Recenze: Jeho královna

Rubrika: Kulturní a literární tipy, Rozhovory

Přinášíme vám tip na knihu Jeho královna, kterou vydalo nakladatelství Egmont. Autorka knihy Irena Piloušková nám poskytla rozhovor, a tak v této recenzi poodhalíme i vznik této knihy a nejen to.

Aneta je 15letá dívka, která to nemá doma vůbec lehké. Otec se po vyhození z práce zavřel doma v pokoji, mamka je v práci od rána do večera, a její bratr Tony, je stále se svoji přítelkyní Alesandrou. Její nejlepší kamarádka se odstěhovala a tak se Aneta s nedostatkem pozornosti a podpory vypořádává po svém. Bohužel se to neobejde bez následků.

Aneta je pořád sama, a tak začne chodit po diskotékách, díky falešné občance se dostane i k alkoholu. Dokonce podvede i svého přítele Lukáše s jiným klukem. Ve škole sedí v lavici s Mackem, který jí pěkně vytáčí. Mackova máma nabídne Anetě práci u ní v podniku. Díky tomu začne Aneta chodit za školu. Jenomže jí chybí známky z několika předmětů a nezbývá ji nic jiného, než chodit do školy o prázdninách. Jednou, když je Aneta doma, zazvoní ji telefon. V té chvíli zjistí, že nový způsob života jí přerost přes hlavu a někdo to nenechá jenom tak. Aneta se dostává do situace, za kterou si tak nějak může sama, ale záleží na úhlu pohledu. Možná, kdyby měla kolem sebe lidi, kteří ji pomůžou, nic z toho by se nestalo. Stává se objektem šikanování. Na internet se dostane fotografie z diskotéky.

Vystrčila jsem hlavu a podívala se na telefon. Nevypadal nebezpečně, pořád to byl můj mobílek s růžovým krytem. Otevřela jsem zprávy. Koukal se na mě odkaz a pod ním jen nápis: A mám toho spoustu. Znovu jsem klikla na modrý řádek a vyskočilo na mě okno s obyčejnou blogovou stránkou. Měla jednoduchý název: Malá Mrcha Aneta. Sjela jsem o kousek níž a viděla sama sebe, jak odcházím z baru, sukni mám vyhrnutou až po záda a v ruce omlácené boty. Můj zadek se smál do objektivu a nevěřili byste, kolik lidí ta fotka zaujala. Už to nemohlo být horší. Omyl, bylo.

Kdo se jí chce mstít? Proč jí nikdo nepomůže? Po čase se přestěhují do nového bytu. Otec si najde brigádu a všechno vypadá daleko lépe. Dokonce i webová stránka je smazaná. Jenomže, Anetě se podaří zjistit, kdo to všechno způsobil.

V dnešní době se každý rodič děsí toho, že si někdo ve škole na jejich dítě zasedne, a to se stane obětí šikany. Noční můra pro všechny. Jenomže, co když se do toho zapletou i sociální sítě a internet? Pak je situace ještě horší. A o co to má horší dítě (šikanovaný), který má nefunkční rodinu, nikdo si ho nevšímá a nic neřeší? O tom, jaké to je, jak se takový člověk cítí, si můžete přečíst v knize Jeho královna.

Při čtení knihy vás bude docela mrazit, a pokud máte děti +- ve věku Anety, o to ješte více. Na druhé straně si také řeknete, že si za to mohla sama. Jenomže to není jen tak. Aneta žije v rodině, která není zrovna ideální a členové rodiny se sami potýkají se svými starostmi, nedostatkem času, nebo jinými povinostmi. Přesto na mě zprvu působila Aneta trochu nesympaticky a povrchně. Pro to, aby si jí někdo všimnul, byla ochotna udělat cokoliv. Ale každá mince má dvě strany, a tak si i Aneta uvědomí své chyby, a snaží se všechno napravit. Anetin příběh vede k zamyšlení o tom, jak se děti ve škole předhánějí v tom, kdo má lepší mobil, oblečení, někteří dokonce už i notebooky, kdo byl dále na dovolené, kdo má jaké auto, nebo zaměstnání rodičů. Věřte, že i po přečtení knihy, nad tím budete pořád přemýšlet. Ano, z velké části si za to mohla sama. Jenže kdyby tam byl někdo, kdo by si všiml změny v jejím chování, někdo kdo by jí pomohl, mohlo být všechno úplně jinak.

Příběh Anety je velice čtivý. Jde o psychologický román nejenom pro -náctileté, jehož přečtení doporučuji i rodičům.

jeho královna2 jeho královna

A protože se nám naskytla možnost zeptat se na pár věcí přímo autorky, bylo by opravdu škoda toho nevyužít. Na co jsem se zeptala a jaká byla odpověď?

Jak Vás napadlo tohle téma?

Vymyslet téma je nejen oříšek, ale také postup, který mi nikdy ovoce nepřinesl. Neumím se držet osnov, když mě příběh vtáhne a já začnu žít jeho vlastním dějem a tempem. Své knihy převážně píši ve vlaku. Cestuji často a mám tam klid a inspiraci. Sedím, dívám se ven nebo na lidi, kteří procházejí kolem nebo sedí vedle mě. Když nasednu v Sokolově, nemám ještě nejmenší tušení, co se stane v Chomutově nebo dokonce jak to dopadne v Praze.

Dalším obrovským motivátorem k psaní jsou trápení, radosti a situace, které se dějí přímo mně nebo mým blízkým. Pokud se ptáte přímo na osud Anety (pozn. – hlavní hrdinka knihy Jeho královna), velikou inspirací mi byl internet. Jako většina mladých – i já žiju na Facebooku. Mám tam svou osobní stránku, i stránku oficiální, kde sdílím svoje zážitky a novinky o své tvorbě. Není den, kdy bych na Facebooku nebo obecně na síti nezahlédla nějakou nenávistnou konverzaci i u původně nevinné fotografie, inzerátu nebo názoru. Myslím si, že lidé napíší mnohem více, než by dokázali někomu říct do očí. Stojí je to méně odvahy, ale terč zasáhnou se stejnou přesností. A to si málo kdo z nich uvědomí.

Setkala jste se ve svém životě se šikanou, ať už vy nebo někdo blízký?

Kde jsou hranice šikany, neumím úplně určit. Ale ano, také jsem to občas neměla lehké. Odlišnost se příliš neodpouští a já jsem vždy byla trochu podivná – tichá, hodně jsem četla, oblékala se trochu jinak, než ostatní a neuměla jsem přirozeně zapadnout do „přiděleného“ kolektivu. Především do dívčího. Většinu školních let jsem strávila v lavici vedle kluka. A to jak na základce, tak na gymnáziu, i teď – na vysoké škole. Netvrdím, že nemám holčičí kamarádky, ale tak nějak umím jednat spíše s jednotlivci, které si vyberu sama, než s určenou skupinou. Víc to vyhovuje mojí introvertní povaze. Zároveň se nebojím projevit nesouhlas nebo názor. Takže se mi občas stává, že plavu proti proudu.

Když odhlédneme ode mě – má trápení byla malá v porovnání s těmi, které zažívá Aneta. Ale nemyslím si, že je její příběh přemrštěný mimo realitu. Je to vlastně strašně jednoduché. Dnes už nejde jen o šikanu jako takovou. S příchodem a dostupností sociálních sítí se situace změnila. Je těžké utéci. Ani doma si nemůžete odpočinout, protože stačí zapnout počítač nebo mobil. A o tom to je. Lidé občas nechápu, že i psané slovo může ublížit. Naopak nikdo se nebojí anonymně vyjádřit na účet jiného. A smyčka se uzavírá. Protože to může být zábava – někomu se zasmát. Vždyť o nic nejde, ne?

Ale ono jde. A hranice je hodně tenká. Vidím to dnes a denně. I to je jeden z důvodů, proč v současné době objíždím české školy a mluvím s žáky a studenty. Já jsem svou první knihu napsala, když mi bylo patnáct let a doufám, že třeba někomu pomůžu, protože mně tehdy neměl kdo poradit. Povídáme si o knihách, o psaní, o tom, jak se pracuje s vydavatelem, ale zabrousíme také k internetu, k šikaně a snažím se vždy zdůraznit a dokázat, že být jiný není ostuda. Je to privilegium. A každý by si měl vážit jak své odlišnosti, tak i druhého.

Jak dlouho Vám trvalo napsání téhle knihy?

Asi půl roku. K tomu ale studuji vysokou školu a chodím na různé brigády. A protože dojíždím, snažím se doma věnovat rodině, jelikož už mě tolik nevídají. Takže na psaní se mohu soustředit asi opravdu jen v tom vlaku. Jsou to čtyři hodiny cesty, to dává osm hodin týdně nerušeného prostoru, který se dá krásně využít.

Na jakou Vaši další knihu se můžeme těšit, o čem bude?

Další knihu mám již v první verzi dopsanou. Ještě na ní trochu zapracuji, ale doufám, že se jí bude dařit minimálně tak dobře, jako Jeho královně. O čem je, to vám ale z pověrčivosti zatím neprozradím. Raději to ještě zaťukám a už se moc těším, až ji uvidím oděnou do obálky.

b-530_Jeho_kralovna_cv_CZEAutorce Ireně Pilouškové tímto moc děkuji za poskytnutý rozhovor a myslím, že se máme na co těšit.

Knihu Jeho královna vydalo nakladatelství Egmont a zakoupit ji můžete zde.

Napsal/a: Nuninka

Toto taky stojí za přečtení!

Další důvody, proč s dětmi mluvit o penězích

Posledně jsme si na téma finanční gramotnosti posvítili a bylo zmíněno 5 důvodů, proč s dětmi mluvit o penězích. Dnes

Čtu dál →

Jak zařídit, aby mu to ve škole šlo

Kdo z vás si nepřeje, aby se jeho dětem ve škole dařilo? Přihlaste se! A kdo si naopak přeje,

Čtu dál →

Pomóc, moje dítě nejí maso!

Svíčková. Knedlíky s omáčkou si přidá, maso nechá. Šunkofleky. Miluje je, ale šunku vždycky vydoluje do posledního kousku. A nesní.

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Přečtení opravdu doporučuji.
    Peťi, je super, když je možnost zeptat se na něco i samotné autorky. 🙂

  • Leni07

    Zajímavé… Knížku si přečtu osobně a pak doporučím svým žáčkům. Plno problémů, o nichž se mluví v recenzi, je opravdu aktuálních a pohled z druhé strany není pro kantora k zahození…

  • Peťka

    Zajímavá recenze, dokonce i s rozhovorem. Pěkné.

  • mura

    pěkná kniha

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist