Pohádky o Jiříkovi a krásné princezně se zlatými vlasy je všude plno. Není se čemu divit. Tento rok se slaví výročí autora této nádherné pohádky – Karla Jaromíra Erbena. Byla jsem zvědavá, jak si s ní poradilo divadlo, které směřuje svou činnost k těm nejmenším…
Pod taktovkou Pavla Kheka se hned od prvních minut po zaznění gongu začíná rozvíjet pohádka, kterou všichni známe z dětství. Hodný Jiřík, který musí přivést svému pánovi nevěstu se zlatými vlasy a přitom splnit několik těžkých úkolů je klasikou, která se vlastně ani nijak kritizovat nedá. Něco jiného je ale knižní zpracování a na straně druhé prkna, co znamenají svět…
Zpracování se drží sice základní verze, ale do popředí, více jak v knížce, 
vystupují charaktery jednotlivých osob, které jsou dětem předkládány tak, aby je pochopily vzhledem k věku.
I když se může zdát, že Jiřík bude „bez bázně a hany“, v tomto divadelním představení je tomu trochu jinak. Pere se vnitřně se svým vlastním já, zvažuje možnosti a nechybí ani uvažování o tom, proč má něco dělat, zda se mu to vyplatí, nebo zda je to správné.
Ideálním příkladem je ukázka z momentu, kdy dorazí při svém putování k hořícímu mraveništi. V první chvíli ho sice ani nenapadne pomoci, svědomí a myšlenky, které se mu honí hlavou (samozřejmě nahlas řečené) ho ale uvedou na správnou cestu a mravenečkům pomůže. Není to jediný moment představení.
Herci ukazují dětem, že žádný z nás není neomylný, že každý z nás má své silné, ale i slabé stránky, a že strach může mít skutečně každý (i v pohádce). Je ale důležité se zamyslet na správností věcí i vlastního chování, vyloučit možnosti a vydat se na tu správnou cestu nejen podle vlastního názoru a přesvědčení.
Aby malí diváci pochopili ještě lépe pocity Jiříka, ale i dalších postav a jejich následného jednání (vlastně celý myšlenkový pochod i konečné odůvodnění), celým příběhem doprovází postava Babky, která tady hraje velice důležitou roli. Je to právě ona, kdo radí a pomáhá Jiříkovi v jeho rozhodování. Ukazuje, co by asi bylo správné udělat a proč. Nic mu ale nenutí. Naopak mu pomáhá, aby na změnu postoje přišel sám. S její pomocí i děti lépe porozumí pochopit jednání zlého a panovačného krále, tvrdohlavé princezny i hodného Jiříka, který z počátku sice působí pocitem „mouchy, snězte si mě“, jakoby bez vlastního ducha a názoru, ale ke konci příběhu se z něj stává sebevědomí mladík, hodný ruky krásné princezny.
Co v představení oslní, je výprava a kostýmy. Bravurně zpracované, do nejmenších detailů promyšlené. Opravdu mě nadchly kostýmy. Žádné jen tak narychlo zpíchnuté šaty bez uvažování. Každá postava má svůj úbor domyšlený do posledního kousku, přizpůsobený tomu, koho či co představuje, a to včetně zvířat, které se v příběhu objeví. Celkově pak samozřejmě nemůže chybět úžasný dojem.
A ani postavy nezůstávají pozadu. Dalo by se říci, že jsou napsány na konkrétní herce. Princezna v podání drobné dívky s blonďatými vlasy působící tak křehce, jako by byla opravdová, Jiřík jako urostlý chlapík s delšími nakudrnacenými vlasy, který nemá daleko k představě prince z pohádkových knížek či nevyzpytatelný král, jehož zjev působí na první pohled jak směšně, tak nepříjemně.
Nesmím ale zapomenout na postavy, které sice nehrají v příběhu ty úplně nejhlavnější role, ale které zapůsobí velmi výrazně na dětské osazenstvo. Především jsou to mouchy, ztvárněné dvěma herci, kteří si se spontánní radostí hrají na jevišti. A především bzučí a vyvádějí kousky, které nenechají děti v klidu. Dva kati, kteří se nemohou stále dohodnout a slaboduše všechno nakonec popletou…
Pohádka je zpracována vtipně, s nadsázkou a nechybí ani trocha černého humoru, samozřejmě s ohledem na malé diváky. Zasmějete se nad okamžikem, kdy Jiřík zkoumá, zda se mu z bot po jejich sundání neline nepříjemná vůně, nebo si vzpomenete na postavičky Pata a Mata při „práci“ zmiňovaných katů.
Tím se v dalším směru odlišuje od knihy, ale dává příběhu odehrávajícímu se na jevišti, svou osobitost. Není pouhou kopií, ale snaží se vnést do pohádky více zábavy i poučení formou, která je snadno pochopitelná pro děti.
Představení je uváděno s jednou přestávkou. Po pravdě si myslím, že první půlka byla o něco delší než závěr. Možná to byl jen dojem. Také některé děti v sále, jež tvořily skupinky předškoláčků, už měly před přestávkou dost velké problémy s udržením pozornosti (i když u takto malých dětí je to ale vcelku pochopitelné). Nedomnívám se ale, že by se jim nelíbil příběh. Možná jsou ale vhodnější pro tyto věkové kategorie pouze kratší představení…
Zpracování Zlatovlásky divadlem AHA! ale nudné v žádném případě nebylo, udělalo na mě skvělý dojem profesionálního divadla, které by si zasloužilo rozhodně větší pozornost. A tím nyní nemyslím pouze tu těch nejmenších v sále, v době mé návštěvy…
Představení je určené pro děti od 4 let.
Napsal/a: Iveta Pešková
