Kdyby mi někdo řekl, že během roku, aniž bych se odlepila od židle před svým počítačem, najdu partu bezvadných lidí, kteří spolu se mnou budou adoptovat na dálku ugandského chlapce, kteří mi budou virtuálními společníky a kamarády ve chvílích pohody i nepohody, a kvůli nimž se naučím spoustu nových věcí, asi bych mu nevěřila. Možná bych si i symbolicky poklepala na čelo, protože jsem realista a stojím oběma nohama pevně na zemi…
A přesto to tak je. Když jsme před rokem založili magazín pro ženy Venušanka (www.venusanka.cz), byla jsem tak trochu skeptická. Neuměla jsem si představit, jaké čtenářky (a čtenáři) a odkud k nám přijdou a zda zůstanou. Ani to, jaká bude na magazínu vládnout atmosféra, zda vůbec bude mít náš magazín smysl a jestli se udrží. Natož jaký bude jeho obsah do roka a do dne 🙂
Měli jsem obrovské štěstí. Na magazín chodí stále více lidí. Čtou, soutěží, diskutují.
Přibývá čtenářek, které se na Venušanku denně vracejí, které se zapojily do tvorby magazínu, které se znají a vědí toho o sobě dnes už tolik, co o sobě vědí jen dobré přítelkyně. Založily si svá diskusní fóra, kde jsem nikdy nezaznamenala ani náznak jakékoli negativní reakce či emoce. To samé platí pro příspěvky pod články.
Když jsme vymýšleli motto našeho magazínu, netušili jsem, jak blízko budeme pravdě. Venušanka poradí, pobaví, povzbudí – ano, je to tak. Ne že by to bylo v silách samotné redakce, to asi ani není možné, ale čtenářky samy jsou si tou největší oporou. Radí si, pomáhají, mají nadhled, nepostradatelný smysl pro humor, cenné životní zkušenosti – a především jsou k sobě navzájem velice tolerantní.
Některé z nich dokonce plánují na červen sraz v Brně. A víte, co je na nich nejlepší? Že se před nikým neuzavírají, že mezi sebe vezmou na diskusních fórech kdykoli kteroukoli z vás. Nezáleží na věku, nezáleží na tom, co děláte. Poselství čtenářek diskusního fora „Ženy v nejlepších letech aneb 55“, které má mimochodem více než 70 000 příspěvků, je jednoduché: „Buď vítán každý, kdo v dobrém přicházíš“. Je to tak výstižné, že se to dá říci o magazínu jako takovém.
K prvním narozeninám si některé z nás nadělily krásný dárek. Slovo dalo slovo a z nezávazného povídání na fórech vznikl nápad adoptovat na dálku ugandského chlapce. Olwar Kizito, který chce být lékařem, může chodit díky našim čtenářkám jeden rok do školy a jeho ovdovělý otec si nemusí dělat starosti, kde na to vezme peníze. Dvacítka čtenářek se dohodla a každá dle možností přispěla. Od té doby je Olwar Kizito „náš“.
Magazín, to však nejsou jen diskusní fóra, ale samozřejmě také články, rozhovory, soutěže, fotohádanky, kvízy a seriály na pokračování. Jeho obsah denně aktualizujeme. Zatím se nestalo, že by se s novým dnem neobjevily nové články.
Venušanka je tu pro každého, kdo má smysl pro humor, kdo se chce pobavit, přijít na jiné myšlenky, popovídat si, přečíst si nějakou tu zajímavost, zamyslet se či naopak odreagovat se při soutěžích o ceny nebo zkusit štěstí v oblíbených fotohádankách.
Když se vám bude chtít, přijďte za námi na magazín Venušanka.
Venušanka poradí, povzbudí, pobaví…
Miloslava Martínková
www.venusanka.cz
Napsal/a: Tisková zpráva
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
TZ!Článek je hezký a určitě se kouknu na int.str.venusanka,zajímavé a poutavé.V dnešní uspěchané době nemáme čas na sebe na tož na děti na dálku a to si myslím,že je špatné.V každém z nás je kousek lásky i pro cizí dítě,které potřebuje lásku a nejen tu.