Človíček: Zrození človíčka 4

Rubrika: Vaše příběhy

Je to tady! Kristýna je maminkou a Tomáš tatínkem – náš človíček je tedy na světě!
V poslední části kapitoly Zrození človíčka se dnes dozvíte, jaký jeho příchod na svět byl a co se nám to vlastně narodilo…Nezapomeňte, že první část kapitolky nazvané První dny píšete opět vy.

Kristýna byla šíleně zamilovaná. Ještě před několika měsíci myslela, že se jí zhroutil svět a dnes sršela energií, elánem a vyzařovalo z ní štěstí.
Proč jen jsme se tenkrát s Tomášem nedali dohromady? Tolik jsme se chtěli … ušetřila bych si pár vrásek a on taky … ale člověk se asi musí poučit životem, aby si ho a lidí v něm dokázal vážit …
Její myšlenky přerušil mobil: „Kristý už jseš zbalená? Za chvilku jsem u tebe.“
Odjíždí spolu a s partou známých na vodu, na Vltavu. Jako za mlada – pchááá, vždyť jsme pořád mladí. Prostě jako tenkrát, barely, pádla, kytary a frčíme vlakem.
Dny na Vltavě plynuly tak nějak automaticky, jako kdyby spolu jezdili každý rok. Přes den na řece i na pivu a večer u ohně, zpívání, pohoda. Akorát intimních chvilek bylo poskromnu, bylo nádherné počasí, a tak Vltava přilákala spoustu vodáků.
Jeden den se utrhli od party, zakotvili v zátočině a strávili spolu nádherné chvilky plné polibků, milování a krásných slov. Když večer dorazili do kempu za ostatními, zářili oba jako dvě sluníčka. Toho si nemohl nikdo nevšimnout.
Týden dovolené utekl jako voda a všichni se krásně opálení a odpočatí vrátili do práce. Tomáš s Kristýnou byli v každé volné chvilce spolu, jejich vztah je naplňoval energií. Ale stejně byla Kristýna v poslední době nějaká unavená a roztěkaná.
„Co když jsem těhotná?“ napadlo ji …

……… Áňa

Pro těhotenský test si chtěla zaběhnout ještě ten večer po návratu. Naštěstí po příjezdu domů se jí Tomáš ani na chvilečku nepustil. Kristýna ho nechtěla vylekat svými zřejmě lichými obavami a snažila se si s Tomášem společný večer…Uvědomila si, že poslední rok tráví veškerý svůj volný čas jen s Tomášem. Celou noc nemohla spát, ale k ránu se jí vše rozleželo v hlavě…Co víc by si vlastně mohla přát?

Druhý den ráno si šla koupit těhotenský test téměř slavnostně. Takové zvláštní tušení, že se Něco stane…Ale nejdřív musí všechno povědět Tomášovi..jak je poslední dobou šťastná…jaká to byla fajn dovolená…jak měla strach…a jak se teď naopak bojí je toho, že se to Něco nestane…

Reakce Tomáše byla..byla..byla..mno, trošku nečekaná. Nebo naopak? Začal ihned plánovat. Kam budou všichni tři jezdit na prázdniny, jaké kolo mrňousovi koupí,jak s ním bude chodit na ryby,jak se budou spolu mít!

Test už dělali spolu…a pak už se jen těšili, až se mrňous vyklube na svět.

……….. jaholka

Rodičům a známým tu novinku raději oznámili až po prvním trimestru, to kdyby náhodou něco nevyšlo. Do té doby si své sladké tajemství dosytosti užívali – společně pročítali knížky o těhotenství, zkoumali obrázky, jak asi právě v tomhle týdnu jejich drobeček vypadá, jak je velký, kolik asi váží a co všechno už je „hotové“.

Kristýna si těhotenství užívala, vychutnávala si první pohyby, šťouchance. Byla na svoje bříško hrdá a měla najednou pořád chuť se usmívat na celý svět. Na ultrazvuk chodili zásadně společně,přihlásili se do kurzu přípravy k porodu, protože Tomáš chtěl u všeho být. Bříško pomalu rostlo a na Vánoce už bylo jasné, že u stolu nesedí jen sami dva…

Najednou začal čas strašně utíkat a jedné únorové noci Kristýnu probudil divný pocit – ležela na posteli v něčem vlhkém. Chvilku jí trvalo, než jí došlo, že už je TO tady – praskla jí voda!!!

Rychle probudila Tomáše a sama zavolala do porodnice, protože sice někde měla napsáno, dokdy má v takovém případě do porodnice dorazit, ale ne a ne to najít. Tam jí řekli, že do dvou hodin. Tomáš celý nervózní lítal po bytě a sháněl poslední věcičky do porodnice – miminko se mělo narodit až za týden a Kristýna se svou ležérností měla tašku připravenou jen napůl. A to ještě balila předevčírem. Stihla se ještě osprchovat a vyrazili.

Jen co nasedli do auta, došlo jim, že se ještě pořád definitivně nedohodli na jménech…

……….. pomněnka

Jména. Nomen est omen. To byl jejich devítiměsíční problém. Ale to se teď zdálo tak nepodstatné. Teď když se človíček hlásil na svět.
Na porod se velmi těšila, přestože věděla, že to nebude lehké. Nebála se, to ne, vždyť měla s sebou Tomáše. Teď je už u ní a bude u toho až se narodí jejich děťátko.
V nemocnici sestra nařídila ať se posadí a nadiktuje jí nacionále, rok narození, zdravotní pojišťovnu, nemoci v dětství…. Dál se nedostala. „To snad nemyslíte vážně?!!“ ozval se Tomáš. Moje žena bude rodit a vy se tu ptáte na takovéhle voloviny, máte to přece v kartě!“ V kartě ano, ale ne v počítači, řekla mu na to sestra. „Okamžitě mi zavolejte doktora!“. Sestra odešla a bylo slyšet i vidět, že si myslí spoustu nehezkých věcí. Ale to bylo Tomovi fuk. Jeho žena potřebovala pomoc a ne vyplňovat statistický dotazník. Když dorazil pan doktor , vyšetřil Kristýnu a rozhodl, že TOHLE normálně nepůjde a TOHLE bude císařem. Kristýně se začaly koulet po tvářích slzy, Tomáš zblednul. Jediné co je trochu utěšilo, že prý porod není ještě tak rozběhnutý a tak může dát anestezii do páteře. Prý se tomu říká spinální anestezie a maminka u operace vlastně nespí a je to i šetrnější pro miminko. Oba z předporodní přípravy o téhle možnosti věděli, probírali to snad stokrát a tak se rozhodli okamžitě. Kristýna měla strach z toho divného pocitu, budou jí přece „za živa“ řezat břicho. Hlavou se jí honilo tisíc otázek: Nebude to bolet? Jak poznají, že narkóza už působí? Co když začnu zmatkovat, co když začnu hysterčit? Tomáš na ní poznal, co se jí honí ustaranou hlavinkou a řekl jí: „Neboj lásko, budu s tebou. Vlastně s vámi.“ A tak mohl začít kolotoč příprav. Nebylo to nic příjemného, ale nechalo se to vydržet. Když člověka čeká něco tak krásného jako je miminko a navíc má po svém boku milujícího člověka, vydrží snad všechny útrapy světa.

Tomáš dodržel slovo. Byl u porodu. Hladil Týnu po hlavě a dodával jí odvahu a za nic na světě by nepřiznal, že se mu tak strašně klepou kolena. Ne z pohledu na krev, ale ze strachu o ty dva. Všechno probíhalo přesně podle plánů. Vlastně to byl okamžik. Kristýna ucítila velký tlak pod žebry a už slyšela ten nejkrásnější zvuk na světě. Křik jejich holčičky. Najednou pocítila úlevu a pocit štěstí. Šťastná byla už dřív, ale tohle bylo něco nového. Silnějšího. Nesrovnatelného. Je mámou jejich maličké – Lucinky, světýlka jejich životů.
Nakonec i doktoři byli fajn. Když jí chtěli vyříznout slepé střevo (prý se to tak dělá), tak při jejich hláškách o tom, že vyhlásí pátrání po jejím slepém střevě, se dokonce Kristýna rozesmála. Poslední okamžiky operace proběhly rychle. A vlastně je už nevnímala ani Kristýna ani Tomáš. Už se viděli spolu na procházce s kočárkem.
Za hodinku po porodu už ležela na pokoji a odpočívala. Pořád si opakovala:“Jsem máma, máma…MÁMA!
A kdesi v hlavě se jí začaly rodit starosti, jak to budou zvládat dál. Ona a Tom. Vlastně teď už oni – ona, Tom a maličká.

……….. Ramira

Napsal/a: čtenáři

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] Van Goghova hvězdná noc

Startujeme poslední letošní soutěž. Opět si představíme 3 knížky pro děti a o jednu z nich si rovnou zahrajeme…

Čtu dál →

Recenze: Pod zemí, pod vodou

Jestli mohu být tak troufalá a označit nějakou knihu opravdu za bombu, tak je to dozajista knížka autorů Aleksandry

Čtu dál →

Václav Kopta: Člověk musí vědět, čeho si vážit

V následujícím rozhovoru se herec a muzikant Václav Kopta rozpovídal nejen o hře Dvě noci na Karlštejně, která měla v záři

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Petra

    ajaj, já človíčka tentokrát nějak zazdila 🙁 Takže díky za připomínku, dnes večer tu bude další kapitola.

  • No ono tam tech hrubek je trochu vic, ale myslim,ze o hrubky tu nejde. Ja bych spis ocenila nejaky konkretni pribeh – akci, nez povsechne povidani. Ale uznavam, ze je to tezke, me aspon nic nenapadlo, cim bych se zapojila, aby to bylo o necem.
    A rovnou se chci teda zeptat, kdy se bude zas psat pokracovani????

  • Enží já to skoro tak měla :o). Jen nemám Lucinku, ale Verunku. A Tomáše mám doma taky. :o)

  • Dík TřebaJardo za opravu..a romatika to je…asi to někdy je tak, jak o tom nejedna z nás sní a tak o tom aspoň vymyslí příběh :o) Když to ve skutečnosti mají jinak…

  • TřebaJarda

    Ježíš, to jsou ale slaďárny. Hotová červená knihovna. Ale děvčata, občas by to chtělo po sobě přečíst. Nejsem češtinář, ale některé chyby co udělala třeba Enží bijí doslova do očí. To nepočítám překlepy. Enží – Tom a Kristýna by nevyměnili a ne nevyměnily.

  • Sotva Tom opustil nemocnici, už všem volal, že je konečně tátou. Samou radostí nemohl pořádně ze sebe ani vykoktat váhu a míru malé Lucinky, jak byl tím vším dojatý! tak a teď bude pořádná oslava, „musím přece malou pořádně zapít, aby byla zdravá a silná“ říkal si tak pro sebe cestou domů…

    KKristýna a Tom se ani nenadáli a nestihali počítat dny, jak to vše s Lucinkou ubíhalo. Už byli nějaký ten den doma a společně se všichni tři spolu užili vycházet a žít. Najednou Kris zjistila, že vše, co jí bylo doposud přednější ztratilo úplně význam a vše se točí jen kolem toho malého vrnícího uzlíčku, který by nejraději stále držela v náručí. Jen občas na ní padla beznaděj, to když Lucinka usedavě plakala a Kristýna nevěděla, co jí vlastně trápí. Zvláště měla-li čsitou plínku, měla plné bříško…Občas propadala beznaději a i pár slziček se jí na jejich, jinak veselých tvářích, objevilo. Ještě že měla velkou podporu v Tomášovi. Ten jí opravdu hodně pomáhal a sotva se vrátil z práce, už už stál u postýlky a Kristýna ho jen naháněla, zda-li si umyl ruce než na malu sáhne. Bála se všech nemocí, které by jejich Lucinku mohli postihnout a byla až moc opatrná. Kolikrát si říkala, že to možná až přehání. Říkal si to i Tom, ale raději si to říkal jen pro sebe. jak mohl, vzla si malou ven a nechal Kristýnu odpočinout. Malá byla pořádný žroutík a často vyžadovala i v noci mlíčko a tak se Kristýna moc nevyspala a tak sama uvítala, když si aspoň na chvilku mohla natáhnout a zdřímnout.
    Tak dny a týdny plynuli a najednou bylo Lucince půl roku….Přemítala si, co se za ten půl rok u nich událo. Lucinka prošla svá první očkování jen s mírnou teplotkou, jiank vůbec nestonala a pěkně přibírala. Zatím jí stačilo jen mámino mlíčko. Kristýna i s úsměvem na rtech zavzpomínala, kdy se na ně Lucinka poprvé usmála, jak si začala broukat a hrát si se svými prstíčkami…Pro ní a Toma to jsou překrásné vzpomínky, které by za nic na světě neměnily.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist