Jedovaté rostlinky

Máme tu jaro a brzy léto a kolem nás již kvete plno krásných kytiček, křovisek, stromů a všude se zbarvují krásné bobule, lákající naše nejmenší. Je tedy nejvyšší čas, začít přemýšlet o tom, že né všechny tyto krásné květy a plody jsou bezpečné.

K sepsání tohoto článku mě donutila a vlastní zkušenost, kdy jednoho podzimního dne, v nestřežené chvíli, náš (tehdy 1,5letý) syn, objevil keřík s černými kuličkami – tzv. „ptačí zob“ a začal je ochutnávat. Když jsem ho přistihla, nevěděla jsem, kolik jich spolkl a tak mě to vylekalo. Opravdu to bylo ale velmi malá chvilka. Doma jsme tehdy byli sami, manžel byl autem v práci a tak jsem mu volala do práce, pak jsem volala do nemocnice, kde mě nedokázali říct, zda je“ ptačí zob“ jedovatý nebo ne. V tu chvíli pro nás už manžel jel a mezitím jeho kolega volal na CHKO, kde mu také neřekli nic uklidňujícíh, pouze to, že si myslí, že by jedovatý být neměl a tak jsme raději i tak jeli do nemocnice. K našemu „překvapení“ ani tam nedokázali s určitou přesností říct, zda je to nebezpečné nebo ne a tak volali až do Hradce Králové, kde jim řekli, že „ptačí zob“ je jedovatý až při požití tak 0,5-1 a více kg, podle stáří dítěte. V menších dávkách to způsobuje pouze průjem, případně nevolnost. Říkala jsem si, že zas tak nestřežená chvíle to nebyla, co Martínek ochutnával kuličky ptačího zobu a tak jsem jim to i řekla, ale jistá jsem si nemohla být v tu chvíli ničím. Měla jsem opravdu strach. Ani očekávaný průjem s nevolností se nedostaviil, takže jich snědl asi opravdu málo. Pak jsem si říkala, zda vůbec jich snědl víc než 1 kuličku, zda mu to vůbec chutnalo.Důležité je, že se mu nic nestalo. Od té doby, každým rokem, co se začernají bobule ptačího zobu, je chodíme ostříhávat. A Martínkovi pokaždé, když jde ven, připomínáme, že nesmí nic ochutnávat, žádné kuličky apod. Vysvětlujeme to tak, že by měl hodně velké bolení bříška a musel by pak do nemocnice. Tak doufám, že už ho nikdy nic podobného nenapadne.

Proto bych chtěla tímto článkem chtěla trochu informovat ty, co nemají přehled o jedovatých rostlinkách a třeba jim přitom ve své blízkosti mají hojně.
Informace jsem čerpala z časopisů Rodiče, Betynka a Maminka

Děti nepoznají rozdíl mezi rostlinami, které dostanou na talíř, které jsou nepoživatelné nebo dokonce jedovaté. Proto musíme být sami obezřetní a prozkoumat okolí, zda se v něm nenachází:
Velmi jedovaté rostliny – rulík zlomocný, diefenbachie, klejicha, lýkovec, ocún, glorióza, klívie, durman, bolehlav, blín černý, náprstník, bolševník…
Jedovaté – oleandr, brslen šarlátový, amarylka, břečťan, konvalinka, pryskyřník, narcis, cesmína, okrasný lilek, zakrslý rododendron, některé druhy svlačců, ozdobný tabák,lile, keříková violka, některé kapradiny, kručinka a voskovka, štědřenec odvislý …
Slabě jedovaté – vánoční hvězda, hvězdník, pryšec, klematis, ptačí zob…

Rostliny, o nichž víte, že jsou jedovaté je nejlepší umístit někam, kam se na ně vaše dítko nedostane.

První pomoc při ochutnání jedovaté nebo neznámé rostliny:
Většina jedovatých rostlin má naštěstí nepříjemnou chuť a dítě obvykle okamžitě vyplivne všechno, co mu nechutná. Díky tomu množství otrav způsobených spolknutím jedovaté rostliny není až tak alarmující. Přestože všemi možnými způsoby bráníme malému všudybýlkovi, aby ochutnal zakázané plody, může se stát, že je neuhlídáme. V takovém případě zachovejme klid.
Vypláchněte rychle ústa a odvezte dítě okamžitě k lékaři. Rostlinu nebo její část vezměte sebou. Pokud není možná okamžitá lékařská pomoc, snažte se vyvolat u dítěte zvracení. Zvracení nevyvoláváme u dětí mladších 6ti měsíců a u těch, které již mají příznaky potravy. Také dejte dítěti vypít vodu, popř. neslazený čaj a podat živočišné uhlí.
V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NÉ MLÉKO, TO PODPORUJE VSTŘEBÁVÁNÍ JEDU.
Pokud se jedovatá šťáva dostala na pokožku, rychle omýváme postižené místo proudem vody. Můžeme použít i toaletní mýdlo.

Kontakt na Toxikologické informační středisko:
224 911 267 a 224 964 328

Napsal/a: Andrea