Recenze audioknihy: Nezbedníci

V této audioknize se setkáváme se 12 příběhy nazvanými vždy Chlapeček a … – něco, co je ze života, co znají všichni rodiče a jejich děti z každodenní reality. A nebyla by to Martina Drijverová, aby to nebyly příběhy tak trochu s pedagogickým dovětkem, tedy jakýmsi poselstvím, jak takové každodenní problémy našich ratolestí (někdy velmi úsměvně) řešit.

Audioknihu Nezbedníci vydalo nakladatelství Albatros Media, distributorem je  Audioteka. Autorkou je Martina Drijverová. Příběhy namluvili dva známí čeští herci Jan Dolanský a Lenka Vlasáková, což byla dozajista dobrá volba, protože se oba dva moc pěkně poslouchají. Každý příběh končí dovětkem malého chlapečka: A to je konec? Následuje vtipná koncovka s nečekaným rozuzlením.
Z dvanáctky příběhů rošťácích, kteří stále dělají nějaké nepřístojnosti a způsobují sobě i druhým všeliké lapálie, jsem vybrala tři, kteté vám trochu přiblížím:

Příběh šestý: Chlapeček a Otesánek
Byl jednou jeden chlapeček a protivná holčička Šimáčková, do níž je zakoukaný. Ona se mu však posmívá, tak si na ni chlapeček vyřeže z polínka Otesánka, aby ji spořádal a zbavil se jí. Ten sice splní úkol, ale jak známo, Otesánek nemá nikdy dost. Sní následně jídlo, pití, hračky, počítač i nábytek – zachvíli má chlapeček pokoj prázdný. Nakonec Otesánek sní i chlapečka. V bříšku se pak potká s Šimáčkovou. Tam se skamarádí, hrají si spolu a zjistí, že si vlastně rozumí. Nakonec je zachrání maminka, která Otesánkovi motyčkou prosekne břicho. Polínko si chlapeček vystaví na poličku, to kdyby se s Šimáčkovou chtěli zase někdy hádat.

Příběh sedmý: Chlapeček a tužky
Byl jeden chlapeček a ten často, rád a hezky kreslil – čímkoliv, cokoliv, na cokoliv. Při kreslení si však okusoval pastelky – maminka se zlobila, pastelky rychle ubývaly a navíc, mít v žaludku třísky není zdravé. Jemu to však nevadilo, dokonce mu pastelky chutnaly. O Vánocích maminka zapálila svíčku na adventním věnci a třísky, které se chlapečkovi nastřádaly v břiše, chytily a břicho začalo hořet. Rodiče se lekli, ale naznali, že si trest zaslouží, tak si na ohýnku opekli špekáčky. Až oheň dohořel, natřela mu maminka břicho, dala nové tričko a pochutnali si na opečených špekáčcích.

Příběh osmý: Chlapeček a fazole
Byl jeden chlapeček, co sbíral všechno malé, co našel – nejprve sbíral do kapes, později ale do nosu, uší a úst. No, co ho to napadlo? Vždyť si může hodně ublížit a skončit to i operací!! Byl proto častým pacientem na ORL v nemocnici. Neuměl s tím přestat a rodiče z toho byli špatní. Jednou si dal do nosu naklíčenou růžovou fazoli. Ta mu začala růst z hlavy, rostla a pnula se po celé zahradě, omotala se kolem pergoly, až chlapeček visel hlavou dolů. Maminka ho tam nechala za trest nějakou dobu viset, aby se vytrestal. Potom posbírala všechny fazolové lusky a chlapečka odřízla, ten už to nikdy nedělal. A taky už nikdy nejedl fazole.

Krátkou ukázku si můžete poslechnout zde.
Příběhy se mně i mé šestileté dcerce moc líbily, jsou poučné, vtipné a  optimálně dlouhé. Vřele doporučuji, ideální jako vánoční dáreček pod stromeček.

Napsal/a: Andelinka