Nedělní oběd

Rubrika: Hlavně když chutná!?

Na poprvé tu mám téma ve spojení s dětmi a miminky naprosto předvídatelné – PAPÁNÍČKO! I přesto tajně doufám, že Vás prachsprostým popisem našeho nedělního oběda neunudím k smrti. To jsem troufalec, co?

Jednou v neděli dopoledne jsem uvařila květák a brokolici s tím, že pár kousků obalím a usmažím, zbytek rozmačkám pro Áňu, něco jí rovnou naservíruju a zbytek zamrazím, prostě nic neobvyklého…
…pak se mi ale vybavilo, že Jiřina zkoušela dávat Haničce už i kousky brambor a hrášek s kukuřicí. V kombinaci s tím, jak jsem se vytahovala, že naše slečna baští opravdu všechno, bylo jasné, že to musíme vyzkoušet taky.

Anička spala, tak jsem jí uvařila i brambory a červík pochybovač začal hlodat, ať neblbnu, že to bude po celé kuchyni a to že přece nemám zapotřebí. Pak jsem si ale uvědomila, že vzhledem k Andulčině nové zábavě, to po celé kuchyni bude tak jako tak, tudíž vlastně vůbec nic neriskuju. Naše slečna se poslední dobou u jídla baví tím, že ho prská a ohromně se pak chechtá. Nejdřív mě napadlo, že začíná jídlo bojkotovat, ale ona baští fakt ochotně, jen se prostě i u jídla chce bavit. Když neprská, pro změnu se sápe po lžičce a chce se krmit sama, což je snad ještě nebezpečnější, protože s ní pak mává a kousky jídla odletují skutečně na všechny strany. Jakmile jsem si tohle všechno uvědomila, bylo rozhodnuto – Áňa dostane kousky brambor, květáku a brokolice a bude jíst dnes sama!

Pak přišel první problém – do čeho jí to dám?
Plastovou misku hravě chytí a mrskne ji na zem. To je totiž další oblíbená zábava – co leží přede mnou, může klidně ležet i pode mnou, tak proč to tam nehodit a nemít tak čistý stůl?

Klasický talíř je těžší, ale mohl by se rozbít.
Nakonec jsem se rozhodla obětovat talíř a ve skrytu duše doufala, že je skutečně dost těžký na to, aby ho zahodila. Kromě toho v případě neúspěchu s kousky by se mi to v talíři líp rozmačkávalo.

A tak jsme usedly k nedělnímu obědu – já ke stolu, Áňa byla usazena do své stolečkožidličky, tatínka jsme měly v práci. (Svoji konzumaci smaženého květáku s brokolicí a hranolkami detailně popisovat nebudu, asi máte představu, jak se stoluje spolu s prtětem.)
Áňa svůj talíř pozorovala a zároveň předstírala, že ho nevidí.
Dala jsem jí do pusy kousek květáku……poslušně ho požvýkala a snědla.
Dala jsem jí do pusy kousek brokolice…poslušně ji požvýkala a snědla.
Získala jsem odvahu a dala jí do pusy kousek brambory……poslušně ji požvýkala a snědla.
Nechala jsem ji chvíli samotnou……hrábla do talíře pro ten největší kus brambory, co tam byl a začala ho zkoumat.
Dala jsem jí do pusy kousek květáku……poslušně ho požvýkala a snědla.
…totéž proběhlo i s brokolicí a bramborou, Áňa přitom stíhala zkoumat ten kus, co držela v ručičce. Začala jsem jí to nabírat na lžičku, tj. dostávala několik kousků naráz. Pořád spokojeně baštila……no, nebudu to natahovat. Zlikvidovala celou porci. Všechno si požvýkala, neměla čas na prskání a byla spokojená, že se v tom může patlat.

42 týden (10)42 týden (12)

Jaký z toho plyne závěr?
Zjistila jsem, že:
1.) Áňa sní vážně všechno.
2.) když je jídlo dostatečně měkké, nepolyká celé kusy a větší kousky dokáže požvýkat i s pouhopouhými dvěma zuby.
3.) lžičku stále považuje za hračku, se kterou se šermuje a která se dává do pusy jen příležitostně, prostě jako cokoli jiného.
4.) Áňa se sama nenakrmí, ale zato si dlouho sama vyhraje skutečně s čímkoli (včetně kousku uvařené brambory, brokolice či květáku).
5.) rozpatlaná brambora se z dřevěného stolečku dost blbě umývá.

Áňa zjistila, že:
1.) brambora (brokolice, květák) se dá krásně rozmačkat v ručičce.
2.) rozmačkaná brambora (brokolice, květák) se nádherně rozpatlává po čemkoli.
3.) mačká-li bramboru (brokolici, květák) v dlani, krásně to mlaská.
4.) rozmačkaná a rozpatlaná brambora (brokolice, květák) se dá krásně vetřít do vlásků.
5.) skleněný talíř sice zatím nejde odhodit, ale dá se aspoň přesunout až na samý kraj stolečku, což by se v budoucnu snad dalo nějak využít.

Tolik o našem nedělním obědu. Nebojím se, že bych v někom tímto líčením vyvolala pocity hladu, spíš se obávám, jestli jsem vás nepřipravila o chuť k jídlu. V tom případě se omlouvám.
Těm, kteří bez újmy na zdraví (fyzickém i duševním) dočetli až sem, upřímně gratuluji a slibuji, že příště napíšu zas něco trochu obecnějšího.

PS: Ještě jednu věc bych zapomněla – večer jsem ještě zjistila, že
6.) mám brambory (brokolici, květák) ve vlasech za ušima!
Áňa je vážně mazel…

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] Houbeles musicus

Taky máte léto a prázdniny spojené kromě koupání a táborů s výpravami na houby? Pro všechny houbaře s hravou

Čtu dál →

Recenze: Konec zlobení

Na pulty knihkupectví se dostává novinka z pera autorky Zuzany Pospíšilové s názvem Konec zlobení. Kniha, bohatě doplněná zajímavými

Čtu dál →

Recenze. Tvoříme hry pro děti a s dětmi

Hrajete rádi hry? Dnešní nabídka her je v obchodech obrovská. Můžete koupit opravdu cokoliv a některé hry nabízejí i

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • nica1

    Tak jsem se při čtení křenila a zavzpomínala.Podobně probíhalo jídlo i u nás a už je to tak dávno.Strašně ten čas letí 🙂

  • Petra

    Teda to už je tááák dávno…
    Když se tu ten článek zjevil mezi naposledy komentovanými, vzpomněla jsem si,ž e jsem tam chtěla vyměnit úvodní fotku. Tak jsem si při dohledávání pěkně nostalgicky zavzpomínala 🙂 Z cvalíka je hubeňour a brokolici ani květák bych do ní teď nedostala…

  • mura

    pěkně a humorně napsáno

  • meggi41

    😀 prskam tady kavicku 😀 Ana 3)krasne to mlaska 😀 ….

    Velice vystizne,i proto jsem mela pred 22lety v kuchyni jen kachlicky a lino 😀

  • Se musím smát 🙂

  • Výstižný popis nejen nedělního, ale každodenního rituálu, který každý zná…u nás má ovšem jednu zvláštnost – náš prcek je totiž „estét“ – sní celkem všechno, teď v 16 měsících i napolo sám (když má náladu), ale nikdy do jídla nehrábne rukama (když se mu to náhodou povede – znechuceně mi ručičku s drobečkem bramboru ukazuje a musím mu ji otřít – a to dokonale – je důsledný), nesnáší špinavý bryndák(!) -máme igelitový, který musím průběžně utírat a vyndávat z kapsičky všechen „odpad“, taky musím průběžně utírat stoleček a to i od kapiček čaje apod., dožaduje e vždy nějakého „nástroje“ (vidlička nebo lžička), kterou šťourá i do chleba se šunkou atd….nedávno si konečně ráno chleba se sýrem vzal do ruky a ukousnul si sám, nakrájné rajče mu ale nadále dávám o pusy já – ono je to asi vhký a slizký, be….

  • Barvitě vylíčeno,umím si to živě představit.Jen tak dál!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist