.
  4. rozmačkaná a rozpatlaná brambora (brokolice, květák) se dá krásně vetřít do vlásků.
  5. skleněný talíř sice zatím nejde odhodit, ale dá se aspoň přesunout až na samý kraj stolečku, což by se v budoucnu snad dalo nějak využít.

Tolik o našem nedělním obědu.

Nebojím se, že bych v někom tímto líčením vyvolala pocity hladu, spíš se obávám, jestli jsem vás nepřipravila o chuť k jídlu. V tom případě se omlouvám.
Těm, kteří bez újmy na zdraví (fyzickém i duševním) dočetli až sem, upřímně gratuluji a slibuji, že příště napíšu zas něco trochu obecnějšího.

PS: Ještě jednu věc bych zapomněla – večer jsem ještě zjistila, že
6. mám brambory (brokolici, květák) ve vlasech za ušima!
Áňa je vážně mazel…

Toto taky stojí za přečtení!

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Péče o první dětské zoubky

„Mléčné zuby stejně vypadají a narostou nové.“ Je to pravda, ale i přesto je potřeba se o už od

Čtu dál →

Základní rady, jak vyzrát na dětské náušnice

Pro nezasvěceného se může zdát, že výběr náušnic bude vždy hlavně o tom, jak vypadají, a jestli se budou

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • nica1

    Tak jsem se při čtení křenila a zavzpomínala.Podobně probíhalo jídlo i u nás a už je to tak dávno.Strašně ten čas letí 🙂

  • Petra Vymětalová

    Teda to už je tááák dávno…
    Když se tu ten článek zjevil mezi naposledy komentovanými, vzpomněla jsem si,ž e jsem tam chtěla vyměnit úvodní fotku. Tak jsem si při dohledávání pěkně nostalgicky zavzpomínala 🙂 Z cvalíka je hubeňour a brokolici ani květák bych do ní teď nedostala…

  • mura

    pěkně a humorně napsáno

  • meggi41

    😀 prskam tady kavicku 😀 Ana 3)krasne to mlaska 😀 ….

    Velice vystizne,i proto jsem mela pred 22lety v kuchyni jen kachlicky a lino 😀

  • Se musím smát 🙂

  • Výstižný popis nejen nedělního, ale každodenního rituálu, který každý zná…u nás má ovšem jednu zvláštnost – náš prcek je totiž „estét“ – sní celkem všechno, teď v 16 měsících i napolo sám (když má náladu), ale nikdy do jídla nehrábne rukama (když se mu to náhodou povede – znechuceně mi ručičku s drobečkem bramboru ukazuje a musím mu ji otřít – a to dokonale – je důsledný), nesnáší špinavý bryndák(!) -máme igelitový, který musím průběžně utírat a vyndávat z kapsičky všechen „odpad“, taky musím průběžně utírat stoleček a to i od kapiček čaje apod., dožaduje e vždy nějakého „nástroje“ (vidlička nebo lžička), kterou šťourá i do chleba se šunkou atd….nedávno si konečně ráno chleba se sýrem vzal do ruky a ukousnul si sám, nakrájné rajče mu ale nadále dávám o pusy já – ono je to asi vhký a slizký, be….

  • Barvitě vylíčeno,umím si to živě představit.Jen tak dál!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist