….aneb, jak jsme se zamilovali.
Když můj manžel prvně nadhodil, že bysme mohli jet na dovolenou do hor, moc se mi tento nápad nepozdával. Jsem spíše lenivější, sport mám ráda v TV, miluju teplíčko, sluníčko, bazény…
Nicméně jsem se nechala ukecat, že tam bude jistě i bazén a na kopec můžu vyjet lanovkou.
Když jsem prvně uviděla majestátné štíty Tater, ani jsem nedýchala. A v ten moment jsem se zamilovala.
Naše nadšení nás zatím neopustilo a Slovensko se stalo tradičním cílem dovolené.
Oblast Vysokých Tater ale není jen o vysokohorské turistice, najdeme zde řadu historických památek. Na své si přijdou i děti, při návštěvě aquaparků.
Pokud i vy máte namířeno do Vysokých Tater, mám zde pro vás pár tipů na tůry, doporučení a postřehů z našich cest.
Téměř všechny hlavní turistické cíle jsou propojeny tzv. „ozubnicovou železnicí“. Takže přeprava je zde bez problémů i pro nemotorizované návštěvníky. Trasy jsou poměrně dobře značeny a místo km udávají cestu v čase. Při pomalejší chůzi je třeba počítat více času, než jaký je uvedený.
Trasa 1: Štrbské pleso – Chata pod Soliskom – jezero Štrbské pleso
Od zastávky železnice, která je vedle centrálního parkoviště se vydáme směrem ke sportovnímu středisku. Zde jsou skokanské můstky a hned u nich stanice sedačkové lanovky na Solisko. Lanovka je pro 4os., pohodlně přepravíte i menší děcko. Nahoře už na vás čeká krásný výhled. Kdo má chuť pokračovat až na vrchol Predného Soliska, může směle stoupat. Já jsem s malou zůstala u chaty Pod Soliskom a ostatní pokračovali. Cesta tam a zpět jim trvala asi 2 hodiny.
Dolů jsme šli pěšky, pohodlnou cestou až k jezeru Štrbské pleso a kolem něho zpět k autu. Tento výlet je nenáročný, vhodný i pro děti a potřebujeme na něj půlden.
Trasa 2 : Štrbské pleso – Chata při Popradskom plese – Chata pod Rysmi – Rysy
Opět vyjdeme od centrálního parkoviště, tentokrát směr Popradské pleso. Cesta je pohodlná a zvládnou ji i menší děti. Popř. některé úseky zvládnou na rameni rodičů. Počítejte tak 1,5hodiny chůze.
Popradské pleso je naprosto okouzlující. Kolem jezera je řada laviček pro odpočinek. Horská Chata pri Popradskom plese je velká, slouží jako hotel a je zde možné se občerstvit v restauraci. My jsme ochutnali skvělé palačinky.
Od Popradského plesa se nabízí další turistické možnosti, které už ale nedoporučuji pro děti.
Nejnavštěvovanější trasa vede dál na Chatu pod Rysmi (2250m), která je nejvýše položenou chatou v Tatrách. Zde je také možnost občerstvení, ovšem je nutné počítat s vysokohorskou přirážkou. Na horské chaty samozřejmě není jiný přístup, než pěkně po svých. Veškeré zásoby nosí tzv.“nosiči“, které můžeme během cesty potkat.
Z chaty pokračujeme až na vrchol Rysy. Jedná se o poměrně náročný výstup, pro zdatnější turisty. Na vrcholu jsou i v létě zbytky sněhu. Na tuto túru je třeba vyhradit celý den a vyjít opravdu hned ráno. Vzít si s sebou dost tekutin, svačinu, pláštěnku, bundu – ta se bude na vrcholku hodit, kvalitní boty, opalovací krém, mapu…
Trasa 3: Starý Smokovec – Hrebienok – Zamkovského chata – vodopády Studeného potoka – Rainerova chata
Ze Starého Smokovce pojedeme pozemní lanovkou na Hrebienok. A dále značenou cestou k Zamkovského chatě. Jedná se o útulnou chatu obklopenou lesem a štíty hor.
Cesta není až tak náročná, počítejte tak 1,5 hodiny chůze. Ale malé děti je zde nutné hlídat. Místy jdete po úzké cestě, podél srázu do údolí. Navíc je zde hodně kamenů, takže opatrnost je na místě. Nahoře u chaty je ale pěkný prostor pro dětské řádění. Já s dcerou jsme se pěkně kochaly a manžel pokračoval dál k Téryho chatě. Cesta tam a zpět mu trvala 3hodiny. Zatímco dole jsme měli trička s krátkým rukávem, manžel si nahoře na sebe navlékal vše, co měl v batohu, protože teplota u Téryho chaty byla 6°C. 
Zpět jsme šli okolo Rainerovy chaty, což je nejstarší chata v Tatrách. Je vzdálena od Hrebienku asi 30 minut chůze, pokud byste chtěli jít jen tam. Nyní slouží jako minimuzeum, je zde sbírka starého horelezeckého vybavení, lyží apod. Pokračujeme kolem vodopádů Studeného potoka, kde vás uchvátí překrásné vodní kaskády a průzračná voda. Dále můžete navštívit Bilíkovu chatu, kterou potkáte cestou zpět od vodopádů.
Ze Zamkovského chaty vede trasa také po Tatranské Magistrále na Skalnaté pleso. Tuto trasu jsme nevyužili, protože jsme se museli vrátit k autu, do Starého Smokovce.
Tento výlet je vhodný i pro menší děti, ovšem bez výstupu k Téryho chatě. Počítejte na výlet celý den.
Trasa 4: Tatranská Lomnica – Skalnaté pleso – Lomnický štít
Tato trasa je odpočinková, pokud tedy použijete lanovku. Z Tatranské Lomnice vyjedeme čtyřsedačkovou, kabinkovou lanovkou (asi 12minut jízdy) na Skalnaté pleso. Zde se vám naskytne opravdu úchvatný výhled. Skalnaté se jmenuje nejen pleso, ale i nedaleká chata, kde je opět možnost občerstvení. A dále je zde observatoř Astronomického ústavu.
My jsme vyjeli hned brzo ráno a udělali jsme dobře. Jelikož jsme chtěli pokračovat dál, na vrchol Lomnický štít (2632m), bylo nutné si zakoupit jízdenky na visutou lanovku. Na Lomnický štít není možné jinak vystoupat, cesta tam nevede, resp. je pro veřejnost uzavřená. Pokud chcete až na vrchol, musíte vyjet visutou lanovkou, která jede v časových intervalech nahoru, tam se lidičky pokochají a pak je opět sveze dolu. Doba pobytu je 50 minut. My i když jsme stáli ve frontě na jízdenky od 9ti hodin ráno, získali jsme časovou jízdenku na vrchol až na 17.30 hod. V 10.30 hodin už byly jízdenky pro tento den vyprodané. Takže jsme celý den strávili v okolí Skalnatého plesa, čekáním na přidělenou hodinu odjezdu. Zdatnější turisté tento čas jistě využijí větší či menší „procházkou“. Nakonec jsme se dočkali a i když cena za jízdu na vrchol vyjde pro jednu os. na 20 Euro, určitě stojí za to! Je to zážitek a musím se přiznat, že jsem měla chvílemi i trošku strach. Ta propast do údolí z jedné strany a skála z druhé byla strhující.
Nyní je již možné rezervovat si jízdenku předem v pokladně Tatranské Lomnice, nebo elektronicky.
Trasa 5: Tatranské Matliare – Chata pri Zelenom plese
Tak tato chata je dle našeho názoru nejkrásnější v celých Tatrách. Cesta je nenáročná a výstup trvá asi 3 hodiny průměrné chůze.
Od chaty je možné pokračovat dále, ale opět spíše bez dětí. I tak je dosažení cíle s dětmi prakticky celodenní záležitost. Nicméně okolí chaty je jak z pohádky. Natáčel se zde i film Jak se krotí krokodýli. Na chatě je opět možnost občerstvení.
Další cíle
Pokud se již cítíte unaveni, doporučuji návštěvu Aquacity Poprad. Jedná se o komplex venkovních a vnitřních termálních bazénů, vitální svět, sauny a další. Našim dětem se tam moc líbilo. Ocenila jsem teplotu bazénů, až 38°C. Dětské hřiště, animační programy, možnosti stravování a celkově na mě zanechal tento komplex pěkný dojem.
Nebo můžete navštívit v Tatranské Lomnici muzeum, zde jsou vycpaniny zvířat, včetně velkého mědvěda. Dále je zde i bobová dráha a pěkné dětské hřiště. Řada útulných restaurací a kaváren. Jedná se o klidné, malé městečko. V Tatranské Lomnici jsme byli ubytovaní v hotelu Morava, kde se před lety natáčel film Anděl na horách.
Za návštěvu stojí i Belanská jeskyně.
Pokud se vypravíte do Vysokých Tater, budete jistě spokojeni. Trasy výletů jsem sepsala tak, aby byly vhodné i pro děti. Jistě je v této oblasti další řada možností a výstupů, ale volila jsem dle toho, co se nám líbilo nejvíce a kam se budeme jistě rádi vracet.
Napsal/a: Peťka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (24 vyjádření)
rehova.romana@seznam.cz
Přečetla jsem si dnes Váš článek.Do Tater jsme se zamilovali v září 2006 a strávili tam 14 dní i se 3-letým synem.Za 3 dny tam jedem po páté.Nechyběla jsem tam ani v 6-tém měsíci těhotenství ani se 4 měsíčním miminkem.Vyjeli jsme s ním na Skalnaté pleso…..koupali se v Aquacity.Miminko se zvědavě koukalo i na lasserovou show.Letos se chceme jít podívat poprvé na chatu pri zelenom plese.Manžel navrhuje jít tam ze Skalnatého plesa-našla jsem že je to na 2,5h.Pokud máte nové tipy kam jít s dětma—ten mladší má teprve 2 roky-tak mi prosím napište.
V roce 2006 jsem v električke potkala mladou průvodkyni po Tatrách a cestou ze Štrbského plesa jsme se pořádně zakecaly.Byli jsme i v muzeu v Tatranské Lomnici,na Popradskom plese……mám pocit,že už jsme byli všude.Nové tipy vítám.Tatry nás vždy něčím novým překvapily. Mjte se hezky . Romana
Krásné, už se mi po slovenských horách moc stýská. Jezdili jsme tam, když byli kluci hodně malí. Děti zvládnou hodně, když jsou správně motivované. Můj Milda chodil po Fatře v pěti letech. V sedmi letech zvládl hřebenovku v Roháčích, což je dost náročné i pro dospělé. Přiznám se, že jsem trnula hrůzou, že se mi někam zřítí….. náš průvodce nás tenkrát zařadil mezi nejzdatnější skupinu – 150 účastníků a Milda byl ze všech nejmladší. Ale všechno zmáknul, cestou zpátky nám sice spadl s průvodcem do řeky a musela jsem ho k autobusu donést na zádech, sice měl sbalené komplet náhradní oblečení, ale bez pohor.
To byla první tůra a já se po zbytek dovolené moc nevyspala a všechny tůry jsem dopředu důkladně studovala na mapách.
Takže přeju všem horalům krásné zážitky a dobré počasí.
Peťko, to by byl jistě dobrý nápad, snad něco dám do kupy, už jsem nějaké naše atraktivní místečka vymýšlela pro Quendolinu. Tak až budu mít volnou chvilku 🙂
Ale uvítala bych to i od ostatních, taky vždycky přemýšlím a hledám 🙂
No můžeme si tam pak dát sraz :-))
Ten Vrbov potřeboval rekonstrukci již před mnoha lety, škoda, že se nic nezměnilo.
No a děti s sebou občas taháme i na túry, protože i ony mají pak dobrý pocit z překonání sama sebe. Nutno ale, jak říkáš, střídat s koupáním a loukou s míčem 🙂
Holky díky moc za další nápady a postřehy. 🙂
Osobně bych byla ráda, kdyby třeba každý napsal nějaký článek z místa svého bydliště, různé postřehy, výlety, restaurace apod. Když jedu na neznámé místo, jsou pro mne tyto informace cenné. Vždycky sedím hrozně dlouhou dobu na netu a hledám a hledám…Osobní zkušenost je vždycky fajn!
Jovanko, tak se tam letos potkáme?
Vrbov – jistě! Jelikož malá je vodníček, jezdili jsme i tam. Jedná se o starší koupaliště, myslím, že by rekonstrukci potřebovalo. I když třeba šatny a toalety byly na dobré úrovni. Vadil mi poměrně malý dětský bazén. Rodinný bazén byl velký a teplota 28°C byla fajn. I když bych vzhledem k počasí, které nebylo zrovna letní, uvítala i teplejší vodu. Ta byla jen v sedacím bazénu (33°C), ale tam zase nesmí děti. Nakonec se nám více líbil Aquapark Poprad, takže se pak jezdilo tam.
Pavlinkav, to teda čučím. V pěti letech to je panečku turistka! Možná nejde ani tak o to, že své děti podceňujeme (mám to taky tak), ale o fakt, že z výšlapu takový prcek zrovna nic moc nemá. A určitě je mu lépe někde u vody, nebo na louce s míčem…Zase za každou cenu bych na takovou tůru prcka netahala.
No vidíte a já bych tu trasu na Sliezsky dom s tak malým děckem ani neuvažovala…díky za tip. Tam je výhoda, že člověk může dolů sejít klidně i dřív, do Hágů, do Polianky…podle situace.
Je fakt, že naši s tetou šli Rysy, když bylo sestřence pět a vylezla to až na Chatu pod Rysmi. Asi mám sklon to své dítko podceňovat :o)
Z Rysů mě se vždycky vybaví pohled ze Sedla Váhu na galerii Ganku – další místo, kde člověk nevěřícně kouká na hory a respekt roste… Taky jsme tam jednou zažili zásahl vrtulníku, mráz přechází po zádech a z hlavy jsem to dostávala dlouho.
Jovanko, tak já na Rysech byla už vícekrát (jednou jsme tam dokonce viděli záchrannou akci na Vysoké – hora hned vedle, spadl tam člověk, bohužel nepřežil…ale to není běžně dostupná značená trasa…ten den se nám hodně špatně sestupovalo dolů…..na chate pod Rysmi jsem jednou i spala, teda my spsli venku na takové „skále“, majitel nám říkal, že je to přistávací plocha vrtulníku – to jsem si pak v o pár let při té záchranné akci ověřila, že ano…. no, my čekali nějaký kousek něčeho fajn, bylo to prostě jenom jedno místečko před chatou, které bylo trochu méně příkré, než ostatní místa…., jinak prostě skála…no, spoustu zážitků…), ale přiznávám, že na Chatě pri Zelenom plese jsem taky nikdy nebyla… to je trochu jiná část Tater, kde jsem se nedostala..ani Lomničák.. My vždycky spali někde poblíž Štrbského plesa a bez auta to tam „onde“ bylo dost krkolomné…..
Jovanko, s tím pětiletým prckem souhlasím – mně tehdy víc nebylo :)) – a zvládli jsme to krásně, nějakou tristní únavu si nevybavuji,jen tu krásu kolem 🙂
Peti, díky za připomenutí i mé veliké celoživotní lásky 🙂
Dovolím si připojit, že cesta ze Štrbského přes Popradské pleso, Ostrvu a Sliezsky dom až do Smokovce se dá zvládnout i s dítkem pětiletým, máme to vyzkoušené.
Pěkná je cesta (pro dospělé nebo dost starší zdatné děti) Velkou Studenou dolinou přes Zbojnickou chatu na Sliezsky dom, je to taky celodenní túra, ale stojí za to. Zvláště, když se vydaří počasí.
Pěkně je taky nad Téryho chatou, směrem nejen na Priečne sedlo, ale i Sedielko, kolem Modrého plesa.
A holky, nebyly jste někdo na koupališti tuším ve Vrbově? Myslím, že tak se to tam jmenovalo, je tam malé termální koupaliště.
Mimochodem, ta chata pri Zelenom plese a hlavně pod Rysmi je můj zatím nesplněný sen. Ale jak to tak tady čtu, snad se nám podaří se tam vypravit už letos 🙂
Hezké články,také moc ráda chodím,kdekoliv i po horách,dříve jsem běhala,ted chodím rychle a dlouho.Po Vysokých tatrách jsem ještě nechodila,ale chystám se.Chodila jsem po Nízkých tatrách,Šumavě,Krušných horách,Krkonoších.Jednou jsme se s manželem a dvěma dětmi vypravili na dovolenou do Krkonoš,děti byly ještě menší.Já v té době běhala závodně jako amatér.Manžel mi povídal-nemysli si,že se na dovolené budeš flákat,hezky běhat i do kopců.Já kopce běhala nerada,ale posilovala jsem si tím nohy.Jednoho rána jsme se vypravili na Sněžku.Já to odmítla běžet,vždyť jsem sebou měla dvě malé děti a manžel,že si to tam vyběhne.Měla jsem toho dost a to jsem byla zvyklá naběhat přes 200km měsíčně.Vyšly jsme to s dětma a manžel si to vyběhnul.Nahoře nás tehdá přivítali polští celníci se samopaly a museli jsme se legitimovat a jakmile jsme udělali krok vedle už u nás byli.Nepříjemná vzpomínka.Chůze je zdravá a hlavně na čerstvém vzduchu.
Peťko, moc pěkný článek a fotky=nádhera 🙂
Peťko – opravdu nádhera 🙂
Já byla několikrát v Tatrách s rodiči ještě jako malá – jezdili jsme tam na zájezdy a víkendy – Štrbské pleso, zubačka, Kriváň… víc si už nepamatuju, zase tolik mi nebylo… 🙂
Jen vím, že to bylo moc krásné a jako rodinka jsme si to užívali. Fajn tip na dovolenou pro celou rodinu 🙂
Pavlínkov, ty ostatní trasy, které jsi napsala, tak ty přiznávám, že neznám… :-(, ano Ostrvou, ani Slavkovský štít, ani Polský hřeben, ani Sliezsky dom…
No, alespoň mám co plánovat do budoucnoti….
Holky, díky za upřesnění, já jsem tu trasu už několik let nešla, je náročná a s prckem se nedalo. Ale pamatuju si, že obě doliny – Malá i Velká studená dolina – jsou krásné a ta túra taky.
Ctiradko, máš pravdu Kriváň je zkouška trpělivosti. Pro mě to bylo jednou a dost. Nebo taky poprvé a naposled :o) Já jsem to myslela tak, že děti ujdou ten kousek na Jamské pleso, asi jsem to nepřesně napsala, jak to tak po sobě čtu… No a je to tam tak, že ze Štrbského plesa na Jamské pleso je červená po magistrále a myslím si, že tří až čtyrletý prcek, který je zvyklý chodit, by to ušlápl, je to tak hodinku a půl max. No a z Jamského právě začíná ten očistec nahoru :o)
No a ze strany Třech studniček je to o to delší, že se člověk nevyvezl na tu magistrálu na Štrbské -my jsme to tehdy právě šli z tama a já jsem byla totálně vyřízená a Kriváň je pro mě tabu :o)
Té fotky z vodopádů jsem si Peťko všimla, jen jsem prostě nahodila, že jsme to šli taky :o)
No a to Popradské holky zkuste ze zastávky tatranské električky a ne ze Štrbského. Je pravda, že je to možná kousíček dál nebo trošičku náročnější než klasickou, jak vy říkáte, dálnicí:o), ale je to klidnější cesta, taky hezká. No a prckové to zvládli. Janina v té době měla 2r a 9 měsíců, Filípek 2r 7 měsíců. Občas je tátové poponesli, ale většinu si odšlapali :o)
Z těch náročnějších túr mě napadá ještě Slavkovský štít nebo Východná vysoká přes Polský hrebeň.
A z těch pro cca 8 leté děti je hezká trasa Štrbské – Popradské – Ostrva. Případně z Ostrvy ještě dál, po magistrále, přes Batizovské pleso na Sliezsky Dom.
Mám Tatry prochozené se skauty, takže cca 6-15 leté děti, já jsem chodívala s těma nejmenšíma.
A úplně unešená byla malá ze zubačky, které říkala zubatka a pak na Štrbském z električek – ty nové jsou nádhera. Tak jsme ji svezli aspoň tou zubačkou ze Štrby na Štrbské.
JInak Peťko, já vím, že jsem doplnila spíše trasy pro zdatnější turisty bez dětí… (taky jsem na to upozornila) ale já si Tatry hodně prošlápla ještě, než jsme měli Jakoubka.. Tomu letos v létě ještě nebyly dva roky, a tak jsme ho na zádech do Tater tahat nechtěli (i když jsme chvilku uvažovali..), ale zvolili jsme raději velkou okružní jízdu po ČR a Slovenských termálních koupelích (jak jsem psala v Dovolené 2009). Letos Tatry taky nebudou, protože budeme mít v červenci mimi, příští roka asi taky ne, protože ročního prcka se nám na zádech asi opět tahat chtít nebude každý den na túru… ale časem snad ano….
Já bych tak nejraději nechala děti babičce na týden a odjela do Tater bez dětí… myslím, že manžel by to taky bral… ale zase babička by asi nebyla zrovna nadšená, protože toho má hodně… tak si musíme počkat… no…. přežiju to… a tak si budu takhle alespoň povídat v diskuzích a tím se budu radovat… 🙂
Pavlínkov, souhlasím s Peťkou, ta jednosměrka je dál od Teriny přes Priečné sedlo ke Zbojnické…to je jednosměrka a je to díky těm řetězům… I když i tam byli lidi, co šli v protisměru a nehorázně mě vytáčeli, rptožoe se chovali, jako že jim máme dát přednost….. ale takoví lidi jsou všude….
Ano, ze Štrbského na Popradské, opravdu „dálnice“, řekla bych taková tůra podobná menším horám, než jsou Tatry, udjou o děti i důchodci.. 🙂 Cintorín si taky myslím, že by měl každý navštívit, přesně pro ten respekt, jak píšete…..
A Kriváň, Pavlínko, nějak teď nevím, jestli to vede po magistrále a nechce se mi to teĎ hledat na mapě, ale já si to pamatuju opravdu spíše jako náročnou túru. Hlavně si z té trasy pamatuju, že jsem si vždycky už myslela, že to co vidím je vrchol Kriváň, že už je to jenom kousek, člověk tam potom dojde a vidí další.. A tak to bylo několikrát.. Tohleto bylo velmi vyčerpávající…. Ale já to šla ze strany Štrbského Plesa, dá se to jít ještě ze strany Tri Studniček a tam to neznám… 🙁
Babofko, tak po první návštěvě Tater jsem se zamilovala do hor. Do manžela jsem v té době už zamilovaná byla. 🙂
A pokud tě zajímá současný stav, zamilovanost přetrvává jak u manžela, tak u hor. ☺
Ježečku, to je fakt, o sníh tam opravdu není nouze. Člověk, který nezná, neuvěří. Ale na vrcholcích je zima i v parném létě. V roce 1993, v červenci, bylo v ČR děsné vedro. Babička posílala sms, jak tu vedrem všichni padají a my měli na tůrách příjemných 20°C a na Lomničáku bylo 5°C.
Ctiradko, díky za doplnění nápadů k tůrám. Už to jsou opravdu tůry pro zdatnější turisty, ale ten vodopád skok také doporučuji. Kriváň je náročná tůra. Já tam zatím nebyla, jen manžel, ale moc se mu líbilo.
Pavlinkav, z Hrebienku na Téryho chatu není jednosměrka. A co já vím, ani nikdy nebyla. :-)Jednosměrka pokračuje jen dál od Téryho chaty přes Priečné sedlo, tam pak už ano.
Symbolický cintorín je památné místo, kde si člověk opravdu uvědomí ten respekt, jak píšeš. Je zde cedule:
„Mŕtvym na pamiatku, živým pre výstrahu“.
Z vodopádů Studenovského potoka je předposlední fotka. 🙂
Holky díky, budu ráda, když ještě někdo doplníte své postřehy a přihodíte další tůry! 🙂
Ctiradko, ze Štrbského na Kriváň je přes Jamské pleso – víceméně magistrála, takže i děti ujdou.
Peťko, trasa z Hrebienku na Teryho chata bývala vždycky jednosměrná, že se muselo dál přes to Priečne sedlo na Zbojnickou chatu – takže když to manžel šel i zpátky, znamená to, že už ta jednosměrka neplatí? Nebo si jí nevšiml :o))?
Já bych ještě přidala, že na Popradské pleso nám vyšly naše ani ne tříleté děti, takže se to s nima fakt dá a kousek odtud je Symbolický cintorín, kde mají tabulky a křížky oběti hor – to je zas zajímavé pro nás. Člověk má při čtení hned zas o kousek větší respekt z hor… A projdou to i ty děti.
Ještě jsme s těma svištíkama loni byli na Studenovodských vodopádech – cca 25 minut z Hrebienku. Tam se taky natáčeli Krokodýli :o)
Akčnější dovolené a obzvláště na horách…. to je moje krevní skupina. Jezdím ráda kamkoliv, kdysi jsem toho prošla dost (Tatrama počínaje, přes Fatru a Slovenský Ráj – mimochodem nádhera…). Protože jsem z Ostravy, tak ono je to nějak na Slovensko blíže, než třeba do Krkonoš, či na Šumavu, že….
Prostě slovenské hory mě taky učarovaly. A konkrétně Tatry, to jsou už fakt „hory“, oproti naším blízkým Beskydům, nebo Jeseníkům….
Já bych jenom ještě k těm trasám přidala jednu, která je nádherná, ale jen pro zdatné turisty a bez dětí, je na celý den… Je to z Hrebienku, přes Malou studenou dolinu na Téryho chatu, přes Priečné sedlo (tam jsou řetězy, tam bych s dětma nešla… ale potom překrásný výhled..), přes Zbojnickou chatu a velkou studenou dolinou zpět na Hrebienok.
S dětmi se dá taky jít ze Štrbského plesa k vodopádu Skok, není to dlouhé, ani moc náročné, ale není na konci chata, tak se občerstvit leda na zpáteční cestě potom zase ve Štrbském plese. Pokud by si dospělí chtěli trasu prodloužit a nekončit jenom na Skoku, tak se dá jít dále Mlynickou dolinou, přes Bystré sedlo (tam je krásný výhled na plesa) a zpět Furkotskou dolinou na Štrbské pleso. Je to trasa opět na celý den. Trasu bych pro děti endoporušila, ale je pravda,ž e to s námi kdysi šel kámoš a měl 5letého syna. Dost ho teda „poponášel“, něco hošík ušel sám, ale myslím, že tak dva úseky trasy nejsou pro tak malé děti vhodné, já bych tam teda dítko nevzala. Kámoš ho tam měl, protože mu to tak doporušil jeden „známý“, neznali jsme tu trasu předtím…
A pro dospělé se dá taky jít na Kriváň (opět ze Štrbského plesa), já to šla kdysi, už si tu trasu moc nepamatuju, ale pro děti to asi nebude, co si pamatuju, tak to byla dost náročná túra.
Taky se dá jít trasa směrem na Rysy (kde je opravdu nádherně, ale jsou tam taky řetězy, já bych si to s dětma hooodně rozmyslela), ale uhne se z trasy směrem doleva na Hincovy plesa, přes Koprovské sedlo, případně až na Koprovký štít.Trasa je to opět na celý den, není tak náročná, jak třeba Rysy, ale zase není lehká, je dost dlouhá. S dětmi se tam dá jít, ale mám na mysli děti, které už na horách občas byly a něco ujdou. Pro malé děti by to bylo asi dost…
Nejsme moc na pěší túry po horách – chybí nám dech, ale připomněla jsi mi, jak jsme byli za základce v červnu v Tatrách. Bylo to supr, teploučko.. Jeli jsme na nějaký hřeben lanovkou (tuším,že to byl Chopok, ale nejsem si jistá) a už dole jsme se strašně smáli jedné spolužačce, která byla takový ten mazánek, jak s sebou nesla čepici, rukavice a šálu. Čím jsme byli výš, tím větší byla zima a věřte nebo ne, ale pak jsme jí všichni docela záviděli. Koulovali jsme se a pak ten sníh byl nějak víc studený než jindy:-) Docela ráda na to vzpomínám, jaká dřina je frajeřina, protože tehdy to bylo čistě z frajeřiny, že si nikdo teplé věci nevzal, ikdyž jak jsme pak zjistili, je všichni měli zabalené v batůžkách od maminek:-D *
Peťko, moc pěkná inspirace. Tyhle typy dovolených sice nevyhledáváme, ale musím říct, že jsi mě docela navnadila a zkusím tento nápad navrhnout. Tak kdo ví, kam letos pojedem… 😉
A prosímtě, zamilovala ses do hor nebo do manžela? 😉
Mobile Sliding Menu